Červenec 2011

Předvečer velké cesty

31. července 2011 v 22:29 | Elysia |  Den za dnem
Právě jsem se rozloučila s kocourem, slzy se mi draly do očí, nejradši bych teď momentálně zůstala doma s ním. Vím, že ta cesta bude stát za to, ale stejně se mi po něm bude kurevsky stýskat:(.
Jinak už mám vše až na poslední drobnosti sbaleno, dokonce mi to i tak tak vyšlo podle požadovaných rozměrů a váhy zavazadla, ale už to vidím, že až zítra budu dobalovat ty poslední blbosti, že se to najednou nafoukne a bude to příliš velké a těžké. Už tak si budu muset to nejobjemnější oblečení navlíct na sebe, jinak by se mi to do batohu nevlezlo. Z tohohle jsem asi teď nejvíc nervozní, aby nám nedělali při odbavení problémy se zavazadly a abysme nemuseli něco vyhazovat, to by byla katastrofa! A taky aby neměl vlak do Prahy zpožddění. Sice nám to letí až po sedmé večer a vlakem jedem s předstihem, ale i tak se může vždycky objevit nějakej kokot, kterej si zrovna zítra vymyslí, že skočí zrovna pod ten náš vlak a budou to další nervy navíc...No tak už toho radši nechám, vy nám držte palce ať to nějak zvládnem a já doufám, že se v pořádku vrátím, abych vám pak mohla všechno vylíčit:). Zatím pápá

První komplikace

29. července 2011 v 11:50 | Elysia |  Den za dnem
Věděla jsem, že budou komplikace, nepočítala jsem s tím, že všechno půjde úplně hladce, ale teď a tohle bych nečekala...Jedna členka výpravy na poslední chvíli zrušila účast. Nevím, co v tom je, prý vážný rodinný problém. Jako je mi sice líto, že se jí to pokazilo, je mi jí líto ať už se jí přihodilo cokoli, ale ano stejně budu zlá a sobecká a odmítám platit její díl za auto. Vím, že to pro ni taky není super, že přišla o cca 1800 za letenku a nikam nepoletí, že dala cca 4000 za auto, kterým se těď nesveze, ale to není můj problém. Mě, respektive mé rodiče už to taky něco stálo, nehledě na to, že nejedu jen já ale i sestra, tudíž to naše příjde na dvojnásobek. Teď máme zbytečně velké a drahé auto, které se nám asi teď v pátek na poslední chvíli nepodaří změnit na menší a levnější a tudíž dost pochybuju, že by nám nějaké peníze vrátili. A já prostě nebudu za někoho doplácet jeho podíl. Fakt nevím, co se jí stalo, protože je to kámoška jednoho kamaráda, kterou ani vlastně neznám, ale z předchozího mailovaní s tím kamarádem mám pocit že už asi týden řešili nějak problém, kterej k tomuhle očividně vyústil a jestliže věděli delší dobu, že jí to možná nevyjde, mohli aspoň něco říct abysme našli někoho do zálohy. Když jsme před dvouma měsícema řešili na poslední chvíli letenky, byla smůla, že můj kocour měl propadlej pas a taky nevěděl jestli si bude moct vzít dovolenou. Kdyby řekla v pondělí, že možná nebude moct jet, mohl si ten pas vyřídit, teď už by věděl jestli si bude moct vzít příští týden dovolenou a mohl být v záloze místo ní. Teď už je to na prd...tohle mi fakt zkazilo náladu:(..

Už se těším

27. července 2011 v 20:04 | Elysia |  Den za dnem
Tak před týdnem jsem z toho byla spíš nervozní než že bych se těšila. Pak navíc přišly zprávy o tom fanatickym pošukovi, ale teď už máme všechno více méně naplánované, auto zajištěné, vše potřebné nakoupené a nachystané, letenky vytištěné a penízky vyměněné (fakt nevím, proč jsou všude z toho tak vykolejení, že chce někdo měnit norský koruny:D) a tím ze mě opadl ten stres a teď už se fakt těším:). Zbývají poslední dvě nejistoty - jestli se mi vleze všechno do toho váhově a rozměrově omezenýho báglu a jestli nám nic na letišti při kontrole zavazadel nevyhodí. Další problémy jako kde postavit stan, jak se ubránit medvědům a tak podobně mě začne trápit až tam budem. Teď je hlavní se tam dostat:D
Jinak jsem asi pesimista, ale taky mě fakt sere, že už jsou prázdniny prakticky v půlce a já si řekla že od srpna musím minimálně začít psát tu pojebanou práci z hygieny a v lepším případě se i učit (čemuž samozřejmě moc nevěřím). Takže se vrátíme a já zas budu muset zpátky do reality školního života, ach jo!:( Celkově to zase strašně utíká, nezdá se vám? Chtěla jsem udělat grilovačku na oslavu mých narozenin a zárověň k oslavě ukončení pátýho ročníku, protože se to událo v jednom týdnu, no a vidíte, grilovačka bude teprve teď v sobotu, což je po více než měsíci. Jen aby nechcalo, fakt už se na to masíčko (ano vegetariáni, zabte mě) a pivečko těším pěkně dlouho!
No a to je asi tak všechno co jsem vám chtěl říct, jen kdybyste někdo uměl ovládat čas, zpomalte ho trochu, prosím!:)

Déšť

21. července 2011 v 16:47 | Elysia |  Básním
Jedna kratičká básnička z šuplíkového archivu, napsaná za podobně děštivého dne jako je dnes..

Kapky deště do oken buší
že takhle promlouvá málokdo tuší
dneska jsou k přírodě všichni hluší
a její slzy nikdo neosuší.


Kočičáci

20. července 2011 v 18:04 | Elysia |  Fotím
Tak je nás zase o dva víc. Z dalších lidí bych teda šílela, ale tohle jsou naštěstí naprosto úžasná, hebounká, škrábací klubíčka. Vyfotit je je nadlidskej úkol, snad ze sta fotek jich jen pár nebylo úplně rozmazaných a z toho pak ani jedna není úplně podle mých představ, ale tak co nadělám, holt kočky nebyly stvořeny k tomu aby pózovaly před objektivem..

Co tam asi vidí?

Norsko na vlastní pěst

20. července 2011 v 16:02 | Elysia |  Den za dnem
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami leží ledové království. Norské království. A v jiné zemi, takové malé nanicovaté, žilo pár dobrodruhů, kteří se rozhodli, že půjdou do světa a do toho království se podívají. Z nápadu vzešela dohoda sedmi statečných a tak byly zaplaceny letenky. A tím tahle pohádka zatím končí. Máme letenky, víme, že prvního sprna v 19.25 přistaneme v Sandefjordu a to je tak vše:D. Dnes jsem se poprvé dostala k tomu abych se trochu koukla po netu na naše cestovní možnosti a zjistila jsem, že to není moc sranda. No nakonec jsme se dohodli, že si na místě půjčíme auto a vybaveni stany a spacáky budem odolávat divoké zvěři někde v divočině. Dál máme i pár návrhů trasy, kudy se vydat a která místa navštívit, ale přece jen o Norsku toho tolik nevím abych dokázala dokonale naplánovat cestu, takže to bude takové malé dobrodružství s improvizací. To nám sice nevadí, ale stejně, jestli máte někdo nějakou zkušenost s Norskem, třeba ohledně čehokoli:D, napiště mi své dojmy a tipy. Budu vďěčná za každou poznámku.
A pak vám samozřejmě za odměnu napíšu jak jsme se tam měli (pokud nás teda nesežere medvěd), co jsme všechno viděli a zažili a jestli to byla opravdu nakonec pohádka nebo horor trip:D.

Tak...a je to tady...

17. července 2011 v 11:59 | Elysia |  Den za dnem
...už to přišlo. Věděla jsem, že se to dostaví, ale myslela jsem, že to bude pozdějc. Tak brzo jsem to nečekala. Myslela jsem, že prázdniny přežiju a první otřes příjde, až začne škola a budu na nervy i z ní. Možná si pamatujete, jak jsem tu už dopředu zkuhrala, že budu žít zase dlouhodobě doma a že mám obavy, že se z toho zblázním. No tak už to přišlo. Vy máte štěstí, že jsem se k psaní nedostala včera večer, ale až teď, protože včera večer by z toho byla šílená smršť sebelitování. Přišla pomalu, nenápadně a pak na mě zezadu skočila a začala zákeřně dusit. Taková normální depka. Vím, že to není nic proti dlouhodobé depresi (na co si vlastně stěžuju?), ale i taková malá depkomrcha může pěkně zkazit den...a nejen jeden. A proč to? Vždyť se vlastně ani nic pořádně nestalo. Ale všechno to má mnohem hlubší a spletitější podhoubí o kterém se mi vlastně ani nechce psát (takže to zas bude článek o ničem). Ale to asi znáte, když se na vás kupí maličkosti, které vás nakonec ve výsledku položí na záda. Ona i tuna peří je pekelně těžká...
Někdy si dělám takovou svou vlastní hlubinnou autoanalýzu, rozebírám všechny důvody proč a všechny důsledky, nepotřebovala bych roky vykládat svoje problémy psychiatrovi aby mi pak řekl z čeho si myslí, že moje problémy pramení, protože to vím. Znám příčiny a důsledky, ale nedokážu s nima stejně nic dělat. A někdy bych je stejně strašně ráda hezky od začátku do konce někomu povykládala, ale nedokážu ani to. A nedokážu to ani napsat, i když vím, že to by mi taky ulevilo...možná se k tomu dostanu jindy, možná si na to založím speciální rubriku(haha)...ale teď vás nechám tápat, protože člověk si i přesto, že se snaží být i tady sám sebou, stejně vytvoří okolo své osoby určitou iluzi a pak se ji bojí zbořit, bojí se ukázat svá slabá místa, protože se bojí, že by to mohl někdo zneužít...a hlavně se možná bojí, že ztratí i ty iluze, co má sám o sobě...

3. kolo soutěže

7. července 2011 v 12:27 | Elysia |  Fotím
Další měsíc, další kolo. Tentokrát na téma hřbitov. Hlasovat můžete opět u Chloë, samozřejmě pro tu fotku, která se vám nejvíc líbí.

Hřbitov

7. července 2011 v 12:20 | Elysia |  Fotím
Pár foteček z místa věčného odpočinku...


Bram Stoker - Dracula

3. července 2011 v 13:54 | Elysia |  Knihovna

V poslední době jsou, asi především díky Twilightu, upíři hodně in. Kdekterá náctiletá dívčina po večerech sní, že se do ní zamiluje bledý mladík s ostrýma zubama. Když ale pominu tento fenomén jako součást dnešní módy, upíři lidi fascinovali snad odjakživa a tak si vykládali nejrůznější historky o krevsajících zrůdách ovládaných samotným ďáblem. Bram Stoker nebyl sice první koho napadlo se tohoto tématu chytit a literárně zpracovat, zato se mu povedlo proslavit se natolik, že jeho dílo je dodnes inspirací nejen filmovým tvůrcům.