Sraz vzpomínek

16. října 2011 v 14:39 | Elysia |  Den za dnem
Včera jsem byla na srazu se spolužákama ze základky. Vtip je v tom, že jsem šla po páté třídě na gympl, takže jsem až na dva lidi ty ostatní viděla poprvé po čtrnácti letech. Původně, když přišlo pozvání, jsem myslela, že tam ani nepůjdu. Taky co bych tam dělala, když jsem si je pamatovala akorát jako děcka a v podstatě je neznám. Pak jsem si ale řekla, že by to mohla být i sranda a že když se tam na chvíli ukážu tak nic nezkazím a vždycky můžu odejít. No probíhalo to jak jsem si myslela. Přišla jsem když už jich tam kolem stolu sedělo tak dvacet a na první pohled jsem kromě jedné holky nepoznávala vůbec nikoho. Tak jsem si sedla a zatímco ostatní živě diskutovali a vykládali si, jak se těch 10 let co odešli ze základky měli, jsem se snažila si vybavit, kdo je kdo. Naštěstí pak dorazil jeden spolužák, se kterým jsme se náhodou potkali už tak před rokem v hospodě a tak nějak jsme zjistili, že jsme spolu chodili na základku a jelikož je to naše společná oblíbená hospoda, potkávali jsme se tam pak častěji. Díky němu jsem si tam pak nepřipadla tak úplně mimo. Taky mi objasnil, že ty lidi, který nepoznávám ani poznat nemůžu, protože byli z jiných tříd a ty jsem až na výjimky moc nestihla poznat. Byl to vlastně sraz celýho ročníku a z té naší třídy tam bylo lidí jen pár a ty jsem víceméně po chvíli poznala. Někteří se zmenili hodně, někteří zůstali pořád stejní. Nakonec jsem s každým z nich prohodila aspoň pár slov a ve výsledku to nebyla taková katastrofa jak jsem čekala. Ale nepíšu to jen proto, abyste si přečetli jak jsem včera trávila večer. Jde hlavně o to, co to ve mě vyvolalo za vzpomínky. Oni vzpomínali na to jak na druhým stupni chodili za školu a kouřili, ale mě se vybavily vzpomínky na dětství. Jak jsme se se spolusedící kámoškou mlátili pravítkama s klukama, co seděli za náma. Jak jsem do školy a ze školy chodila s klukama, co měli stejnou cestu a jak jsme prožívali takové ty první dětské lásky. Pamatuju si jak mě jeden pořád tak otravoval, až jsem mu jednu vrazila, že mu tekla krev z pusy, jak po mě druhej loudil rady, co má koupit za dárek holce, co se mu líbila. Jak mě další z nich doprovázel až k naší bráně a pak když jsem už šla domů mi tam nechal zastrčenej papír se vzkazem, že mě miluje:). Ten pak našla máma, když se vrátila z práce a měla z toho srandu. Jak jsme se vždycky s kámoškou ve třetí třídě v nudných hodinách češtiny přihlásily, že potřebujem na záchod a pak jsme tam bez povšimnutí vydržely kecat až do konce hodiny a někdy to bylo fakt dlouho. Jak jsme záviděli spolužačce, co měla doma dalmatina, protože tenkrát frčelo 101 dalmatinů, což byl vlastně první film, na kterým jsem byla v kině jen s kamarádkama, bez rodičů. A jak jsme šli bobovat a kamarádka hned na štěrkem posypané cestě zničila úplně nový boby. Jak jsem po škole občas chodila ke kamrádce, co bydlela hned u školy a její rodiče nebývali ještě z práce doma a tak jsme tam všemožně blbly. Jednou jsme si třeba hrály na to, že umíme karate a ona překopla nějaký vzácný kvítko, tak ho slepila izolepou, aby to nebylo poznat. Samozřejmě to bylo první, čeho si její máma všimla, když přišla domů:)..
A pak si člověk uvědomí, že už je to víc než 15 let a říká si, co celou tu dobu vlatně dělal a jak se od té doby změnil. Jak to tenkrát bylo fajn, ale zároveň si vzpomene i na ty horší věci, co se tenkrát děly. A zjistí, že jak ty lidi pozoruje, vůbec je vlastně nezná, nemá si s nima v podstatě ani co říct, ale vždycky budou ve vzpomínkách uložení jako kamarádi z dětství. A když už pomalu přemýšlíte, že byste si to dítě v nejbližších letech sami pořídili, je fajn si vzpomenout, že jste jím taky kdysi byli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 16. října 2011 v 15:16 | Reagovat

