Stendhal - Kartouza parmská

17. srpna 2011 v 19:31 | Elysia |  Knihovna
Kdybyste se mě zeptali proč jsem si vybrala tuhle knihu, odpověděla bych, že za prvé proto, že v Levných knihách mě přišla na pouhých 15 Kč, za druhé proto, že jsem si řekla, že bych nemusela furt číst jen Kinga a taky se trochu vzdělat v klasické literatuře a za třetí mě vždycky zajímalo, co to ta kartouza vlastně je:D.





Hlavním hrdinou je mladý šlechtic Fabrizio del Dongo, jehož životní osudy jsou velmi rozmanité. V 16 letech se rozhodne stát vojenským hrdinou a bojovat po boku Napoleona, kterého obdivuje. Než ale dosáhne svého cíle, je uvězněn, protože ho pokládají za špeha, podaří se mu uprchnout, ale když se konečně dostane do bitvy, jsou už Napoleonova vojska na útěku. Jednalo se totiž o bitvu u Waterloo. Po dalších útrapách a zraněních se Fabrizio vrací domů, kde však není vítán. Jeho otec a starší bratr ho prohlásili za zrádce a tak je stíhán policií. Ujme se ho jeho teta, vévodkyně Sanseverinová (jejíž život tvoří téměř stejně důležitou příběhovou linii, jako ten Fabriziův), žijící na parmském dvoře. Přesto, že mu vévodkyně naplánuje duchovní kariéru, Fabrizio je pohledný mladík a tak má na každém prstu deset slečen, které ho však často přivádějí do nesnází. Největší potíže mu přinese krásná herečka Marietta a její žárlivý milenec Giletti, kterého v souboji Fabrizio zabije. Vlivem dvorních pletich je Fabrizio zatčen pro vraždu, ačkoli se proti Gilettimu jen bránil a je odsouzen do vězení ve Farneské věži. Zde se setkává již podruhé s Klélii Contiovou, dcerou generála Contiho, který má vězení na starost. Ačkoli Fabrizio potkal mnoho žen, a všechny včetně jeho tety do něj byly bláznivě zamilované, pro něj to byly doposud jen hry. Klélie ale způsobí, že se poprvé v životě doopravdy zamiluje a chvíle kdy ji může z vězeňského okénka vídat jsou pro něj dražší než svoboda. Vévodkyně chystá plán na jeho osvobození, o čemž on sám nechce slyšet, nakonec ho ale přesvědčí sama Klélie a Fabrizio je opět volný, ale zase ve vyhnanství. Co víc, jeho milovaná Klélie se musí provdat na markýze Crescenziho. Když parmský hrabě umírá, nastupuje na trůn jeho syn a vévodkyni se podaří obnovit proces s Fabriziem, kde je konečně souzen spravedlivě a poté i omilostněn, takže se do Parmy může vrátit. Svoboda pro něj ale není útěchou, když se musí děnně u dvora setkávat s Klélii, jakožto již ženou markýze Crescenziho. Jejich láska ale přesto trvá dál, tajně se opět začnou vídat a mají spolu syna. Fabrizio ví, že Klélii získat nemůže, ale svého syna chce do vlastní výchovy. Klélie nakonec souhlasí s drsným plánem, při kterém měla předstírat před markýzem smrt syna a dítě tak předat Fabriziovi. Dítě však ale opravdu onemocní a zemře, Klélie smutkem taktéž a Fabrizio se uchýlí do kláštera (ano to je ta kartouza:D). Po pár měsících ale umírá také, což zase neunese jeho teta, která nakonec žalem taky zemře.
V příběhu se samozřejmě vyskytuje spousta dalších důležitých postav, všechny situace jsou mnohem složitější než lze takto ve zkratce popsat, ale to stěžejní jsem snad vystihla.
Že by mě tato kniha nějak zvlášť uchvátila se říct nedá. První polovina byla strašně zdlouhavá, popisující jen jeho cestu do bitvy a zpět. Druhá půlka naopak byla přecpaná Fabriziovými pletkami, intrikami a pletichami na parmském dvoře a konec byl pak shrnutý strašne rychle. Jak všechno bylo složité a rozvláčné, najednou všichni umřeli a konec. Kniha je na jednu stranu strašně romantická, na druhou stranu přechází často do drsného realismu, což se spolu trochu bije a chybí mi mezi oběma směry trochu vyáženosti.
Konečný verdikt? Z hlediska všeobecného vzdělání asi nebylo naškodu si to přečíst, nicméně kniha skončila v knihovně a myslím, že nebudu mít potřebu ji někdy číst znova. Ale na Stendhala jako autora jsem úplně nezanevřela a pokud se mi dostane ro ruky Červený a černý nebudu váhat se čtením:).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 18. srpna 2011 v 12:10 | Reagovat

Četzl jsem v dětském věku. Je škloda že je klasika tak opomíjena a skoro nikdo to nečte. :-)

2 Nebožka Nebožka | Web | 21. srpna 2011 v 12:41 | Reagovat

To ti schvaluju!:D Kartouza je krásná knížka, i když má ty nedostatky, co zmiňuješ. To je ale pro dobu, kdy vznikala docela typické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama