Březen 2011

Sebevražedná

24. března 2011 v 21:21 | Elysia |  Básním
Duše na cáry
srdce má ve dví
opilá na káry
o sobě neví

Houkání sanitky
noční klid ruší
oběti smrtící pitky
doktor do srdce buší

Už žádné soužení, žádný bol
je bledá a ztuhlá kráska
ne však prášky a alkohol
zabila ji láska!

zdroj obrázku TU

Pod kupolí

24. března 2011 v 19:21 | Elysia |  Stephen King

Na vánoce jsem dostala od Kocoura zatím poslední Kingův román Pod kupolí. Po pravdě, dal mi zabrat a nebylo to jen tím, že měl bezmála tisícovku stran. Vysokoškoláci vědí, že není nejlepší začít číst něco takovýho po vánocích, když začíná zkouškový. Díky kombinaci těchto dvou faktorů mi dost trvalo, než jsem se tím prokousala, ale stálo to za to. A nevím, jestli to bylo tím, že ta knížka byla tak fantasticky napsaná nebo tím, že jsem s hlavními hrdiny žila tak dlouhou dobu, nejspíš to opět bylo obojím, ale zanechalo to ve mě velice silné dojmy, které ve mě přetrvávají pořád a to už je to taky tak měsíc, co jsem to dočetla.

V jednoduchosti je krása aneb DIY s pyramidkama

17. března 2011 v 18:06 | Elysia |  DIY
Opět vám přináším kapku inspirace, jak oživit váš šatník. Je to jednoduché a efektní. Pyramidky se dají koupit i zvlášť, já jsem použila ty, co mi zůstaly z rozpadlého pásku. Jsou to věci už starší, ale až teď mě napadlo, že je tady můžu vlastně taky prezentovat.

Jak na triko se šablonou

10. března 2011 v 22:28 | Elysia |  DIY
Tak prvním krokem bude logicky najít si vyhovující šablonu. Buď už máte v hlavě nápad, co by se vám líbilo nebo budete procházet obrázky dokud se vám nějakej nezalibí. Já je hledám buď na deviantartu nebo normálně přes google obrázky. Do vyhledávače pak stačí zadat heslo "šablony", "streetart" nebo asi nejúspěšnější "stencil", popřípadě zadáte ve spojení s konkrétním požadavkem. Jakmile máte vybráno, musíte šablonu vytisknout, přičemž si ji upravíte do požadované velikosti. Já tisknu na obyčejnej papír, tvrdší by byl možná lepší, ale zase se blbějc vystřihuje. Takže když chci na triko třeba Elvise, tak si najdu "elvis stencil", vyjede mi několik možností, vyberu tu, co chci, tisknu a pak vystřihuju...že vystřihuju to černý, nemusím asi dodávat:D.
Jakmile mám vystřiženo, vyberu si triko, či jiný oděv, chcete-li, a začnu s finální částí. Já používám fixy na textil Centropen, jsou normálně k sehnání v papírnictvích, jedna je asi za 11 Kč.

To jsou ony, tuším, že existuje černá, červená, modrá, zelená a žlutá. Většinou šablonu na triko jen přiložím, pokud má víc detailů a nechci aby se pohnula ani o kousek tak ho k triku přilepím v rozích izolepou:D. Důležitá věc je podložka! Fixy sice neprosakujou nějak extrémně, ale trochu přece jen a tak je dobrý mít mezi předním a zadním dílem trika tvrdší podložku. Ono se to na tom i líp maluje. Nebo spíš vyčmárává. Jakmile máte vyčmáráno stačí šablonu sejmout a nechat zaschnout. I když já to vlastně spíš dělám tak, že objedu obrys, šablonu sundám a pak vykreslím, je to pohodlnější.

Tipy na závěr:
Pokud jste holka a nejste úplně jak prkno, je lepší situovat obrázek až pod prsa bo se vám jinak pak roztáhne a vypadá to divně.
Je lepší volit bavlněné věci s co nejmenším vzorkem, čili co nejhladší.
Prát můžete normálně v pračce s ostatním prádlem. Nemusí se zažehlovat a ani při prvním praní nepouští. Nebo aspoň já jsem s tím nikdy problém neměla.
Pokud máte motiv s drobnými detaily a papír je vystříhán tak, že je tam hodně úzkých výběžků hrozí při přílišném promočení fixem jejich odtržení takže kolem takových drobností opatrně nebo šablonu tiskněte na tvrdší papír.
Jak dlouho jedna fixa vydrží se mě neptejte. Záleží na velikosti obrázku celkově, ale hlavně na velikosti vybarvované plochy.

No snad to bylo dost srozumitelné, ale kdyby měl někdo ňákej dotaz, stačí se ozvat.

House a vlk

10. března 2011 v 19:16 | Elysia |  DIY
Pořád se o mě pokouší nějaká nemoc, chvíli smrkám a bolí mě hlava, pak se zas dusím příšerným kašlem a tak se mi to střídá už pěknou dobu. Do školy sice chodit musím, ale odpoledne už pak fakt nemám náladu se učit a stejně mě zatím nic netlačí. Ale jen tak ležet v posteli mě taky nebaví, tak se bavím tímhle. Pokud se nudíte, vřele doporučuju. Chce to sice trochu trpělivosti, ale zabije to spoustu času a výsledkem je něco originálního...teda pravda, tričko s Housem má kde kdo, ale i tak...záleží jen na vaší fantazii :).




Život je krásný

9. března 2011 v 20:12 | Elysia |  Filmy a seriály

Tenhle film jsem viděla sice už v létě, ale nějak jsem ho sem zapomněla přidat. Přitom si své místo tady opravdu zaslouží.
Život je krásný je film italského herce a režiséra Roberta Benigniho z roku 1997. Benigni sám zde ztvárnil postavu Guida Oreficeho, energického a vždy veselého číšníka, který přijíždí z venkova do města za prací. Hned při příjezdu se zamiluje do učitelky Dory, kterou od začátku nazývá princeznou a jako správný princ na bílém koni ji musí nejprve vysvobodit ze spárů zlého draka v podobě nemilovaného snoubence. Když se ale zdá, že bude mít vše šťastný konec, princezna je zachráněna, vezmou se a mají syna, přijde mnohem horší obluda plivající oheň a šířící smrt. Válka. Guida i se synem odvlečou nacističtí vojáci do koncentračního tábora, kvůli židovským kořenům. I v této těžké chvíli ale Guido neztrácí svůj vtip a důvtip a nehodlá dopustit aby jeho syn poznal útrapy tábora či dokonce smrt. A tak pro něj vymyslí hru, která ho má přivést k úžasné výhře..
Někomu se zdá tenhle film příliš naivní a nerealistický. A on taky je. Ale v tom je to kouzlo. Je to vlastně taková pohádka pro dospělé, kteří v sobě mají pořád to malé dítě, které chce věřit na zázraky. Možná to zní jako přesládlá romantika, ale to taky není. Je tam tak od všeho trochu ve správném poměru vyvážené, aby se to vzájemně nebilo a nezměnilo se v kýč. Já si na slaďáky nepotrpím, ale tenhle film se mezi ně ani řadit nedá, je prostě krásný a doporučuju ho všem jako takové milé zpříjemnění dne či večera, třeba v objetí někoho milovaného, protože..život je krásný.

Jo a jednoznačně doporučuju kouknout na to v italskym originále. Příjde mi, že čeština nedokáže být tak rychlá a ztrácí to šmrnc, ale protože nemůžu najít trailer nebo ukázku s titulkama a nepředpokládám, ačkoli vás nechci podceňovat, že byste byli nějak příliš zdatní v italštině, tak sem dám ukázku česky. Originál je ale fakt stokrát lepší:).

Tak trochu o hudbě...

8. března 2011 v 20:57 | Elysia |  O mě
Právě jsem dokoukala 7 epoch rocku a je mi z toho tak divnosmutno. Strašně ráda sleduju tyhle dokumenty z dob ač ne tak dávných, přesto minulých. Sledovat jak se vyvíjela "undergroundová" hudba, zažívat aspoň přeneseně atmosféru tehdejší doby, žít teď a prožívat to, co bylo. Ale zároveň to ve mě vyvolává pocity zmaru. Že teď už není nic tak skvělýho jako tehdy. Přicházejí nové věci, ale mám pocit, že pro mě už nic nebude tak fascinujícího jako to, co už proběhlo vlastně eště dřív než jsem se narodila nebo když jsem byla hodně malá a vůbec jsem neměla tušení, že se ve světě děje něco tak unikátního. Podle mě je to přesně jak to kdosi řekl v tom šestým dílu. Rock umřel s Kurtem Cobainem. Ten sedmej díl už se tam vůbec nehodil. Už to bylo něco jinýho..takovej popík. Předtím to byla taky taková nesourodá skupina od počátku přes punk a metal, ale pořád to tak nějak patřilo k sobě, mělo to všechno společnej základ. Spojovalo je prostě určitý kouzlo a to kouzlo už se z toho vytratilo. Mělo to svýho ducha, kterej už v tom dnes není a odkaz tehdejší hudby, kterej sice pořád přetrvává a dnešní kapely se ho snaží udržet při životě, působí spíš tragikomicky, tak nějak nabubřele, okázale a zárověň zoufale uboze. Ano poslouchám i soudobé kapely ale stejně, když to srovnám, říkám si: je to dobrý a bylo by to sakra dobrý, kdybych neznala to, co bylo předtím. Ale já to bohužel?bohudík? poznala a tak se rocková hudba 60. až počátku 90. let pro mě stala tou jedinečnou, kterou už asi nic nepřekoná...
Tohle neberte jako nějak extra smysluplnej článek, spíš jen takové nostalgické povzdechnutí (může vůbec člověk cítit nostalgii z něčeho, co ani nezažil?)...

Život je boj

4. března 2011 v 19:13 | Elysia |  Básním
Život je boj

Jak list na vodě bych chtěla plynout volně životem svým
Jak pírko ve větru se nechat unášet
Někdy je lákavé nechat se zlákat pohodlím
A myslí ve snech dál se vznášet
Však co s takovým životem bez námahy
Když zůstane z něj jen prach
Lepší je projevit trochu snahy
A občas poznat taky strach
Než po životě bez boje upadnout v zapomnění
Raději s válečnými jizvami na konci hrdě stát
A až jednou přijde života setmění
Říct si - měla jsem pro co bojovat.