toto je roztomilý článok. Keby sa chceli naši zo základnej stretnúť (čo sa nikdy nestretnú, lebo my sme neboli moc dobrý kolektív) alebo zo strednej stretnúť, tak tam by som zas nešla, lebo som megatotál outsider... A kolektív je tiež fakt hrozný. Nemám s nimi o čom. A viem, že by sa rozprávali len o tých zlých veciach, ale o tom, čo spomínaš ty, by asi nikto nič neprehodiil. Je lepšie spomínať na detské časy, ako na tie "aha už mám občiansky". :-D

2 onni onni | Web | 16. října 2011 v 19:09 | Reagovat

Jaj, jak to rozumim.. predelavame ted v baraku pudu a bdue tam mit segra pokoj.. a kdyz vidim treba vsechny ty detske knizky, ktere jsme s bratrancema jako mali porad dokola prohlizeli kdyz sme jeste neumeli poradne cist.. jak sme v jedne knizce s vanocnimi pribehy se segrou pocitaly, kolik je na vsehc obrazcich berusek.. a ty stare hracky, zbytky kostek Lega, stare plysaky.. mamka dokonce prohrabavala kojenecke obleceni.. nekdy cloveku vazne pripada jakoby to bylo uz sto let zpatky..

3 bludickka bludickka | Web | 17. října 2011 v 20:25 | Reagovat

zrovna o víkendu jsem se sešla s kamarádkou ze základky. vídáme se ale občas. když jsme se viděli jednou asi po pěti letech bylo to nečekaně fajn. byla jsem moc ráda že je pořád stejná a změnila se minimálně. taky jsme zavzpomínaly a ty časy se najednou zdály hezčí než skutečně byly :)

4 Elysia Elysia | 18. října 2011 v 22:22 | Reagovat

[1]:my treba na gymplu taky nebyli moc dobrej kolektiv, ale kdyz jsme meli loni predvanocni sraz tak to bylo strasne fajn, mozna to bylo tim, ze uz jsme vsichni trochu jinde, castecne jsme dospeli a taky asi ti, ze se nevidame kazdej den:D
[2]: je to musi byt super, ja vim ze jsem pred par lety taky takhle prohlizela par oblibenych detskych knih, ale myslim ze dnes uz jsou nekde v nenavratnu, stejne jako vetsina hracek, ale svyho nejoblibenejsiho plysovyho hafana mam porad na policce u postele, toho jsem si vzit nenechala:D

[3]: presne tak, je zvlastni jak clovek zapomina na to spatne a kdyz na to vzpomina tak se tomu kolikrat este aj zasmeje:)

5 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 24. října 2011 v 10:24 | Reagovat

No, ja som na stretká zo základky pozvaná ani nebola...ani by som o nich nevedela, nebyť fotoalbumov na pokeci. A popravde..asi by som aj tak nešla. Okrem pár spolužiakov som si s nimi aj tak nikdy nemala čo povedať a prehodiť zopár slov, ak ich náhodou niekde po ceste stretnem, mi zvyčajne úplne stačí.
okrem toho, v poslednom čase sa mi na základku vybavujú stále horšie spomienky a občas mám chuť si niektorých spolužiakov vyhľadať a vyfackať ich za to, ako sa ku mne správali :D :D
Inak...môj prvý film v kine, na ktorý som išla sama bol pokémon :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama