Leden 2014

Insidious a Insidious chapter 2

30. ledna 2014 v 22:13 | Elysia |  Filmy a seriály
Insidious je opět jeden z novějších hororů, taktéž s kladným ohlasem a pozitivním hodnocením na ČSFD. Příběh začíná jako klasická duchařina, rodinka se nastěhuje do novýho baráku, kde se začnou dít podivné věci, zkrátka tam straší a jejich syn se po jedné noci prostě nevzbudí a i přes nejrůznější vyšetření lékařů nikdo neví, co mu je, zůstává v komatu, ale nikdo neví proč. Z domněnky, že v domě straší, se přestěují jinam, ale útoky duchů se tím nezastaví a zoufalí rodiče zjišťují, že problém není v domě, ale v jejich synovi, jehož bezvládné tělo se stalo branou pro duchy, kteří se snaží ovládnout jeho tělesnou schránku, zatímco jeho vlastní duše bloudí v krajinách někde mezi nebem (nebo peklem) a zemí. Více na http://www.csfd.cz/film/280046-insidious/


Moje hodnocení: První půlka byla super, všechno vypadalo tak slibně, atmosféra houstne, začínáte mít pocit, že dnes večer se fakt budete bát jít na hajzlík ..a pak to prostě, bůh ví proč, totálně posrali. Řekla bych, že od chvíle, kdy na scénu přicházejí dva "lovci duchů" se svýma rádoby vtipnýma geekovskýma dialogama se strach změní v podivnou pachuť nejistoty a začínáte mít zlou předtuchu, že si na ten záchod nakonec přece jen dojdete i se zhasnutýma světlama. A čím víc se blížíte konci, tím víc se vám tam opravdu i chce za účelem znechuceného zvracení. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví démon vyhlížející jak dětská malůvka čerta pár dní před Mikulášem, fascinovaně hledíte a nevíte, jestli se máte smát nebo dál nevěřícně zírat na to, jak si brousí drápy..a pak příjde kopýtko..to už jsem se fakt smála. Takže další horor, kterej měl potenciál a nakonec mě pekelně zklamal.

Po jedničce se mi na dvojku fakt koukat nechtělo, protože, jak už to většinou bývá, dvojky bývají ještě horší než jedničky a protože jednička už tak byla dost špatná, tak jsem tentokrát i přes opět kladné ohlasy nečekala nic dobrého. Nakonec mi to nedalo (trochu ze zvědavosti, trochu z obsesivního puzení, že musím vidět všechny filmy v sérii) a koukla jsem na něj.

Insidious 2 navazuje na jedničku, pokračuje v ději tam, kde jednička skončila a částečně se vrací i do miulosti, aby odhalila skryté souvislosti. Více o ději opět zde - http://www.csfd.cz/film/315730-insidious-2/, tady to opravdu nechci rozepisovat, protože bych tak musela prozradit hodně z prvního dílu.


Nicméně, co se mého hodnocení týče, tak tady jsem byla opět překvapená, tentokrát však v pozitivním slova smyslu. Očekávala jsem ještě větší šrot než v jedničce a překvapivě se mi dostalo v celku podařené hororové podívané. Jak plynula první půlka filmu, stejně jako v jedničce, jsem si říkala, že to vůbec není špatný, ale pořád jsem očekávala, kdy příjde ten zlom a zklamání. A ono to nepřišlo! Takže dvojku směle doporučuju, není to žádnej zázrak, nijak nešokoval, nedostalo se na žádný nečekaný zvrat, ale mile překvapil a předčil očekávání a nějakou tu dávku strachu přece jen poskytl. Jen přemýšlím, jestli by se na něj dalo koukat zvlášť. Co se souvislostí týče, přece jen je asi potřeba nejdřív protrpět tu jedničku, aby došlo k celkovému pochopení, takže zas nemůžu říct vykašlete se na jedničku a jděte rovnou do dvojky, což je škoda.

Žena v černém

26. ledna 2014 v 18:10 | Elysia |  Filmy a seriály
Klasická duchařina. Právník, co jede vyřizovat pozůstalost do strašidelného tajemného domu, kde se zjevuje podivná žena v černém, která dle místních vesničanů vraždí jejich děti, čehož je následně mladý právník sám svědkem, postupně odhaluje děsivá tajemství, která se k historii domu a tajemné ženy vážou, prostě nic převratného v dějové linii. Více se o obsahu zmiňovat nemá cenu, popřípadě si klikněte na http://www.csfd.cz/film/282928-zena-v-cernem/.

Moje hodnocení: Na tohle jsem se hodně těšila, ale nakonec to pro mě bylo absolutní zklamání. Po tom, co jsem slýchala od všech okolo, jak je to děsivé, hrůzostrašné, příšerné, klidný spánek v následujících dnech po shlédnutí narušující a podobně, si říkám, že kdybych se měla bát tohohle, tak už se budu bát asi i vlastního stínu. Vlastně nevím, kde se přesně stala chyba. Mělo to potenciál, mělo to atmosféru, ten barák byl fakt jako stvořenej pro duchy, dokonce ani Daniel Radcliffe v hlavní roli ve mě nevzbuzoval pocit, že koukám na Harryho Pottera, ale prostě to nějak nezafungovalo. Ano, myslím, že mám trochu vyšší hranici toho, co mě může vystrašit, ale i tak bych od toho čekala víc a kromě pár lekaček, který stejně víte dopředu, že příjdou, to bylo o ničem. Vlastně ani ten příběh nebyl nijak zajímavej. Přišlo mi, že většinu filmu tam jen Radcliffe s vyděšeným výrazem (nebo spíš bez výrazu) pobíhal z jednoho konce baráku na druhej, pak ven a zase dovnitř, mezi tím vždycky odjel do vesnice, kde umřelo nějaký dítě a zase dokola, až mě to prostě začalo nudit. Takže takhle prostě opravdu ne. A přitom je to od stejnýho režiséra jako Jezero smrti a to je naprostej skvost, ze terýho jsem byla posraná ještě týdny. Ale o tom zase jindy. Co tomu musím přiznat je ale umělecká kvalita, to zas jako jo, potěcha pro oko, ale beze strachu. Ovšem pro slabší povahy to určitě funguje, takže se zas nenechte zcela odradit mou negativní kritikou a posuďte sami.

Je to na dobré cestě

24. ledna 2014 v 19:24 | Elysia |  Den za dnem
Tak jsem si teď v posledních dvou dnech trochu mailovala s pánem z chovatelské stanice, vše je zatím na dobré cestě k tomu, abychom si v létě jeli pro štěňátko! Já se tak těším! Snad to všechno klapne. V roce 2009 jsem tady psala článek o tom, že bych jednou vlkodava chtěla a připadalo mi to jako přání hodně do budoucna, je to sice v podstatě 5 let, ale teď tomu nemůžu uvěřit, že se mi to fakt může splnit a už teď! No ale jelikož ještě není štěňátko ani počato, tak to zatím nebudu slavit předčasně a budu jen držet palce psí mamince a tatínkovi, aby se jim to povedlo:).
And now for something completely different!

Vždycky jsem měla ráda horory, ale zas jsem se tomu nějak extra nevěnovala, nesledovala poslední události ve světě hororu ani se nepídila za každou cenu po těžko dostupných filmech. A v posledních 2-3 letech jsem jich viděla fakt hodně málo. Jednak proto, že nebylo tolik času, jednak proto, že když už jsem se na něco dívala, tak to bylo s mužem a on se na horory odmítá koukat. Teď jsem tak před 3 měsíci pocítila najednou takovou nutkavou potřebu se bát, že jsem se do toho po hlavě vrhla a koukám, kdy se jen dá. A protože se mi už začínají plíst a abych si sama pro sebe udělala trochu přehled, co už jsem viděla, tak to budu házet asi sem a psát svoje dojmy z jednotlivých hororů. Takže se máte na co těšit:).

