Únor 2014

Level 1 completed

26. února 2014 v 21:01 | Elysia |  Den za dnem
Tak jak jsem psala v předchozím článku, dala jsem se na cvičení. A jak mi to jde? No první 3-4 dny byly hodně těžké, to jsem ráno myslela, že nevstanu, jak mě bolely nohy, ruce jsem nemohla natáhnout, hlavně po tom prvním dni se 2,5kg činkama (ty jsem pak nahradila 0,5litrovýma petkama s vodou), ale pak se to zlomilo a pátej den už byl v pohodě a dokonce jsem se už na to i těšila. Jen jsem úplně nedodržela desetidenní předpoklad a předevčírem necvičila. Což ale nebylo tím, že bych nemohla nebo si potřebovala dát pauzu, prostě jsem se prachobyčejně opila (což byl navíc v kombinaci s antibiotikama výbornej nápad mimochodem) a tak jsem prostě vynechala. Abych to ale dohnala, tak jsem si to včera za trest dala rovnou dvakrát, čímž jsem to myslím dostatečně vykompenzovala, dneska byl teda poslední, čili desátý den, prvního levelu a zítra začínám druhý. Tak jsem zvědavá o kolik bude náročnější. No a co se výsledků týče, ty pociťuju už teď. Vidím jak se mi tvaruje tělo, jak ubývá tuku a přibývá svalů, jak mám větší výdrž a dokonce i na váze jsem šla o 2 kg dolů (ačkoli tím bych se až tak neřídila, to mi tak hapruje čas od času pořád o ty plus mínus dvě kila). Takže zatím jsem s výsledky spokojená, odhodlaná pokračovat, zítra se vrhnu na druhej level a za 20 dní budu znát konečnej výsledek (ty jo, fakt to utíká, těch 30 dní opravdu není tak moc:)).

Challenge accepted

17. února 2014 v 15:49 | Elysia |  Den za dnem
Nejsem tlustá, moje BMI je dokonce na dolní hranici normy, ještě kousek a budu trpět podvýživou :D. Ale BMI je jen orientační číslo a pravda je, že ačkoli od pasu nahoru jsem se sebou v celku spokojená, břicho, zadek a stehna bych potřebovala zpevnit. Nepotřebuju hubnout, ale tvarovat. A taky bych potřebovala zlepšit kondici, protože dobíhat na autobus je pro mě nadlidskej výkon:D. Jednou za čas mě vždycky popadne taková mánie, že budu pravidelně cvičit, ale jistě to znáte sami, že jednou povolíte, pak vám do toho něco příjde, najednou nemáte čas a už se vám zase nechce. Abych provozovala pravidelně nějakej sport, to bych potřebovala být lépe mobilní (holt zatím nemáme auto). Jo, já vím, že to je taky jen výmluva a že kdybych opravdu chtěla tak bla bla bla.. Pro mě je nejpohodlnější ale cvičit doma. Nebo v okolí, kam můžu kdykoli a nemusím si zamlouvat termín týden dopředu. Takže jsem zkoušela běhat. Chvíli mě to drželo, ale pak jednou prší, jednou je moc zima, podruhé moc horko a to nepočítám celou zimu, kdy se to nedá. Takže jsem si řekla, že budu alespoň doma trochu posilovat, ale vymýšlet si vlastní cviky nebo si dělat nějaké sestavy mě nebaví a navíc by to asi ani nebylo vyvážené a tak a pak mě to zase přestane bavit, protože i když si k tomu pustím hudbu, tak stejně přemýšlím akorát nad tím, jestli mi to za to stojí, že už nemůžu a podobně a nikdo mi nezvedá morálku a nenutí mě, abych vydržela.
Dneska jsem objevila tuhle slečnu/paní s 30 denní výzvou.

Jsou to 3 videa po půl hodině s cvičením zahrnujícím protahování, posilovací cviky i aerobní cvičení ve třech úrovních podle složitosti, přičemž každý level je na 10 dní a za 30 dní byste teoreticky měli mít zpevněnou figuru, zlepšenou fyzičku a lepší pocit ze sebe sama, že jste to zvládli a vydrželi celých 30 dní.
Řekla jsem si, že to zkusím, 30minut denně není přece zase tak moc a 30 dní by se taky dalo zvládnout. To je pro mě totiž strašně důležitý, mít nějaký konkrétní cíl, jinak se pak flákám, řeknu si že budu cvičit půl hodiny a po 20 minutách mám dost, tak toho nechám s tím, že si časy budu prodlužovat až se trochu vypracuju a taky jsem si nikdy nestanovila tu hranici, že budu cvičit třeba týden v kuse, pak pár dní pauzu a znova a nebo že budu cvičit pravidelně pondělky, středy a pátky. A bez takové vyhlídky pak je jednodušší nacházet zase výmluvy - "tak dneska vynechám, ale zítra si to vynahradím". Takhle si prostě pustím video na půl hodiny a dám ho, protože vypnout ho v půlce by mi prostě bylo blbý. Chápete, to už si řeknete, že to prostě dáte, vidíte, jak vám ubíhá čas, že už zbývá jen 15, 10, 5 minut:). Navíc máte ten pocit, že vám to cvičení někdo řídí, někdo vás kontroluje a ačkoli jen z monitoru, přece jen vám připomíná, že to děláte pro sebe, takže žádný ulejvání:D.
Tak jsem se do toho hned dneska pustila a mám první den, první půlhodinu za sebou. A byla to fuška. Hlavně na ruce, jelikož jsem si půjčila manželovy 2,5 kilové činky, což je na mě trochu moc a pak už jsem to ke konci s nima nedávala. Zítra to budu muset vymyslet jinak, třeba si jen napustím 2 litrový PETky. Jinak z toho mám celkově dobrej pocit, že jsem procvičila opravdu celý tělo, ta půlhodina uběhla jak nic a momentálně jsem opravdu odhodlaná 30denní výzvu splnit.
A proto to taky píšu sem. Ono by bylo jednoduchý to zkusit a když na to začnu po týdnu kašlat, tak se nikomu se svým selháním přiznávat nemusím. Ale když to sem napíšu, tak je to do jisté míry taky motivace, abych i vám (ačkoli mi na vašem názoru vůbec nemusí v podstatě záležet) dokázala, že na to mám a nejsu žádná máčka. A když to vzdám, tak budu muset veřejně přiznat, jakej jsem lůzr a lenoch:). Takže motivace posílená o předejití případné veřejné ostudě:).
Sama jsem zvědavá, jak to budu zvládat a hlavně jestli (pokud to vydržím) to bude mít takový výsledek, jaký bych si představovala:). Tak mi držte palce..a nebo do toho pojďte rovnou se mnou!:)

Úplněk

13. února 2014 v 22:45 | Elysia |  O mě
Když jsem se předevčírem ráno vzbudila, bylo mi jasné, že mám zase na týden postaráno o pěknou noční zábavu. Abyste rozumněli, v sobotu bude úplněk a na mě to strašně působí. Ne, nevěřím, že sběr bylin při úplňku jim dá větší moc, ale věřím, že na člověka, jeho psychiku a hlavně pak spánek působit může. Mě se zdají sny. Vždycky pár dní před, za úplňku a pár dní po. Většinou nebývají hezké, spíš tísnivé až děsivé, hlavně opravdu živé a reálné. Obecně se mi sny zdají docela často v porovnání s jinýma lidma, ale v průběhu měsíce je to víceméně sem tam a třeba tak jeden za noc, co si ho pamatuju a to ještě tak nějak nevýrazně nebo je prostě takový o ničem a nezanechává žádné extra emoce. Když se blíží úplněk, tak to získává grády. Dřív jsem to snad ani nemívala, nevím, ale je to tak dva tři roky, co jsem postřehla, že se mi periodicky opakujou taková období, kdy mívám sny ve větší intenzitě a častosti a tak jsem si vysledovala, že to opravdu souvisí s úplňkem. Když mi dřív někdo řekl, že při úplňku nemůže spát, myslela jsem, že za to může prostě to, že je víc světlo a tak lidi citliví na světlo během spánku (stejně jako já), co potřebujou absolutní tmu, prostě reagujou nespavostí. Větší mírou světla ale nevysvětlíte divné sny. Navíc snad podle prováděných studií (kdysi jsem něco takového četla, ještě si to budu muset přesně vyhledat), byli lidi ve spánku sledováni v místnostech bez oken, kde nějaké světlo nemohlo působit a navíc ani nevěděli v jaké fázi měsíc je a přesto se potvrdilo, že na kvalitu spánku fáze měsíce opravdu účinek mají. A přesně tak by mohli zavřít i mě a já bych byla schopná určovat podle svých snů, kdy úplněk je. Teda nezvládla bych to přesně na den, takhle to zase nemám, že by s blížícím se úplňkem sny nabývaly na intenzitě a pak s odchodem zase polevovaly. To bývá různé, takže toleranci plus minus pár dnů bych potřebovala, ale když se blíží, tak to prostě vždycky poznám Jak je to možné? Jsem skeptik. Nevěřím každé blbosti, milovníkům konspiračních teorií se směju, a ačkoli jsou některé takzvaně nadpřirozené jevy a věci, na které věřím, přesto říkám, že nejsou nadpřirozené, jen jim ještě nerozumíme (nebo jsme to naopak možná zapoměnli). Přesto nemám ráda, když něčemu nerozumím. Teda nerozumím spoustě věcí, ale vím, že jiní, chytřejší lidé tomu rozumí a s trochou snahy by mi to mohli vysvětlit. Nemám ale ráda, když je něco prostě nevysvětlitelné a ani ti nejchytřejší géniové by pro mě neměli odpověď. A já to chci vědět, jak je sakra možný, že se Měsíc nějak pootočí a mě se zdají sny, ze kterých je mi přinejmenším úzko, smutno, někdy se probudím i v slzách nebo strachem, ba hrůzou a přitom to vůbec nedává smysl?! Prosím vysvětlete mi to někdo!
Ale víte co? Mě se to vlastně svým způsobem líbí. Je to takové trochu jako se dívat na film a zároveń být jeho součástí a i když vám přitom není zrovna hezky, pak se probudíte, ještě chvíli si uvědomujete, co je realita a pak vás poleje takový zvrácený pocit blaha, že to byl prostě dobrej zážitek. No jsem zvědavá, co mě čeká dnes, takže dobrou noc.
Jo a mimochodem, jak to máte vy?:)

Klíč - The Skeleton Key

6. února 2014 v 19:48 | Elysia |  Filmy a seriály
Carolin pracuje jako ošetřovatelka, ale jelikož se jí nelíbí, jak zacházejí se staříkama v domově důchodců (či co to bylo), tak se rozhodne své služby poskytovat cestou domácí péče. Odpoví na inzerát postaršího páru, aby pomohla paní postarat se o manžela, který po mrtvici zůstal ochrnutý. Manželé bydlí ve starém domku, který má svou historii, jež není zrovna pěkná. Kdysi tam zabili dva černošské sluhy za provozování hoodoo. A ačkoli to zprvu vypadá, že duše nebohých oběšenců můžou být problém, brzy začne mít Carolin podezření, že temná minulost domu není to jediné, čeho by se měla bát. Zdá se jí, že se jí její svěřenec snaží něco sdělit a začne podezřívat paní domu, že má v jeho ochrnutí prsty a že to chce dotáhnout ještě dál. Navíc ji přitahují tajemné dveře na půdě, které nejdou otevřít, ačkoli při nástupu dostala univerzální klíč, který by měl otevřít všechny dveře v domě. Pomalu odhaluje záhady domu i jeho majitelů a zjišťuje, že hoodoo, ke kterému byla zprvu skeptická, může opravdu fungovat..pokud v něj věříte. Více, jako vždy, zde: http://www.csfd.cz/film/182285-klic/

Moje hodnocení: Ačkoli jsem čekala nějakou průměrnou duchařinu, která mě moc nevyděsí, Skeleton key mě nakonec mile (ano, tentokrát opravdu mile) překvapil. Možná to bylo tím, že jsem neměla žádná velká očekávání, možná to bylo tím, že to právě nebyla jen duchařina, ale že zapracovala mysteriozní atmosféra spojená s provozovanou "temnou magií", ale určitě na tom měl velký podíl i vývoj děje, kdy se z toho nakonec vyklube úplně něco jiného, než si myslíte, že od poloviny filmu předvídáte. Jo, nečekané zvraty na mě vždycky spolelivě zapůsobí. Opravdu mě potěšil a místo necelých 70% bych mu bez váhání přišila i 80%. Zkrátka povedená podívaná s netradiční atmosférou jižanské kultury a překvapivým koncem. Jednoznačně doporučuju.

Věci, co mě štvou

5. února 2014 v 22:14 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Strašně nutně vám potřebuju sdělit, co mě v posledních dnech naštvalo..

Mlaskající důchodci. Nesnáším ten zvuk, když si hrajou v puse s protézou, přitom mlaskají a srkají. Občas na takovýho pomlaskávače narazím v přostředcích hromadné dopravy, ale není to většinou naštěstí tak často. Dneska jsem to měla ale hned stereo! Jedna bábina si sedla v tramvaji vedle mě a druhá hned naproti, takže jsem se ještě navíc ani neubránila pohledu na to, jak pořád mele pantem a do toho ty zvuky!
Obecně mě rozčiluje, když lidi svým tělem vydávají zvuky. Minulej týden jsem zase pro změnu strávila úchavtnou jízdu autobusem s chlápkem, co neustále dělal zvuk jako když se snažíte prdět pusou. Nezdál se být nějak mentálně retardovanej a jo, já vím, že existujou tiky a obsedantní poruchy, kdy to třeba nedělá ten člověk schválně a třeba si to ani neuvědomuje, to ovšem nijak nesnižuje míru, jakou mě to irituje. A po dobu dvacetiminutové jízdy jsem fakt měla co dělat, abych zůtala v klidu.
A dneska kupříkladu ve vlaku dědek přímo a zcela beze studu, aniž by si alespoň zakryl ústa, když už nic jiného, krkal. A vůbec mu to nebylo blbý!!
Ale v podstatě to není zas tak strašné, dokud jsou to jen zvuky bez pachového doprovodu, že ano. Ale i s tím jste se jistě taky setkali.. Ovšem o tom se radši rozepisovat nebudu..

Druhá věc, co mě štve už docela dlouho, jsou naše super a hypermarkety. Starší generace (pokud se zrovna nejedná o zarputilé zakomunistůbylolíp) si chrochtá blahem, jak je dnes všechno dostupné a jak je všeho na výběr. Já nevím, jestli mám tak divné požadavky, ale pravidelně se mi stává, že i když obejdu všechny supermarkety ve městě (a že jich v našem vesnicoměstě máme!, s trochou nadsázky asi tak 1 na 10 obyvatel), tak prostě neseženu to, co zrovna chci. Dobrá, řeknu si, u nás se asi tohle nevede, tak si vyjedu do Olomouckého velkoměsta (samozřejmě, ne jen za tím účelem nakoupit, ale když už tam jedu tak zkusím zapátrat) a, světe div se, ani tam nepochodím. Tak mi řekněte, na co ty supermarkety máme! Abych byla konkrétní, před vánocemi jsem sháněla perníkové koření. Prostě nebylo. A když už jsem se rozhodla si ho namíchat z jednotlivých složek a namlít doma sama, tak jsem nesehnala ani to. Teď jsem chtěla kupříkladu vyzkoušet jeden recept, kde se píše, že se jídlo má ochutit "kořením pěti vůní" včetně návodu, jak si toto koření udělat a z čeho se skládá. Co myslíte? Zajdete jen tak do obchodu, nakoupíte v pohodě patero koření a uvaříte? Ne! Musíte pátrat a obrnit se trpělivostí. V Tescu jsem koupila skořicové lusky. V Intersparu jsem našla pouze hřebíček, v Albertu jsem pak jásala nad fenyklem, ale badyán pořád nemám! Hlavně že mají plné regály nejrůznějších koření, mají padesát různých kořenících směsí na kuře, ale nemají hřebíček? Mají sušenej česnek (nechápu, proč bych měla používat pochybný prášek, když můžu použít čerstvej), mají kmín od deseti různých výrobců, mají směs na pečení, směs na gril, směs na grilovanou zeleninu, směs na grilovaný hermelín, ale nemají badyán? Tohle už mě vážně nebaví! A to nemluvím o tom, že už asi půl roku sháním ingredience na vietnamské závitky. Dneska jsem měla vánoce, když jsem čirou náhodou, to už jsem po tom i přestala pátrat, potkala v Albertu bambusové výhonky. Ale rýžový papír prostě není. Jo, nesnažila jsem se najít si, jestli v okolí není nějaká vietnamská prodejna, kde by to měli, ale prostě mě zaráží, že v dnešní době, kdy čím dál víc lidí vaří nejen tradiční českou kuchyni, ale stále více experimentuje, zařazuje italskou, čínskou, japonskou, vietnamskou, mexickou a kdoví jakou kuchyni do běžně používaných domácích receptů, to prostě není k mání. Jo, mají rýžové nudle, mají tisíc nejrůznějších omáček, ale rýžový papír je asi příliš velký luxus a jsem asi příliš nenažraná a zhýčkaná, že si dovoluju něco takovéhho v obchodec požadovat.

Teď jsem se zas tak rozlítila, že jsem úplně zapomněla, co jsem to ještě chtěla napsat.. No ale ono to, myslím, stačí i tak.. A co naštvalo v poslední době nebo soustavně už delší dobu štve vás?