Cvičení a další věci

17. března 2014 v 19:25 | Elysia |  Den za dnem
Tak a mám za sebou druhej levej třicetidenní cvičební výzvy. Tentokrát mi to dalo ale víc zabrat. Původních 10 dnů se trochu protáhlo, protože 4 dny jsem opravdu, ale opravdu tak nestíhala, že mi na cvičení prostě prostor nezůstal. Každej vynechanej den jsem ale nahradila, takže si myslím, že jsem nenarušila efekt cvičení, jen natáhla jeho délku. Co se obtížnosti týče, tak přechod z jedničky na dvojku byl celkem náročnej, ale po pár dnech tomu člověk zase přivykne. Teď už mám za sebou i třetí den z třetího levelu, u kterýho mi přechod nepřipadal tak dramatickej jak z jedničky na dvojku. A musím říct, že mě i víc baví. Co se efektu týče, tak se mi sice na břichu pomalu rýsuje "sixpack", ale na druhou stranu mi tam pořád zůstává takovej špíček, kterej se jaksi nechce vstřebat:D. No uvidíme na konci:).
A zjistila jsem, že v poslední době i zdravěji jím. Jde to tak nějak samo, protože když už člověk cvičí, tak je mu pak líto zkazit si to hranolkama nebo čokoládou. A přitom se kupodivu ani nemusím nějak přemáhat, ani na to nemám chuť. Jediný, co mě ohledně mého jídelníčku štve, že jím strašně nepravidelně. Třeba dneska jsem snídala jogurt s müsli (domácí, včera upečené:D) v 6 ráno, pak jsem ve 2 stihla jeden pomeranč, kterej jsem původně měla mít na svačinu a pak až v 5 odpoledne, kdy jsem se dostala domů, pozdní oběd. Což je dost šílené, ale poslední dobou to tak mám často. A vinu za to nese moje praxe na chirurgii, kde většinou zkrátka nemám čas během dne jíst. Ono je sice fajn, že "co nesežeru, to nepřiberu", ale kámen úrazu je v tom, že se pak napráskám na večer a takovej způsob stravování není moc fajn. Budu se snažit s tím něco udělat, ale přinejhorším to do konce dubna vydržím a pak už zase najedu na pravidelný režim a staré dobré léčebenské obědy:).

O tom, že jaro je tu, není vážně pochyb, v kuchyni se nám vyrojili mravenci, už se objevili i první pavouci a kocouři se mi někde toulají a domů chodí se šrámy od jinejch kocourů a tak jak se normálně pomalu nehnou od baráku, tak je teď třeba i pár dní vůbec nevidím a pak se jeden po druhým courají, když dostanou hlad. Nejdřív jsem o ně měla fakt strach, protože mě pravidelně všichni čtyři čekávali, aby si vyloudili pohlazení a něco dobrého do bříška, sotva jsem přišla z práce. A teď najednou jako by se po nich země slehla. Ani na zapískání nepříjdou (ano moji kocouři, jsou takoví trochu pejsci, chodí za mnou jak ocásci a přiběhnou na zapískání). Ale tak snad je to jen tím jarním mámením a až obskočí všechny kočky z okolí, tak se zase zklidní a přestanou se toulat. A neraďte mi je nechat vykastrovat, to bych jim prostě udělat nemohla.
Ale kromě toho, že se mi toulají kocouři a do baráku leze hmyz, je brzský příchod jara jednoznačně pozitivní (a celkově i ta mírná zima mi vyhovovala, tak by to mohlo být pořád:)). To se hned všechno líp dělá. Celkově je teď všechno tak jaksi fajn..což bych neměla vyslovovat nahlas, protože vždycky, když si tohle řeknu, tak příjde nějaká větší či menší katastrofa. Takže radši nic, nic jsem neřekla..
Asi půjdu kouknout na nějakej horor..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 20. března 2014 v 21:12 | Reagovat

Ja si to tvoje cviečnie dám cez skúškové alebo tak, keď už sa nebudem môcť vyhovárať na školu 8-)
Náš kocúrik je kastrovaný, ale to je aj preto, že je u nás dnu a býva sním sterlizovaná mačka, takže inač by to ani nešlo.
Pekné zakončenie jarného polemizovania: "Asi půjdu kouknout na nějakej horor.." :D  :D  :D

2 elysia elysia | Web | 22. března 2014 v 20:57 | Reagovat

[1]: dej si to, já mám ze sebe fakt dobrej pocit:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama