Já jako máma?

24. srpna 2012 v 23:10 | Elysia |  O mě
Je spousta věcí, co bych mohla napsat o mojí mámě, od pubertálního "ona tomu vůbec nerozumí a nechápe mě" až po to jak je skvělá, ale co mě k tomuhle tématu napadá se týká spíš mě osobně.
Vždycky jsem tak nějak počítala s tím, že jednou budu taky máma, nikdy jsem neměla období, kdy bych tvrdila, že děti nikdy mít nebudu, ale ať už jsem nad tím přemýšlela jakkoli, byly to víceméně úvahy do vzdálené budoucnosti. Teď nad tím přemýšlím zase trochu jinak, jelikož se dostávám do věku a postavení, kdy by bylo logické začít myslet na potomstvo. Tak nějak se to v životech lidí děje - dostudují, najdou si práci, pokud mají partnera, tak se třeba vdají/ožení nebo se k sobě jen tak nastěhují a začnou plodit. Já splňuju nebo se aspoň blížím ke splnění všech podmínek..výdělečně činná, vlastní bydlení na dosah, přítel s kterým to vidím na společný život a (jak mi řekla moje máma) vždyť už je mi pětadvacet! Ale taková ta touha "já už bych chtěla miminko" se nějak nedostavuje. Když jsem měla praxi na porodnici a na dětským, tak mě to dost bralo, to přiznávám, ale stejně jsem si nedokázala představit, že bych ho doopravdy měla. Pořád. Čtyřiadvacet hodin denně. A po praxi to zase přešlo. Zkrátka mám pocit, že kdyby na to došlo a stala se "nehoda", nevadilo by mi to a určitě bych z toho nebyla naštvaná nebo smutná, že se mi to nehodí, ale sama od sebe prostě nemám touhu to zatím ani plánovat tak, že třeba za dva roky už bych chtěla nebo měla mít první dítě. A tak si na jednu stranu říkám, že mám čas, na druhou stranu ve mě trochu hlodá ta myšlenka na všechny ty ženy kolem třicítky, co se jim prostě nedaří otěhotnět a jsou z toho nešťastné, že to měli začít zkoušet dřív. A když už si představím, že bych je teda opravdu jednou měla, mám hrůzu z toho, že je nezvládnu vychovat tak, jak bych si přála..i když si zase celkem sebevědomě myslím, že bych nebyla úplně nejhorší matka.
A tak to prostě je...ale ono to zatím stejně nemá cenu moc řešit. Věřím, že jestli se to má stát, tak se to stane ve správnou chvíli a jestli ne, tak se z toho snad nezblázním..
A teď by mě zajímalo, jak na tom budu, až si tohle přečtu třeba za 5 let:D. Jestli budu pořád bezdětná nebo už nějaké to dítko budu mít a pokud ano, tak jestli opravdu s mým vyvoleným nebo nám osud zmíchá karty a dopadne to úplně jinak. Co myslíte vy?:) A jaká je vaše představa o vás jako matkách (popřípadě otcích)?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | Web | 25. srpna 2012 v 14:38 | Reagovat

Já bych to být tebou zatím moc neřešila ;-) Užívej si bezdětného života a té svobody, kterou přináší ! Na děti je času dost, zvláště v dnešní době. POkud nejsi na 100% rozhodnutá, že už přišel ten čas "zabřeznout", vůbec na to nemysli. Až to přijde , tak to přijde. Osobně si myslím, že u mě to asi nepřijde nikdy, ale třeba časem změním názor. Já totiž mám hrůzu z mateřské a z výchovy dětí. Nikdy ybch to dělat nechtěla , tudíž asi nemá cenu si dítě pořizovat :D

2 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 12:38 | Reagovat

Ja si vôbec neviem predstaviť, že by som bola mamou. Za prvé, mi chalani asi moc nevoňajú, za druhé deti úplne najviac na svete neznášam :D ja neviem prečo, ale vždy, keď nejaké vidím, mám chuť ho zabiť, zakopať, zahrabať, zbiť, splieskať, zničiť... je to hrozné, pretože viem, že aj ja som taká bola a že je to súčasť života, ale nemôžem ich vystáť.

3 Elysia Elysia | 26. srpna 2012 v 14:00 | Reagovat

chapu vas obe, ze si to nedokazete predstavit, prece jen jste o par let mladsi, ale nikdy nevite, co vam zivot prinese, treba jednou zmenite nazor a treba taky ne, ale pokud v tom nekdo nevidi smysl zivota tak by se do toho nemel nutit..ja to samozrejme nijak extra neresim, proste cekam, jestli prijde ta touha a spravny cas..

4 veruce veruce | Web | 26. srpna 2012 v 21:30 | Reagovat

Já už si sebe jako maminu docela představit umím a všechny okolnosti jsou v tuto chvíli též celkem příznivé, ale zatím je času dost, rozhodně bych ráda v tuto chvíli něco našetřila, aby jsme se potom nemuseli mačkat v malém bytě a zároveň neměli starosti s tím, kde vzít prachy na hypotéku, nu uvidíme sami, jak to dopadne 8-)

5 onni onni | Web | 27. srpna 2012 v 20:40 | Reagovat

ja si sebe jako matku taky dokazu predstavit.. aspon myslim.. tam, kde makam, jsem v podstate 8 hodin u kojeneckeho zbozi, dycky jak privezou nejake uplne nove zbozi, beru do ruky body nebo dupacky cislo 56 a pomalu bych uz nekoho do toho oblekala :D obcas si tak vzdycham, obcas se u toho smeju, v duchu si neco planuju.. ale zatim jsem jeste porad nedosla do faze, kdy bych byla ochotna obetovat jak vlastni pohodli, tak vsechna uskali, ktera sebou tehotesntvi prinasi, pro dite.. jak si clovek uvedomi, co vsehcno se deje s jeho telem, jak silene probiha porod.. navic si myslim, ze by u me mohli v pohode diagnostikovat panickou hruzu z porodu, tusim se tomu rika tokofobie, takze by to byla s myma diagnozama celkem prdel :D

6 Lúmenn Lúmenn | Web | 3. září 2012 v 19:30 | Reagovat

To já to mám dost opačně, hormony už se ozývají a já bych hrozně dítě chtěla, samozřejmě nejsem teď v situaci, kdy je to vhodné, ale až na to přijde, půjdu do toho ráda. Ale jasné, že to není tak snadné...na druhou stranu, vždycky bude nějaký důvod dítě nemít, peníze, strach, pohodlí...takže s takovou by pak děti neměl nikdo:) Říkám si to samé, co ty - až to přijde, tak to přijde, nač se někam hnát:))

7 Nebožka Nebožka | Web | 7. září 2012 v 16:58 | Reagovat

Těším se na to, až budu mít dítě (nebo děti?) a chci být úspěšná maminka, taková trochu alternativní a taková, o které budou děti rády mluvit v dobrým. Ale vzhledem k tomu, že ani nemám nikoho, s kým bych případně tuhle touhu mohla realizovat, takže tím míň se tím zaobírám.
Co se týče těch obav - občas mě napadne, že až na přijde na věc, že třeba něco zanedbám a dítě se nenaučí mluvit nebo chápat slova. Nevím, proč mě děsí zrovna tohle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama