Červenec 2013

Týden do svatby

20. července 2013 v 22:22 | Elysia |  Den za dnem
Tak za týden touhle dobou už ze mě bude vdaná žena. Zvláštní, vždycky jsem věděla, že se chci jednou vdávat a od malička jsem si vysnila snad tisíce podob, jaké by měla má svatba mít (včetně té černé, metalovo-punkové). Teď je to tady a já nejsem jaksi nervózní, jak asi většina nevěst bývá, z toho, aby se všechno povedlo, aby vyšlo počasí, aby se na nic nezapomnělo apod. Spíš mě občas přepadají taové menší panické záchvaty, že by to měl být závazek na celej život, že se vzdávám "svobody", že ode mě budou za chvíli všichni očekávat "následníka trůnu" apod. A že na takovou zodpovědnost přece nejsem připravená. Vždycky jsem si myslela, že před svatbou se budu jen těšit a nic jiného si nepřát, že budu absolutně šťastná a nebudu mít sebemenší pochybnost. Potřebovala bych teď asi od někoho ujištění, že je to normální. Že ta panika a strach z toho, co to přinese, je přirozený.
Ale ne, nebojte, neuteču. To mám jen zrovna takovou blbou chvilku:). To přejde:). Koneckonců, kde bych sehnala lepšího chlapa?:)

Tři týdny do svatby

6. července 2013 v 18:37 | Elysia |  Den za dnem
Je to zase spousta měsíců, co jsem se blogově odmlčela a nejhlavnější důvod je, že se mi až teď po 3/4 roce samostatného bydlení povedlo zařídit si internet. Nejdřív jsem na to nespěchala, protože jsem ani neměla pc, který mi ale můj drahý věnoval k vánocům. Potom to bylo rozhodování mezi O2 a lokálním poskytovatelem, přičemž jsem nejdřív zkoušela O2, kde nejdřív všechno proběhlo hladce, myslela jsem že to bude raz dva a pak mi najednou po určité době, kdy se mi nejdřív vůbec neozývali a kdy jsem je musela upomínat, jak to teda bude s tou instalací, sdělili, že pro oblast, kde bydlím, mají jen oemzenej počet možných připojení a už mají plno, takže mám prej vyčkat 3 měsíce, že pak se možná něco uvolní. Nasrat. Tak jsem zkusila štěstí u konkurence, kde jsme předběžnou smlouvu taky vyřídili raz dva a že prý se ozvou, kdy přijedou na měření a instalaci. A zase ticho po pěšině. Už mi fakt připadalo, že se člověk musí vnutit, že oni asi zákazníky nepotřebujou nebo já nevím co.. Nicméně nakonec se dílo podařilo a já jsem konečně zase online:).
Ale zas bych kecela, kdybyc řekla, jak strašně mi to chybělo. Podstatné jsem si vyřídila přes mail v práci a ani takové nutkání psát na blog, jako jsem mívala dřív, jsem v podstatě celou dobu neměla. Přece jen je to ale takové moje virtuální dítě a nechci se ho ještě zcela vzdát.
O tom, že se budu vdávat, jsem se zmínila minule, to všichni víte. Tenkrát mi to přišlo strašně daleko a takové neuchopitelné, jako by se mě to ani netýkalo. Teď už to začíná být hodně reálné, zbývají mi přesně 3 týdny svobody. Po pravdě, občas mě to děsí:D. A zárověň si ničím nejsem tak jistá. Haha, vzpomněla jsem si, jak jsem si někdy ve 13 letech, nešťastnně zamilovaná do jednoho o dost staršího kluka, myslela, že já se nikdy nevdám:D. A teď už se všechny přípravy blíží do finále, prstýnky bezpečně uložené, oznámení rozeslána, šaty finišují, seznam hostů kompletní, kadeřnice, kosmetička, manikúra, pedikúra vše objednáno, teď už jen doladit nákupní seznam a nakoupit jídlo, napíct cukroví..ach bože!:D. Ale i přes vzrůstající napětí se těším, budem mít úžasného fotografa, budu mít krásné šaty jen a jen moje.. snad se nic nepokazí..a hlavně to počasí..jen ať je klidně pod mrakem, to bych i uvítala, ale prosím, prosím, ať neprší!
Taky je to už rok, co pracuju, letí to neuvěřitelně rychle, pamatuju si jak včera první den, kdy jsem jen na všechno vyjeveně zírala a říkala si "kurva, tohle nikdy nezvládnu". Teď teda po roce nemám moc pocit, že bych byla nějak extra schopná a zvládala to levou zadní, ale baví mě to a jsem spokojená.
No a přesto, že se mi všechno tak daří, jde to skvěle podle plánu, svou práci mám ráda, na svatbu se těším a i doma se odehrály nečekané zvraty, které mě hřejou u srdce, občas si říkám, že mi chybí nějaká akce, vzrůšo, něco co by oživilo můj život. Asi je to normální, podle mě se tohle děje všem, kteří si v podstatě nemají na co stěžovat, člověk je prostě asi věčně s něčím nespokojený tvor a vždycky chce něco víc, než aby byl jen vděčnej za to, co už má. Tak mi vtipálek tam nahoře dopřál vzrůšo a nechal mě okrást:D. Přišla jsem o peněženku a mobil. Sranda, zvlášť takhle před svatbou, kdy vám to přidá starosti. Samozřejmě jsem se šla zeptat na úřady, jestli je nutné všechny doklady hned vyžizovat nové, když se za necelý měsíc vdávám a stejně je budu měnit. Připadala jsem si jak u Humphreyů. Musela jsem si nechat vyřídit novou občanku, pro kterou si mám přijít za 3 týdny, čili těsně před svatbou a tím pádem hned za týden si půjdu znovu žádat o novou občanku. Kocourkov, že? Hlavní ale je, že na matrice s tím neměli problém, že prý mi stačí i pas ke svatbě a paní sama kroutila nevěřícně hlavou, že jsem si tu novou občanku musela nechat dělat. Holt proti nesmyslným zákonům zdravý rozum nic nezmůže. Nicméně z celé události plyne poučení, že už si nepřeju žádný vzrůšo a chci nudnej stereotyp až do svatby! Ať už se nic nepokazí!:)
Tak a teď půjdu asi postupně omrknout, jak se máte a co je nového u vás:).