Srpen 2011

Goth top a rukavice

28. srpna 2011 v 12:26 | Elysia |  DIY
Švadlenka ze mě sice asi nikdy nebude, ale něco málo se šicím strojem přece jen upravit zvládnu...
Pod ruku mi tentokrát přišlo na můj vkus příliš obyčejné triko, jak jinak než ze sekáče..

"Nové" je to šněrování. Zapomněla jsem ho vyfotit abych měla fotku "předtím" a "potom". Nejhorší bylo nabíjení těch kovových kroužků na pásku. Pak už ji stačilo jen přišít a navléct stužku, která se dá samozřejmě vyměnit podle nálady za jinou barvu. A cena? Triko kolem 50Kč, pásku jsem našla doma, zpevňovací kroužky stály 30 a stužka byla taky za pár korun.

Tyhle sametové rukavičky jsem od kohosi dostala a nikdy jsem je vlastně ani nenosila, protože se mi na nich něco nelíbilo, pak jsem se rozhodla je trochu "vylepšit".
Nicméně jsem udělala jen jednu a to bylo už někdy začátkem jara a k úpravě druhé jsem se pořád nedostala..stejně to pro mě není na denní nošení, ale spíš jen na nějakou akci, ale v zimě si je možná vezmu i na ples:).

Lišejník

28. srpna 2011 v 12:23 | Elysia |  Norsko
A tenhle fosforově zelený lišejník byl taky zajímavej, zajímalo mě, jestli v noci svítí, ale to bych musela eště v noci vyšplhat na nějakou vyšší horu...

Severské "pampelišky"

28. srpna 2011 v 12:17 | Elysia |  Norsko
Nevím, co to bylo, ale vypadalo to jako pampelišky i když sfouknout se nedaly a rostly jen ve vyšších polohách.


Výšlap na Trolltungu

28. srpna 2011 v 12:06 | Elysia |  Norsko
Tohle nás čekalo hned na začátku cesty, byla jsem vyřízená, v životě jsem snad nevyšla tolik schodů..a to byl teprve začátek


Norsko - Deníkové zápisky III.

27. srpna 2011 v 11:07 | Elysia |  Norsko
11:45
Včera jsme nakonec po delším pátrání našli místo na stanování i s už připraveným ohništěm, takže jsme tu nebyli první. Místečko bylo trochu víc kamenité, ale vyspali jsme se dobře, možná to bylo i tím, že jsme byli tak znavení. Večeře v podobě špaget s masovou směsí byla taky výtečná, možná opět proto, že jsme měli velký hlad:).
Dnešní snídaně byla taky vydatnější, jen Vašek zklamal, celý ráno lovil ryby a nedonesl ani jednu. To Denča aspoň ulovila strom. A to má oteklé koleno! Ondra už nás zase popohání, chce vyrazit co nejdřív na cestu. Čeká nás zase větší túra, ale snad by neměla být tak krkolomná jak ta včerejší...uvidíme, necháme se překvapit:).
...
21:30
Tak jsme opět na našem včerejším tábořišti. Ještě víc znaveni než včera. Naše cesta začala šíleným výstupem po snad 10000 schodech vedle lanovky na obří kopec, kterým to ale zdaleka nekončilo. Následovalo tak 30km šplhání do hor. Místy jsme funěli jak lokomotivy, místy se kochali nádhernou přírodou, až jsme nakonec došli k cíli, jímž byl kámen Trolltunga, čnící nad hlubokou propastí, na jejímž dně bylo nádherné jezero. Voda je tu v říčkách průzračná a v jezerech azurově modrá. A hlavně doufáme, že pitná, protože jsme si vodu doplňovali po cestě v potůčku. Cestou zpátky jsme dokonce narazili na dva Čechy, takže jsme si mohli trochu pokecat i my ostatní, protože jinak se tu s cizincema vybavuje hlavně Vašek.
Teď si děláme rizoto, Ondra se naučil rychle pracovat s otvírákem a Vašek se šel zabavit chytáním ryb, protože by to jinak asi nevydržel a komentoval by to jako včera, když Anežka vařila špagety a ochutnávala jsetli už jsou a on se na ni tak hladově podíval a smutně se zeptal: "Ty už jíš?"
Nejlepší ale byla sprcha. Mají tu zdarma sprchy pro turisty. S teplou vodou. Nádhera! Akorát Ondra měl pořád obavy, jestli se Děnča se Šťěpánem nesprchujou společně. Především ho ale zajímaly informace o průběhu Ančiny očisty:D.




Stendhal - Kartouza parmská

17. srpna 2011 v 19:31 | Elysia |  Knihovna
Kdybyste se mě zeptali proč jsem si vybrala tuhle knihu, odpověděla bych, že za prvé proto, že v Levných knihách mě přišla na pouhých 15 Kč, za druhé proto, že jsem si řekla, že bych nemusela furt číst jen Kinga a taky se trochu vzdělat v klasické literatuře a za třetí mě vždycky zajímalo, co to ta kartouza vlastně je:D.

Trocha narcismu

17. srpna 2011 v 18:40 | Elysia |  Foto
Našla jsem pár autofotek, který jsem pořídila, když jsem se nudila v Hradci. Byla jsem sama na privátě a nebylo s kým jít ven, respektive jsem, tuším, tenkrát ani neměla náladu na společnost...

Odda

17. srpna 2011 v 15:49 | Elysia |  Norsko


Røldal

17. srpna 2011 v 15:48 | Elysia |  Norsko
Městečko Røldal s kostelíkem a hřbitůvkem:).


Norsko - Deníkové zápisky II.

17. srpna 2011 v 15:48 | Elysia |  Norsko

2.8.2011

Včera jsme našli "tábořiště" až někdy po půlnoci, je sice odděleno od silnice jen řadou stromů, ale v noci tu moc aut nejezdilo. Ráno za zvuků přírody, zpívajících ptáků, bylo skoro jako někde uprostřed lesa, ale tady jsme prostě v přírodě i když stanujeme u silnice:D. Jen ten dojem z probuzení trochu kazila sova ve Vaškově podání (Vašek vstával jako první, šel se projít a pak nás budil houkáním, doteď nevím jestli nás tím chtěl probudit, vystrašit nebo chtěl jen nalákat nějakou opravdovou sovu:D). Naše chrabrá hradní stráž (navigátor a průvodce Ondra se živí tím, že bez hnutí střeží pražský hrad:)) ještě spinká (a to včera hlásal, že nám přece stačí 6 hodin spánku:)) a Denča se Štěpánem se taky zrovna nemají ke vstávání (to asi proto, že večer, teda spíš v tu jednu ráno, co jsme šli spát, ještě pěkně dlouho vykecávali:)).
Naše první "tábořiště". Za hradbou stromů po leve straně hned vedla zmiňovaná silnice, osoba hledající v autě něco k snídani, jsem já:).

8.54
Opět na cestě. Stany sbaleny. Snad máme správný směr. První zastávka bude nějakej obchod. Máme žízeň.
11.28
Žízeň jsme uhasili, nakoupili ve Sparu a posnídali chleboveku s paštikou (kromě dalších menších obchůdků jsou v Norsku asi nejrozšířenější dva supermarketové řetězce - Spar a Coop, Spar býval levnější. A některý chleby tam stály třeba i 50 NOKů, ale dal se sehnat i za 7, což jsme většinou brávlali, když už nebyl museli jsme volit občas i dražší varianty, ale chuťově jsem v nich rozdíl nenašla, ať už byly za 7 nebo 30 NOKů).
Teď jsme navštívili RØLDAL s (podle Ondrova knižního průvodce) nejmalebnějším kostelíkem. Dovnitř jsme sice nešli (40 NOKů je trochu moc), ale nám stačil pohled zvenku a procházka po hřbitůvku. Počasí se zatím drží, je krásně slunečno a teplo jaký u nás nebylo snad celý léto.
...
Projíždíme tunelem a najednou - ovce. Asi je jim taky vedro, tak se šly schovat do stínu.
Navštívili jsme vodopád LÅTEFOSSEN. Byla to nádhera, snad nás jich takových čeká víc (taky že čekalo, byly fakt na každým rohu:)). Za chvíli budem v ODDĚ, odkud nás Ondra vyvede na nějakou pěší túru konečně:).
14.42
Poobědvali jsme v Oddě na nábřeží a pak si dali to nejmenší a nejdražší kafe (slibované presso bylo picolo za 30NOKů!). Pán na informacích nám doporučil 2 trasy. Jednou z nich se za chvíli vydáme, druhou absolvujem zítra. Ondra pořád popohání a Vašek se loudá. (Ondra toho naplánoval tolik, že se to prostě nedalo stihnout, místo toho aby dal na nás a něco proškrtal, pořád nás honil a popoháněl, což se ze začátku dalo tolerovat, když jsme si z něj dělali srandu, ale ke konci už jsme, myslím, byli rádi, že jedeme domů a už nebudem muset nikam spěchat. Holt si nechtěl nechat vysvětlit, že to není jen o tom vidět všechno, ale hlavně si to užít.)
Není nad to poobědvat čínskou polívku na čerstvém vzduchu:)

19.16
Vrátili jsme se z výpravy na ledovec BUERBREEN (1, 2, 3). Jsme zmožení, unavení, ale oslnění krásou Norska v jeho nejtypičtější podobě. Po cestě jsme se krmili jahodama a borůvkama, maliny bohužel ještě nedozrály. Cesta nahoru byla sice náročná, ale stálo to za to. Denča dokonce cestou zpátky spáchala hrdinský čin a zachránila jednu Němku před pádem ze srázu, čímž si vysloužila pomyslného bobříka odvahy a řád od norského krále (naslibovat se toho da spousta:D). Všichni jsme už ale hladoví jak vlci, tak jen doufáme, že se nám podaří rozdělat oheň a uvařit něco stravitelného.
...
Dobrodružství nekončí, hledáme místo na táboření, které nám doporučil a zakreslil v mapě pán z informací. Ani nápověda místních nepomohla. Vašek se vydal hledat novou nápovědu, ale nikde nikdo....ani Vašek...Vašek se našel, ale to místo asi neexistuje, tak jedem vyzkoušet něco jinýho.
Svítí nám nějaká kontrolka v autě, ale je oranžová, tak to asi nic není:D. Štěpán je z toho ale nervózní a zdá se mu, že něco cítí. Podle Ondry si ale jen dejchá pod nos. Snad má pravdu:D.

Vodopád

17. srpna 2011 v 15:33 | Elysia |  Norsko
První vodopád, co jsme potkali:).


Norsko - Deníkové zápisky I.

16. srpna 2011 v 10:38 | Elysia |  Norsko
Přináším první část z cestovního deníku. Kurzívou v závorkách jsou moje poznámky pro lepší pochopení. První část je jen o cestě tam, takže o ničem. Po další už se začnou ale konečně objevovat i fotky:).

1.8.2011
12.30
Začátek velké cesty do severních zemí. Sedíme ve vlaku a právě jsme projeli Zábřehem, nacpali jsme Vaškovy paštiky do báglu, který je větší než velký a teď nás snad nic hroznýho po zbytek cesty do Prahy nečeká. (šlo o to přídavné zavazadlo, co jsme měli společné)
...
Vašek je gentleman, pomohl paní s taškou a to už jí bylo víc než 30.
Venku je hustá hmla, snad nebude i v Norsku nebo se ztratíme eště dřív než Matouš předpokládal. (Brácha se vždycky rád baví tím, že tipuje kdy se ztratíme, když někam já či ségra jedem)
Denča vyhrožuje Vaškovi a bojí se kamery.
Anežka vyhrožuje Denči kamerou.
14.30
Jsme v Praze, za 15 min se vylodíme a vyrazíme na letiště.
16.30
Čekáme na letišti. Nějaký malý dítě mi nabízelo kolu. Dvakrát. Denča se těší na pytlačku, ale lovit bude jedině lososy, protože se bičujou (tady po mě vysvětlení nechtějte:D). Anežka si hraje s kamerou a Denča začala instinktivně šeptat. Bojí se o svůj šmoulí hlas.
Vašek mluví o žížalách...teď o dortech...dala bych si....dort, ne žížalu! (Jo, píšu každou blbovinu, protože se nudím a chci si zkrátit čekání)
Denča po mě plive. Když to bylo poprvé ve vlaku, ještě jsem jí věřila, že to bylo omylem, ale přešla na tvrdší kalibr a prská jídlo. Tohle už dělá schválně, to nemůže být náhoda.
Anežka obdivuje krásu a rozmanitost zdejších žen (na letišti)...a už jsou tu i ostatní, jdem se odbavit.
18.18
Největší stres máme za sebou. Odbavení nakonec proběhlo hladce, všichni jsme se vlezli (příruční zavazadla musely splňovat váhové a rozměrové parametry), jen jsme museli sundat pásky a někteří (já) i boty (no jo, chtějte v gládách procházet rámem). Vaška to vyčerpalo, že už ani do letadla nedojde, navíc se mu rozjel zip, tak je trochu mrzutý (zip na tašce!).
Tak teď už jen hodinu počkat a letíme.
21.45
Letadlo se nezřítilo, jsme v Norsku. Hustý! První dojem? Super, ale zatím skoro jako doma. Výhled při přistání byl okouzlující, ale teď to vypadá celkem jako u nás. No až potkáme prvního medvěda asi změníme názor. Teď čekáme na Štěpána, až nám přistaví kočár a pak už zamíříme směr dobrodružství:D.
..
Auto je obří, že i pro 9 lidí by to byl luxus, takhle máme v 6 lidech úplnej nadstandart. Vašek si libuje, že má konečně místo pro nohy, poté co musel strávit cestu vlakem v útlaku našeho obrbáglu. Teď tu máme prostoru, že ani nevíme, co s tím (ou, jak jsme byli naivní:D). Štěpánovi jde řízení hladce a Ondra směle naviguje směr Bergen. Až na typické červené doměčky krajina pořád vypadá celkem stejně jako u nás.
...
Tak už se to začíná měnit, spousta vody, lesy, skály...nádhera, už se těším, až zastavíme, ať to můžu vyfotit.
Je 11.00 a Vašek si nafoukl polštářek...a pak že v autě spát nechce.
Stavili jsme se na benzínce, snad to tam bylo tak drahý jen proto, že to byla benzínka...uvidíme zítra, až půjdeme nakoupit..

Norsko - část 1.

14. srpna 2011 v 14:00 | Elysia |  Norsko
Přemýšlela jsem čím začít, protože je toho tolik!
Ale na začátek budou asi nejlepší obecnější informace, které možná nebudou tak zajímavé, ale někomu by se mohly hodit a i pro mě to poslouží jako "pamět", až se tam jednou třeba budu chtít vydat znova. Tohle je zhruba trasa, kterou jsme za ten týden absolvovali. Původně byla v plánu ještě odbočka na Trondheim, ale ten jsme museli vypustit a i tak toho bylo víc než dost aby se to vůbec dalo stihnout.

Celkově se naše cesta odehrávala v tak trochu dobrodružném stylu. V Sandefjordu, kam jsme přiletěli jsme měli zamluvené auto, což byla největší položka na seznamu, jinak jsme ale spali ve stanech v přírodě a vařili kotlíkové speciality, jen 3x jsme pro stanování zvolili kemp, i když jsme původně ani nechtěli tolikrát, ale nakonec nebylo zbytí.
Celkově když to spočtu i s drobnou rezervou nás to vyšlo asi na 12000 na osobu. Necelých 1700 stála zpáteční letenka u společnosti Wizzair, 333 kč jsme dali za vlak do Prahy, cca 4000 na jednoho za půjčení auta pro 9 osob, asi za 4000 jsme mělili koruny české za koruny norské neboli NOKy, tak za 1500 byl nákup jídla, z toho ale byla část rozpočítaná ještě mezi všechny členy výpravy a protože jsme zjistili, že do příručních zavazadel se nám všechno nevejde, museli jsme ještě vzít jedno velké zavazadlo navíc, což bylo za 810kč děleno mezi 4 osoby (další dva si to uvědomili pozdě a tak si pak zařizovali zavazadlo navíc přímo na letišti za dvojnásobek).
Takže, jak už jsem psala, cestování tam jsme měli vyřešené půjčeným autem. Mělo nás původně jet 7, tak jsme měli auto pro 9 osob, když sedmá na poslední chvíli odřekla, auto už změnit nešlo, tak jsme sice nejdřív nadávali, že jsme mohli mít i menší, jen pro 7 lidí, když jsme tam do něj poprvé sedli byli sjme ohromeni tím luxusním prostorem a ke konci týdne už jsme se tam přes všechen bordel, rozvěšené morké oblečení a tašky s jídlem(aby bylo po ruce:D) nemohli ani pohnout a připadalo nám, že se to velikánské auto nějak smrsklo.
Spaní, jak už jsem opět naznačila, probíhalo ve stanech, většinou někde v lese, 3x v kempu. Sice byla i úspornější varianta, že 4-5 lidí bude spát ve stanu a zbývající 1-2 by se pohodlně vyspali v autě, nakonec vyhrála varianta dvou stanů, protože naše zamilovaná dvojice (o nich později:)) chtěla mít pro sebe dostatek prostoru i soukromí:), a tak jsme měli dva stany, jeden pro dvojici a jeden větší pro zbytek. Stanovat se může v Norsku prakticky kdekoli, jen občas potkáte cedule, kde je to vysloveně zakázané, ale jinak, kde to zakázané není, tak je to povolené. Jejda, nějak se v tom motám. Kempy tam taky potkáte často, prý jsou tam i některé bez placení, ty jsme sice nenašli, ale i ty, ve kterých jsme byli, byly docela levné.
Jídlo jsme měli vyřešeno formou vlastního stravování. Udělal se velký nákup pytlíkových polívek, omáček, plechovek nejrůznějšího druhu, paštik a samozřejmě nesměly chybět zasobníky energie v podobě tatranek a musli tyčinek (bez toh bysme tam fakt umřeli!:)). V Norsku už jsme pak měli v plánu kupovat jen pečivo a vodu (samozžejmě, že jsme nakonec kupovali i další věci, ne že bysme toho jídla měli málo, myslím, že to bylo vypočítaný fakt docela přesně, ale chtěli jsme samozřejmě ochutnat i něco místního a hlavně ke konci týdne, kdy nám ještě zbývali drobné NOKy, které bylo stejně potřeba utratit, jsme měli i absťák po takových věcech jako mlíko, zelenina a podobný "zbytečnosti"). Ale v zásadě jsme se teda živili chlebem s paštikama všeho druhu, na oběd, když byl čas, jsme dělali rychlovky v podobě čínských polívek, rychloomáček, co se jen zalijou horkou vodou a tak podobně. Na to jsme měli takovou šikovnou věcičku, takovej malej vařič, možná to někdo znáte, já to viděla poprvé a vůbec jsem netušila, že něco akovýho existuje, ani že to má dokonce brácha, kterej mi ho půjčil. Zkrátka, je to jen taková skládací kovová krabička, na kterou postavíte ešus s vodou pod něj zapálíte kostku tuhýho lihu a za deset minut máte ohřátou vodu. Ideální na takové rychlo stravování. No a večeře jsme měli největší a hromadné, to jsme vždycky někde zakempili, udělali oheň a na kotlíku vařili špagety, rizoto, fazole s masem, no prostě jsme nijak nehladověli:).
Tak to bysme měli, dopravní prostředky, spaní a stravování. Příště už začnu vlastní cestou, psala jsem si takovej trochu cestovní deník, tak to vezmu po dnech a samozřejmě už budou i fotky.

Jsem zpět

11. srpna 2011 v 16:54 | Elysia |  Den za dnem
Tak jsme to všichni přežili, jsem zpět, ale na zážitky a fotky si asi chvilku počkáte, snad to nebude moc trvat, budu se snažit, ale zas nechci nic slibovat..zatím jen řeknu, že to byla prostě nádhera!:)