A je to!

12. června 2012 v 12:34 | Elysia |  Den za dnem
Tak a je to! Připadá mi to jako včera, když jsem šla na první přednášku z anatomie a totálně se nechytala, všichni na mě hleděli s výrazem, že jsem si asi spletla školu, protože přijít první den v maskáčových kalhotách a roztrhané mikině s Nirvanou se asi na medicínu nehodí. A já si připadala taky divně, protože mi všichni připadali tak usedlí, šprtoidní a že se všechno naučili předem už o prázdninách. Vzpomínám si na všechny ty dny zoufalství, kdy jsem s tím chtěla seknout, všechnu tu beznaděj, probdělé noci a stres, že se divím, že z toho nemám trvalé zdravotní následky:D. Ale pak byla taky radost, že jsem to dokázala, že je další zkouška za mnou, další rok úspěšně za mnou, poznání, že ti lidi nejsou všichni tak strašní, ale najdou se mezi nima i ti normální, spousta srandy a úletů ve stylu hraní si s plyšákama na dětským. Taky jsem poznala pár skvělých lidí mimo školu a teď mě mrzí, že je nevídám tak často, jak bych chtěla...
A teď už je úplněj konec. Nechci se tu jakože vychloubat, spíš si to potřebuju sama uvědomit, protože mi to ještě pořádně nedochází. Ten stres před poslední státnicí byl neuvěřitelnej, ale podle toho, co jsem slyšela o některých jiných, jsem na tom asi byla ještě relativně dobře. A teď je to najednou za mnou a mě to prostě nedochází. Asi bych se měla radovat a jásat, ale spíš se radujou všichni kolem mě a já se jen občas přiblble usmívám, když si vzpomenu, že teď už se nemusím učit. Jasně, že vzdělávat a učit se budu muset celej život, ale už to nebude v tom školním stylu, kdy se do určitýho termínu musíte naučit kvanta informací, který jsou nad vaše síly. Mám teď tolik věcí, co musím zařídit a udělat a taky co chci dělat. Mám pocit, jako bych poslední půlrok ani nežila, že život šel tak nějak mimo mě a já ho nechávala běžet s tím, že to pak všechno dohoním. No a teď nevím co dřív a zárověň jsem z toho všeho tak unavená, že se mi ani nic nechce.
Stejně je to prostě ujetý, celej život je ujetej, nechápu jak to tak rychle uteklo. Otevírá se přede mnou nová životní etapa a já se na ni těším ale zárověň mi je i líto, že ta stará končí. Ale nic nemůže trvat věčně a je to tak dobře. Já sama jsem za těch 6 let prošla docela slušným vývojem a udály se velké změny, ve který bych nedoufala nebo by mě nenapadlo, že by se mohly stát. Před 6 lety jsem měla naprosto jiné plány a představy o životě než mám teď. Kdo ví, co bude za dalších 6 let. A utečou taky tak rychle? Třeba se toho tenhle blog dožije a já se budu moct ohlídnout a zasmát se tomu, co tady teď píšu. No nechám se překvapit. Jen doufám, že za těch dalších 6 let ze mě nebude nějaká ujetá mamina, co sem bude strkat fotky svých dětí. To mě kdyžtak koukejte vyhledat a proplesknout, jo?:)
Říká se, že maturita je zkouška dospělosti, ale já se do toho "dospělýho" života jdu vrhnout teprve teď...ale dospělá si pořád nepřipadám..a budu vůbec někdy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 12. června 2012 v 16:14 | Reagovat

Gratuluju, slečno doktorko! :-)

2 veruce veruce | Web | 12. června 2012 v 19:35 | Reagovat

Obrovská gratulace ovšem! :-)

3 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 13. června 2012 v 16:34 | Reagovat

ŽE maturita a skúška dospelosti.. smiala som sa na tom, áno. Nie je to žiadna dospelosť, je to len povedanie hlúpych pár riadkov, našprtaných v škole, ktoré ti aj tak na nič nebudú :D
Ja už som ti gratulovala, ale tak musím ešte raz. Ináč, to tak býva, že všetci okolo sa tešia, len ty si v takom... akoby ešte šoku, že ešte si stále jednou nohou v tej škole.

4 Nebožka Nebožka | Web | 13. června 2012 v 17:27 | Reagovat

Juuu, to je báječný! Grattis!:)
Mimochodem - život je příšerně ujetej, ale možná proto jsem se ho naučila mít ráda. Jinak by nás asi nebavil:)

5 onni onni | Web | 13. června 2012 v 20:40 | Reagovat

jo, mi to taky dlouho vubec nedochazelo, hlavne dycky jak jsem prisla domu tak jsem se musela skoro profackovat abych si pripomnela, ze se uz fakt neumusim ucit :D
Vzhledem k tomu, ze jsem dva dny po statnicich nastoupila hned do prace, jsem ani nemela cas nad tim premyslet, jen jsem mela depky, ze se ze me ze dne na den stal pracujici clovek, co kazdy den vstava v 6 a domu prijde po treti a kazdy den porad dokola..
a najednou uz je to vic ja rok, uteklo to jako voda, zmenilo se vic veci nez za celych 5,5 let studia, muj zivot je vlastne uplne naruby a v tom vsem jsem si vlastne nikdy poradne nestihla uvedomit, ze jsem Mgr...
mozna az si pujdu jednou delat novou obcanku a bude tam kolonka titul, pak mi to mozna fakticky dojde..:D
Tak jeste jednou gratuluju ;)

6 elysia elysia | 13. června 2012 v 23:09 | Reagovat

diky vsem:)
[4]: to mas pravdu, ja si na to ale nechtela stezovat, spis to bylo jen konstatovani:D
[5]: hned za dva dny? a ja mam depku, ze mam jen 3 tydny volna:D dobre, uz mlcim a na nic si nestezuju:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama