Ještě nekončím

22. ledna 2014 v 16:08 | Elysia |  Den za dnem
Přemýšlím, co s tím tady udělám. Za poslední rok jsem napsala jen 3 články. Už mě to zkrátka tak nebere a vždycky si říkám, jestli to tu už celé nezruším. Pak mě ale zas jednou za čas popadne grafomanie a pro ty případy jsem ráda, že mám tohle své místečko, kde se můžu pisatelsky ukojit. A taky je vtipné přečíst si občas ty čtyři pět let staré články:). Ještě vtipnější je, když nahlídnu do svých deníků, které jsem si psala někdy od 12let, to je teprve komedie:D. A při představě, že bych teď umřela a byly by v mé pozůstalosti nalezeny a přečteny mými blízkými, uvažuju, že je asi radši spálím:D. Ačkoli, kdyby se to předčítalo na mém pohřbu, tak by tam aspoň bylo veselo.
Ale zpátky do současnosti. Od svatby pořád jen poslouchám, jestli už se chystáme zplodit potomka (ti nejvíce neomalení jedinci se vyjádřili slovy, zda už jsem zabřezla). To jako svatba rovná se hned děti? Já vím, že to tak asi většinou je, ale čím víc se mě tohle témá dotýká, čím víc k tomu směřuju a čím víc se blíží ten čas, kdy už bych o tom měla vážně začít uvažovat, tím víc je to pro mě jaksi nepředstavitelné. Nebojím se toho. Nebojím se porodu, nebojím se, že bysme na to finančně nebo bydlením nebyli přizpůsobení. Jen se mi prostě ještě nechce. Ačkoli v mým okolí to teď začíná být samý mimino, což, když se mi to dostane do rukou, mi moje odmítavé postoje vždycky tak trochu nabourá a zvyklá mě to, ale stejně ještě prostě ne a ne a ne! Teď je čas na pejska:). Čímžto si plánuju splnit první ze svých zvířecích snů a pořídit si tohohle mazlíka:

Ještě nevím, kdy to bude, zatím teprve zjišťuju informace o chovných stanicích, ale snad to letos vyjde. Už jen proto to tu nemůžu zrušit. Protože se s ním pak budu muset pochlubit:).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 13:56 | Reagovat

Len to tu neruš, občas je dobré sem zavítať a čosi napísať, však stále máš čitateľov 8-) teda mňa určite, ja si ta z bloglovinu nevyhodím.
Podľa mňa by sa mal život po svadbe najskôr užiť a nie hneď sa zaviazať deckom. Teda užiť v takom zmysle, že si vyjdeš s manželom dakde von, alebo že sa pôjdete aj zabaviť a trošku sa možno aj opiť, aj s kamarátkami aj tak, dieťa rieš až neskôr, lebo potom tvoj život už bude iba 80% dieťa a 20% práca a nič medzi tým.

2 Nebožka Nebožka | Web | 2. února 2014 v 15:41 | Reagovat

Vím, že se to lehko řekne, ale nenech se tím rozhodit. Všeobecně se sice očekává pořadí svatba-dítě,ale každý má jiný rytmus. Myslím, že člověk nejdřív musí v tomto směru trochu uzrát (čímž nechci vůbec říct, že jsi nedospělá), protože je to poměrně zásadní a nevratný krok. Koneckonců, času máš ještě dost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama