Duben 2012

Sebedestruktivní minulost

26. dubna 2012 v 10:05 | Elysia |  O mě
Minulost. Pěkné téma. Jak ho pojmout? No historie mě nikdy moc nebrala, tak co se kouknout na tu moji? V poslední době to vypadá, že se vše vyvíjí, tak jak by mělo. Za necelých 7 týdnů bych mohla mít hotovou školu a pyšnit se titulem MUDr., od prvního července začít pracovat na svém vysněném místě, mohla bych se přestěhovat do vlastního a mám pocit, že mám nejlepšího chlapa na světe. Vlastně si pomalu ani nemůžu víc přát. Ale vždycky to tak nebylo.
Byly i chvíle, kdy jsem se chtěla zabít.
Myslím, že nejkritičtější období pro mě bylo, když jsem šla po páté třídě ze základky na gympl. Ztratila jsem kontakt s kamarády a s novými ho navazovala špatně. K tomu přičtěte, že jsem zrovna vlezla do puberty a začala si uvědomovat svůj zevnějšek, tzn. že jsem si připadala škaredá, nemožně oblíkaná, malá, nevyvinutá. A situace doma byla stejná jako léta předtím, ale jak člověk vyroste z té dětské naivity a zjistí, že tohle bude pořád stejný, ne-li horší, na náladě mu to taky nepřidá. A poslední hřebíček do rakve, bez toho by to přece nešlo, byla samozřejmě nešťastná láska k o hodně staršímu klukovi. Dokonalá kombinace, co říkáte? To jsem tenkrát opravdu chtěla umřít, ale naštěstí jsem vždycky zůstala jen u představ (docela mě ale děsí, když vím, kolik z mých kámošů to mělo stejně, sice třeba trochu později, ale fakt jich bylo hodně, co si přali umřít, i když třeba ne tak aby to udělali sami, ale bylo jim jedno jestli jdou na červenou bez rozhlídnutí) . A taky se mi asi častěji do hlavy dostávala myšlenka na útěk. Chtěla jsem hlavně pryč od lidí. Jenže jsem zas nebyla tak blbá, abych nevěděla, že to není reálné. A tak jsem hodně času trávila ve svých představách, často jsem chodila i dřív spát, jen abych mohla snít svoje sny.
Pak se to přehouplo přes fázi chvilkové spokojenosti do fáze punkového vzdoru. Už jsem sice přestala myslet na smrt, ale často jsem na tom nebyla moc dobře a v těch chvílich mě napadlo vzít do ruky něco ostrýho. Naštěstí i tohle ale skončilo jen jako pár pokusů, protože mi sebepoškozování nepřinášelo až takovou úlevu, jakou bych chtěla. Pak tu byl samozřejmě taky alkohol. A jistej druh masochismu, kterej ale nefungoval na té fyzické podstatě nýbrž v oblasti citové. Když mi bylo zle, měla jsem z toho zárověň takovej zvráceně příjemnej pocit. Někdy jsem se v tom záměrně vyžívala, vyhledávala a způsobovala si ty situace. I dnes mám ještě občas tyhle tendence a potřebu si způsobit emocionální bolest. Naštěstí už to není tak často a taky se kolikrát nechápu, když si vzpomenu, co jsem třeba byla schopná trpět od jinejch lidí.
Když nahlídnu do svý minulosti, lecčeho lituju, spoustu věcí bych dnes udělala jinak, ale, jak je známo, minulost nezměníme, můžeme se z ní jen poučit. A já jsem ráda, že jsem to přežila a dostala se až sem. Moje třináctiletý já by asi hledělo, kam až jsme to dopracovali, moje sedmnáctiletý já by asi cítilo jistou zradu a kdo ví, co si jednou moje nynější já pomyslí o mém budoucím já, až to nynější bude minulé a budoucí přítomné. Co až se tenhle článek, dnešní den, tento rok taky změní na minulost? Jedno je jasný, kdybych to tenkrát vzdala, neměla bych to, co mám dnes a to by byla sakra škoda. A proto bych to chtěla říct všem, kdo mají tyhle pocity, že život je na prd. Stojí za to se s tím poprat. Stojí za to se smířit s minulostí a čekat na lepší zítřky.
Ale je mi jasný, že moje třináctiletý já by si o podobným článku stejně myslelo, že jeho nic dobrýho potkat nemůže, že né každej má takovou kliku. Na to už můžu říct jen: a jak si můžeš být tak jistá, že zrovna ty ji mít nebudeš?
Never give up!

William Faulkner: Srpnové světlo

18. dubna 2012 v 11:42 | Elysia |  Knihovna
William Faulkner bývá označován za klasika jižanské americké literatury a Srpnové světlo za jedno z jeho stěžejních či vrcholných děl.
Obsah - obsahuje spoilery:
V knize se odvíjejí příběhy hned několika lidí, jejichž osudy spolu tak docela ani nesouvisejí. Jednou z hlavních postav je sirotek Joe Christmas o jehož životě se postupně dozvídáme víc a víc formou retrospektivních vyprávění. Narodil se mladé dívce, která ho měla s nějakým potulným "cirkusákem", jejímž rodičům ale vadil hlavně jeho původ. Ačkoli snad nebyl černoch, ale jen míšenec (to vlastně není jednoznačně řečeno, co byl vlastně zač), pro rodiče dívky to byl prostě negr a tak jí nedovolili s ním odejít. Dívka při porodu zemřela a dědeček Joea odvedl do místního sirotčince. Protože byl ale sám tak trochu ujetej, nechal se tam zaměstnat, aby na něj mohl dohlížet. Po průšvihu s jednou sestrou se ho snaží unést s úmyslem dát ho do sirotčince pro černý, že se tam bude mít líp. To mu ale nevyjde a Joea nakonec adoptuje farmář, kterej zrovna nejde pro ránu daleko. Citově strádající Joe si v sobě zároveň nese mlhavé vzpomínky na své útlé dětství, kdy se mu děti v sirotčinci posmívaly, že je negr a sám se tak zmítá v nejistotě o svém původu. Nejdřív se snaží popřít, že by s černochy měl cokoli společného, jelikož ale s bílými nevychází, začne pochybovat a naopak se utvrdí v tom, že má v sobě negerskou krev. Pro jeho na první pohled bělošské vzezření, ale nezapadá ani mezi černochy a je z něj nikam nepatřící vyděděnec. Svého adoptivního otce nakonec zabije a utíká do Jeffersnu, kde se zaplete s místní vdovou a začne prodávat na černo whisky spolu s jedním místním dost blbým chlápkem.
Další z hlavních postav je dívka Lena, která ve vysokém stadiu těhotenství přichází do Jeffersonu hledat otce svého díťete, který slíbil, že půjde hledat práci aby jim vydělal na dům a pak pro ni pošle. Samozřejmě to byly kecy a ten parchant prostě vzal kramle. Nicméně Lena je buď tak blbá, že to nevidí, nebo to nechce vidět, protože je hluboce přesvědčená, že rodina musí být pohromadě a že ho snad ten malej až se narodí nějak přesvědčí aby si ji vzal. Při příchodu do Jeffersonu ale narazí na dělníka Byrona Bunche, který se jí ujme a když zjistí koho hledá, snaží se ji raději držet dál od všeho dění, protože v popisu otce Lenina dítěte pozná právě toho parťáka Joa Christmase.
Joe mezitím zabije onu vdovu se kterou se schází a uteče. Jeho parťáka zavřou a Byron aby Lenu ušetřil toho všeho jí stále nic neříká. Asi taky proto, že se do ní sám zamiluje, ale má z toho všeho tak těžkou hlavu, že se chodí radit se svým přítelem pastorem Hightowerem, kterej mu ale moc nepomůže, protože je sám taková stará troska. A právě jeho osud je dalším z příběhů, které se v knize prolínají.
Nakonec Lena porodí, ale otec jejího díťěte zase uteče a ona tvrdohlavě jak mezek se chce vydat za ním. Byron tedy slíbí, že jí pomůže i když nejspíš čeká, že si jednoho dne Lena uvědomí, že to nemá smysl a zůstane s ním.
Joa nakonec taky chytnou a trest smrti ho nemine.

Můj dojem:
Počtení to bylo zajímavé, minimálně zase něco jiného. Myslím, že docela věrně a realisticky odráží dobu, kdy sice černoši už nebyli otroky, ale zároveň nebyli bílými bráni jako lidé, ale spíš jako zvířata nebo minimálně podřadná forma lidí a kdokoli byl trochu tolerantnější a bavil se s nimi, byl automaticky vyřazen na okraj společnosti. Líbilo se mi takové nezaujaté autorovo podání, Joa ani nelituje pro jeho kruté dětství, ani neodsuzuje za vraždy, kterých se dopustí, zkrátka zůstává tak nějak mimo a jen čistě vypráví příběhy lidí, na jejichž osud si už musíte udělat názor sami. Trochu mi vadilo to uspořádání, kdy se chvíli jedná o Lenu, chvíli o Joa, chvíli o minulost Hightowera a to všechno ještě různě retrospektivně, takže pak chvílemi nevíte, jak si to poskládat dohromady a kolikrát čekáte, jak se jejich osudy propletou a ono nic..Taky mi vadila ta Lenina naivita až blbost, ale někdo jiný by třeba ocenil její vytrvalost a odhodlání:). V souhrnu teda můžu doporučit spíš jako četbu pro náročnější ke vzdělání než k fantastickému počtení, po kterém je vám líto, že kniha končí, nicméně ať tak či tak, litovat ztraceného času určitě nebudete.

Knižní dotazník

17. dubna 2012 v 22:35 | Elysia |  Knihovna
Něco takovýho vyplňuju prvně..prostě se mi najednou chtělo. A tenhle, jako jeden z mála, není úplně imbecilní:)..

1. Oblíbená kniha z dětství?
Čaroděj zeměmoří od U. K. Le Guinové. Bylo jich teda víc, ale tahle mi utkvěla tak nějak nejvíc.
2. Co právě čteš?
Irvin D. Yalom - Lži na pohovce
3. Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?
Ne a ani si nepamatuju, že bych si někdy něco rezervovala.
4. Knižní zlozvyk?
Nevím, jestli je to zlozvyk, ale vždycky než začnu číst novou knížku, přečtu si jako první úplně poslední větu.
5. Co máš právě půjčené z knihovny?
Z normální nic. Už jsem tam pěkně dlouho nebyla, rozhodla jsem se, že si budu knížky kupovat, takže teď navštěvuju akorát naši fakultní knihovnu a z té mám pár učebnic.
6. Máš čtečku e-knih?
Ne a ani bych ji nevyužila, dělá mi zle na oči, když musím něco číst na PC a vůni papírové knihy a pocitu při otáčení stránek se nic nevyrovná. A kromě toho, strašně ráda chodím do knihkupectví, všechno tam prohlížím a říkám si, co všechno bych chtěla ještě přečíst a tu radost z koupené knihy by mi žádná čtečka nevynahradila.
7. Preferuješ číst jen jednu, nebo více knih najednou?
Vždycky jen jednu. Jednou jsem to zkoušela, číst dvě naráz, jednu jsem měla doma a druhou na privátě v HK, ale nešlo mi to, nakonec jsem s sebou stejně tahala jen jednu, než jsem ji přečetla a pak se teprv pustila do té druhé.
8. Změnily se tvé čtenářské návyky od té doby, co jsi začal blogovat?
Ne. Jen jsem si na blogu udělala "čtenářský deník", což je výhoda, protože normální by se mi psát nechtěl. I když je fakt, že to i na tom blogu flákám..
9. Nejhorší kniha, kterou jsi letos přečetl?
Nevím, letos žádná nebyla tak strašná.
10. Oblíbená kniha, kterou jsi letos přečetl?
Oblíbený jsou všechny od Kinga, což byla naposledy Černočerná tma.
11. Jak často čteš knihy mimo svého oblíbeného žánru?
Jak se mi dostanou do rukou:D.
12. Čteš někdy stejnou knihu dvakrát?
Když je hodně dobrá tak ano. Třeba Pytel kostí od Kinga jsem četla už asi třikrát, je to moje srdcová záležitost, protože tahle byla první, co jsme od něj četla a díky ní si ho zamilovala.
13. Dokážeš číst v autobuse?
Dokážu, ale někdy ne moc dlouho, když to moc houpe, tak je mi pak blbě:D.
14. Oblíbené místo na čtení?
Jednoznačně postel:).
15. Zásady při půjčování knih?
Když si já od někoho půjčím, snažím se k ní chovat, co nejohleduplněji, totéž očekávám od ostatních, když jim půjčuju svoje, ale přiznám se, že se o ně vždycky bojím, protože to jsou prostě moje poklady:). Ale nepůjčuju je často a většinou navíc jen v rodině, takže je to v cajku:).
16. Děláš knihám oslí uši?
Přiznám se, že dřív jsem to dělala knihám z knihovny, teď už bych to neudělala.
17. Píšeš si na okraje stran poznámky?
Ne. Když už mě něco zaujme, že si to chci zapamatovat (třeba nějaká myšlenka, citát), tak si to napíšu jinam.
18. A do učebnic?
Jo, tam jo. A taky je podtrhávám i když se to u těch půjčenejch nesmí.
19. V kterém jazyce čteš nejraději? V kolika dohromady to zvládneš?
No tak samozřejmě v češtině, ale vzhledem k tomu, že děda z máminy strany byl Slovák a máma studovala v Bratislavě, tak máme hodně knih doma i ve slovenštině. I když jsou to zas takové, které mě žánrově příliš nelákají a tak jsem četla, co si vzpomínám, jen jednu. Byla to nějaká detektivka od Agaty Christie. No a teď jsem před pár dny dočetla první knížku v angličtině - Devil wears Prada. Taky mě napadlo, že až budu mít kompletní sbírku Kinga v češtině, možná si ho pak začnu shánět ještě v originále:D.
20. Co musí kniha mít, aby sis ji zamiloval?
Abych ji dočetla stačí dobrý příběh, abych si ji zamilovala, musí tam být napětí, tajemno, trocha strachu, ale taky vtipu a hlavně to musí dobře plynout, nesnáším zdlouhavé obcházení kolem jednoho prdu.
21. Co musí kniha mít, abys ji doporučil dál?
No asi to co jsem popsala u předchozí otázky:).
22. Oblíbený žánr?
To ani nemusím psát, ne? Jasně, že horor:).
23. Žánr, který čteš nejméně (ale chtěl bys víc)?
Nejde o žánr, ale čtu málo a chtěla bych víc číst klasiku, prostě to, co se učí v literatuře. A taky bych chtěla víc číst poezii.
24. Nejvíce inspirativní kniha, kterou si letos četl?
Inspirativní? Nevím..ale vypadá to, že ty Lži na pohovce budou docela inspirativní:). Aspoň pro mě.
25. Oblíbená svačinka ke čtení?
U čtení nejím. Ale pořádně velkej hrnek dobrýho čaje se k tomu hodí:).
26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?
To snad ještě nikdy.
27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Knižní kritiky nečtu.
28. Co psaní negativních recenzí?
Nechápu úplně smysl otázky..pokud já osobně hodnotím knihu u sebe na blogu, tak samozřejmě napíšu, co se mi líbilo a co se mi nelíbilo, ale to jsou mé subjektivní pocity, někdo jiný by se mnou třeba nesouhlasil. Ale tak je to u všeho, jde o to aby si hlavně profesionální kritici zachovali co nejvíc objektivity.
29. Pokud bys mohl číst v dalším cizím jazyce, který by sis vybral?
Ještě bych chtěla umět asi španělsky a německy tak dobře abych v nich mohla čist.
30. Největší knižní výzva?
Nevím, jestli pro mě nějaká taková vůbec je. Možná něco náročnějšího z té klasiky, ale ani toho bych se nebála.
31. Největší knižní výzva, do níž se stále bojíš jít?
Nebojím se jít do ničeho.
32. Oblíbený básník?
Pablo Neruda
33. Kolik knih si obvykle půjčuješ z knihovny?
Jak jsem už říkala, do knihovny už nechodím.
34. Vrátil jsi už knihu do knihovny, aniž si ji přečetl?
Ne, to se mi myslím nikdy nestalo.
35. Oblíbená knižní postava?
Tak to nedokážu říct..skoro všechny hlavní postavy z Kingových knih, to je jasný, ale jednoho nejoblíbenějšího asi nemám.
36. Oblíbený knižní záporák?
Toho asi taky nemám..
37. Knihy, které si obvykle beru na prázdniny?
Tu, kterou mám zrovna rozečtenou..
38. Nejdelší doba, kterou jsi nečetl?
To jsou otázky! Nevím, tak měsíc, možná dva, během zkouškovýho skoro vždycky četbu vynechám a nejmíň jsem četla asi běhěm prváku (pokud se teda nepočítají učebnice:D).
39. Kniha, kterou si nedokázal / nemohl dočíst?
Žádná taková nebyla. S jednou jsem měla dost problém, to bylo ještě na gymplu něco z povinné četby, ale už si ani nepamatuju, co to bylo. Vím jen, že byla docela tenká, ale číst se prostě nedala.
40. Co tě dokáže při čtení vyrušit?
Možná kdyby hořelo?:D
41. Oblíbená filmová adaptace?
Snažím se dodržovat zásadu, že nejdřív čtu, až pak koukám, takže pak jsem většinou z filmů zklamaná, ale třeba Osvícení se povedlo. Ale je zas fakt, že na základě filmů mě láká přečíst si Pána prstenů, což by mě normálně asi nenapadlo.
42. Adaptace, která tě totálně zklamala?
Pavučina snů, to byl propadák. (Jejda, to asi vypadá, že ani nic jinýho jak Kinga nečtu:D)
43. Jak často čteš spoilery?
Snažím se je nečíst, někdy se stane omylem, což mě akorát tak naštve.
44. Nejvíce peněz, které si najednou utratil v knihkupectví?
Tak to nevím..vlastně jo, nějakých 1200 Kč, ale to bylo jen za jednu učebnici.
45. Jak často knihou před čtením listuješ?
Nelistuju, jen čtu tu poslední větu:).
46. Důvod, pro který bys v polovině knihu vzdal.
Na takovou jsem ještě nenarazila. Asi by to musela být hodně velká nuda, ale stejně bych se to snažila dočíst.
47. Máš rád knihy uspořádány?
Samozřejmě, kdo by neměl?
48. Skladuješ knihy, nebo je po přečtení posouváš dál?
Skladuju! Hodlám mít vlastní knihovnu..představuju si, že budu mít takovou zvláštní místnost, kde by byly jen police plné knih a křeslo v rohu pro pohodlné čtení, kam budu utíkat před světem:).
49. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
Jistě, knížky pro puberťáky (ty jsem ostatně nečetla ani když jsem jím byla já sama),červená knihovna a takové ty rádoby ezoterické cypoviny, kterých jsou teď plné obchody včetně "manuálů" jak se mít rád.
50. Kniha, která tě rozesmála?
Skoro každá sem tam něčím pobaví, ale nevzpomínám si teď na nějakou u které bych se smála od začátku do konce.
51. Kniha, která tě rozhněvala?
Každá, ve které jde o nějaké bezpráví...teď se mi konkrétně vybavil jeden příběh z knihy O koních a lidech od Montyho Robertse.
52. Kniha, která tě rozplakala?
Charles R. Cross: Těžší než nebe...to jsem na konci prostě bulela jak malá:D.
53. Kniha, od níž si neměl žádné očekávání, ale nakonec se ti líbila?
Žádná taková mě nenapadá, asi se vždycky splnilo moje očekávání, ať už bylo vysoké nebo nízké.
54. Kniha, od níž si očekával hodně, ale nakonec se ti vůbec nelíbila?
Viz předešlá otázka.
55. Oblíbené čtení na odreagování?
V podstatě cokoli, když to není učebnice.

The Bubble

13. dubna 2012 v 10:38 | Elysia |  Filmy a seriály
Tenhle film mi doporučil jeden kamarád a ačkoli jsem čekala podle jeho popisu hlavně nějakou gay romantiku, bylo to mnohem víc. Tři spolubydlící Lulu, Yali a Noam, žijící v Tel Avivu, se snaží žít normální život a hlavně se nestarat moc o politiku, ačkoli to v jejich zemi příliš nejde. Noam je gay a když se seznámí s Palestincem Ashramem, je z toho láska jako z románu. Jejich vztah však není nežádoucí jen z hlediska politického, ale i náboženského a to by nebyl ani mezi mužem a ženou natož pak mezi dvěma muži a tak musejí nejen oni dva bojovat proti silám větším, než jaké by mohli pokořit a jejich idylická bublina, ve které se snaží izolovat praská.
Zní to jako Romeo a Julie trochu jinak, ale vzhledem k tomu, že tu nejde jen o to lásku, získává příběh na ceně. Všichni víme, že se Izraelci s Palestincema nemají zrovna v lásce, ale pokud se o to vyloženě nezajímáte, nemáte vlastně moc velkou představu o tom, jak tam vypadá každodenní život obyčejných lidí a právě to tenhle film krásně ukazuje. Kolikrát, když člověk slyší ve zprávách o nějakém komfliktu řekne si, no jo pošahanci, nemají co lepšího na práci než se nenávidět a střílet po sobě, ale vůbec si neuvědomíme, že je to zase otázka politiky a náboženství a že tam žijou lidi jako my, kteří by jen chtěli žít bez předsudků, bez vojáků, bez nebezpečí..
Takže až budete mít náladu na něco vážnějšího a přitom i trochu romantického, zkuste tohle..jo a doporučuju si to sehnat v původním znění, nabývá to tím na autentičnosti a mě osobně se ta jejich chrchlavá hebrejština fakt strašně líbí:).

Alkoholická

9. dubna 2012 v 14:50 | Elysia |  Básním
Zase jedna taková, co přišla sama od sebe někdy po půlnoci..

Sucho
Jazyk se lepí na patro
V hubě zůstala jen pachuť piva
A krabičky vykouřených cigaret

Kocovina
Nejhorší, co se může stát
Je propít se do střízlivosti
A uvědomit si svou ubohost

Spánek
Když potřebuješ, tak nepřichází
Hlava třeští, žaludek se obrací
Ale nejvíc ze všeho bolí samota

Otázky
Víří mozkem a hlodají
Z výčitek si můžeš postavit hrad
A nakonec je ti stejně všechno jedno

Večer
Je všechno při starým
Musíš to přechlastat
Zase se na chvíli cítit šťastná


No time

8. dubna 2012 v 14:52 | Elysia |  Den za dnem
V poslední době se mi už několikrát stalo, že jsem začala psát článek a pak ho pro nedostatek času nedopsala. A pak už byly většinou pasé, tak jsem je posléze i smazala. A přitom v hlavě jsem jich napsala hafo, ale teď když k tomu sednu, tak ani nevím jak začít nebo co dřív. Skončila mi konečně praxe z chíry, poslední dva týdny mi odpustili. Jinak bych tam už asi chcípla. Fakt nemáte tušení, co to bylo za nudu. Nic proti, ale chirurg je podle mě taky diagnóza. A možná, že to je jinde jinak, jen tady u nás jsou prostě divní. Ale zato fest divní. Všíchni strašně jakože ochotní, ale přitom, jsem si spíš připadala jak nešikovně zaparkovanej vozík, co akorát překáží. Když jsem něco chtěla vidět (nedejbože dělat), musela jsem se vyloženě vnutit a i pak mě někteří přehlíželi, jako bych tam ani nebyla. Ale tak co, chíru bych stejně dělat nechtěla, ani kdyby ta psychina nevyšla. To bych měla milion jinejch alternativ, než abych nadosmrti držela háky. Ale na druhou stranu to bylo dobrý, že jim zas aspoň bylo jedno, jestli tam jsem či nejsem, jak brzo chodím domů nebo jestli mě mimo ranní sezení někdo pak jěště viděl. Tak jsem aspoň dočetla knížku, kterou jsem si půjčila od švagrové už o vánocích. Devil wears Prada. Což sice není vyloženě knižní žánr, po kterým bych normálně sáhla, ale bylo to v originále, tak jsem si chtěla trochu procvičit angličtinu a navíc jsem předtím viděla i film, tak jsem si říkala, že když tomu nebudu rozumět, tak to nebude snad tak zlý, protože aspoň vím o čem to je. Nakonec jsem měla radost, že jsem tomu rozuměla aniž bych potřebovala vidět film, sice né každý slovo, tak dobře na tom nejsem, ale obsah jo. Což mě potěšilo samozřejmě. A pak mě přepadla čtenářská touha zase po něčem českém, tak jsem sáhla do knihovny po Konci punku v Helsinkách (taky od vánoc, ale na to přes učení a louskání ďábla v Pradě nebyl čas). A přečetla jsem ho za 3 dny:). Až je mi to líto, že to bylo tak rychlé. Teď už mi tam zbývají jen Lži na pohovce, ale to nějakou dobu vydrží, protože teď to začínat nebudu, musím se zas začít víc učit a jakákoli rozečtená knížka by mě sváděla k neučení. A pak budou narozeniny, tak snad dostanu do zásoby něco dalšího. Nebo to jistí Levné knihy:D.
Procvičení angličtiny se hodilo. Minulej víkend jsem jela za au-pairující (čti operující :)) schwester do Mnichova a i když jsem měla na gymplu němčinu 4 roky, tak si stejně pamatuju akorát das auto. Takže se angličtina hodila. Tam totiž anglicky umí asi každej. A bylo to skvělý, nemáte ani tušení jak. Jeden víkend byl málo. Je to pěkný město a lidi jsou neuvěřitelně otevření a spontánní a přátelští a prostě skvělí. A vzhledem k tomu, že je to bavorsko, tak taky dobrý jídlo a vynikající pivo! Já to tu (v ČR) sice mám ráda a nikam se stěhovat neplánuju, ale i tak mi to tam přišlo úžasný, stejně jako v tom Norsku nebo Beneluxu. Takový jinačí, lidi milejší..jo asi to bylo hlavně těma lidma. Příjde mi, že jinde nikde nejsou lidi tak sobečtí, tolik si sami nehledí na to aby jen oni měli co nejvíc peněz a majetku a nejlepší zábavou pro ně není večerní sledování ordinace a pomlouvání sousedů. Až je mi z toho trochu smutno, že jsme takoví. Ale třeba mi ti tak jen připadá. Zase cizinci, co tu byli většinou říkají, jak se jim tu líbí a ve srovnání se svými krajany nás taky vychvalujou. Tak nevím, všude to asi bude mít svý mouchy a člověk tam musí asi žít dýl aby zjistil, jací ti lidi tam opravdu jsou. Ale i tak si prostě o Češích myslim svoje:D..protože kdyby nic, tak jsme minimálně strašně omezení, ale myslíme si o sobě, že jsme pupek světa..
Zítra velikonoce..kdo se těší? Mě je to tak nějak u zadku, spíš se bojim, že nebudu mít klid na učení, protože od zítřka už fakt musím pořádně začít:D.
To jsem se zas rozepsal aniž by to bylo v plánu, ale aspoň jednou to teda zavčas skončím než mě něco vyruší...
Taky jsme byli v BMW Weltu, já autům nerozumím, ale tohle se mi líbilo, už jenom kvůli té barvě (no jo ženská):D
Ale že by mi slušelo?:D