Zázvorový čaj a jiné radosti

23. ledna 2014 v 21:54 | Elysia |  Den za dnem
Ačkoli nebývám nějak nemocná, antibiotika jsem brala jedinkrát v životě při zánětu močáku, vždycky si přes zimu odbydu párkrát nějakou tu rýmu nebo kašel. Letos se tomu zatím úspěšně vyhýbám, možná je to tou mírnou zimou, ačkoli ta by vlastně přežívání všemožných virů měla nahrávat, každopádně já to přisuzuju hlavně zázraku jménem zázvor. Kdykoli jsem měla pocit, že ně mě něco leze, uvařila jsem si zázvorový čaj s medem a citronem a hezky horký ho vypila a počínající nachlazení mi dalo sbohem. Ony zázvor, med i citron samy o sobě jsou samé dobré věci, ale jejich kombinace je přímo geniální a zázračná. No a teď doufám, že jsem to nezakřikla a hned zítra nelehnu:D.
Bohužel to nefunguje na mozoly a puchýře. A ty jsem si dneska udělala jednak na nohách novýma kozačkama (ach kde jsou ty časy, kdy mi stačily jedny glády:)) a jednak na ruce šroubovákem při sestavování komody do ložnice. Nevěřila bych, že k poskládání takové jednoduché skříńky je potřeba takovýho množství šroubků, Ale stálo to za to, konečně jsem ulevila přeplněné skříni a mám pocit z dobře vykonané práce:). Což se momentálně nedá říct o mojí práci jakožto zaměstnání, protože si procházím "kolečkem", momentálně na ARO, kde jsem se sice naučila pár praktických věcí, ale jinak tam většinou nemůžu dělat nic jiného, než jen koukat, což pak moc neutíká a čas se vleče. No aspoň nikdo netrvá na tom, abych tam trávila celou reálnou pracovní dobu. A ještěže už je zítra pátek:).
Teď si du dát ještě kapitolku z Bouře mečů a pak už jen spát než zas zazvoní ten nejhorší vynález lidstva.
Dobrou

Ještě nekončím

22. ledna 2014 v 16:08 | Elysia |  Den za dnem
Přemýšlím, co s tím tady udělám. Za poslední rok jsem napsala jen 3 články. Už mě to zkrátka tak nebere a vždycky si říkám, jestli to tu už celé nezruším. Pak mě ale zas jednou za čas popadne grafomanie a pro ty případy jsem ráda, že mám tohle své místečko, kde se můžu pisatelsky ukojit. A taky je vtipné přečíst si občas ty čtyři pět let staré články:). Ještě vtipnější je, když nahlídnu do svých deníků, které jsem si psala někdy od 12let, to je teprve komedie:D. A při představě, že bych teď umřela a byly by v mé pozůstalosti nalezeny a přečteny mými blízkými, uvažuju, že je asi radši spálím:D. Ačkoli, kdyby se to předčítalo na mém pohřbu, tak by tam aspoň bylo veselo.
Ale zpátky do současnosti. Od svatby pořád jen poslouchám, jestli už se chystáme zplodit potomka (ti nejvíce neomalení jedinci se vyjádřili slovy, zda už jsem zabřezla). To jako svatba rovná se hned děti? Já vím, že to tak asi většinou je, ale čím víc se mě tohle témá dotýká, čím víc k tomu směřuju a čím víc se blíží ten čas, kdy už bych o tom měla vážně začít uvažovat, tím víc je to pro mě jaksi nepředstavitelné. Nebojím se toho. Nebojím se porodu, nebojím se, že bysme na to finančně nebo bydlením nebyli přizpůsobení. Jen se mi prostě ještě nechce. Ačkoli v mým okolí to teď začíná být samý mimino, což, když se mi to dostane do rukou, mi moje odmítavé postoje vždycky tak trochu nabourá a zvyklá mě to, ale stejně ještě prostě ne a ne a ne! Teď je čas na pejska:). Čímžto si plánuju splnit první ze svých zvířecích snů a pořídit si tohohle mazlíka:

Ještě nevím, kdy to bude, zatím teprve zjišťuju informace o chovných stanicích, ale snad to letos vyjde. Už jen proto to tu nemůžu zrušit. Protože se s ním pak budu muset pochlubit:).