O toleranci a předsudcích

8. září 2012 v 0:57 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
My lidi jsme zvláštní..stalo se vám někdy, že byste někoho nemohli ani za nic na světě vystát a pak se z vás stali kamarádi? Mě se to už párkrát stalo. Samozřejmě se vždycky snažím, když poznám někoho nového, nedat třeba na špatný první dojem, na předsudky, ale ne vždy se mi to úplně daří a prostě chovám k tomu člověku určité pocity, které jednoduše vzniknou a nemůžu je ovlivnit. Snažím se nikoho neodsuzovat dokud ho opravdu nepoznám, ale to, jestli mi dotyčný/á je nebo není sympatický, prostě neovlivním. A tak se mi občas stane, že někdo, kdo mi moc nesedí, se nakonec ukáže jako fajn člověk, jen tomu musím dát čas a šanci se projevit. A v poslední době se mi stává, že začínám "odpouštět" podivné chování různým lidem, za které jsem je dříve třeba i odsuzovala. Když se snažím sama sebe chrakterizovat, obvykle mě jako jedna z prvních kladných vlastností napadne, že jsem vcelku dost tolerantní, ale mám pocit, že až poslední dobou to začíná být opravdu pravda. Přestávají mi vadit někteří lidé, co mi vadili kvůli svým názorům, přestávám si o některých myslet, že jsou ubohé píče či namachrovaní kokoti, ale dospívám k názoru, že jen potřebují dospět nebo si urovnat něco sami v sobě..občas poznám, že se za arogancí schovává zranitelnost, za marnivostí nízké sebevědomí, za potřebou být středem pozornosti za každou cenu osamocení, atd. A pak si uvědomím, jak jsem sama občas hloupá. Samozřejmě je tu ta tenká linie rozdělující toleranci nebo víru v to lepší, co v lidech je a naivitu, ale přece jenom bychom asi měli dávat ostatním víc šanci..možná i za cenu, že sami naletíme? Kdo ví..Ale mám sama ze sebe radost, že jsem dnes jednomu člověku odpustila jeho nevyzrálost, přestala se nad tím rozčilovat a začala doufat v to, že jednou sám najde štěstí, které hledá a s druhým jsem se dokázala smířit a přes dřívější hádku, žárlivost a nelichotivé smýšlení o její osobě, jsem se s ní dokázala normálně bavit ba i dát té osobě své číslo a tudíž i šanci ji lépe poznat...A třeba ji lépe poznám a zjistím, že to nestálo za to, ale to nemůžu vědět, dokud to nezkusím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 8. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Ne, že bych přímo některé lidi nemohla vystát a pak jsme byli kamarádi, ale stává se, že mi připadají divní a přitom se nakonec ukážou jako hrozně fajn. Jen nejsem zrovna člověk, co jde a sám od sebe se někam začlení a zapovídá, to se stává spíš jenom při čekání na zkoušku, kdy ta nervozita lidi spojuje, takže se ty předsudky těžko rozpoouští.

2 Neznášmě Neznášmě | 10. září 2012 v 21:53 | Reagovat

Tak to vypadá, že někdo nám tady dospěl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama