Chybí mi to

26. února 2011 v 15:22 | Elysia |  O mě
Možná byste to do mě neřekli, ale to, co mi chybí, je tanec. A nemyslím tím teď pogo. Když jsem měla jít ve druháku poprvé do tanečních, svíral se mi žaludek nervozitou, protože tenkrát jsem byla ještě docela nesebevědomá, neměla jsem o sobě valné mínění a zkrátka jsem se bála, že pro mě nikdy žádnej kluk nepříjde, což se klidně mohlo stát, protože do tanečních vždycky chodilo víc holek jak kluků a tak pokaždé nějaká chtě nechtě musela zůstat sedět. A já se tenkrát vážně bála, že to budu já. A vlastně jsem tak celkově nevěděla, co od toho mám očekávat.

Je pravda, že jsem nikdy opravdu nebyla mezi těma nejžádanějšíma holkama, protože, přiznejme si, v 16ti jde každýmu spíš o to seznámit se s atraktivním protějškem než se naučit tancovat. Ale na druhou stranu se nevyplnily ani mé nejčernější obavy a já si tam taky našla pár přátel a některá ta přátelství mi vydržela dodnes. Taky jsem se tam stihla zamilovat a dokonce i získat jednoho kluka, se kterým nám to pak ale moc dlouho nevydrželo. To už je ovšem zase jiná kapitola. Když pak kurz skončil, bylo mi to líto. Naštěstí se otevřel pokračovací kurz, kterej navíc nevedl náš taneční mist, kterej nás sice naučil základy, ale nikam dál už by nás asi nedostal, ale pár mladých tanečníků, kteří se věnovali latinskoamerickým tancům a to na poměrně dobré úrovni. Shoda šťastných náhod (to, že tam chtěla chodit i kámoška, protože já bych se asi sama nedokopala a taky to, že jsem začala chodit s tím klukem z tanečních a měla tudíž partnera, kterej s pokračováním taky souhlasil) napomoha tomu, že jsem v tancování pokračovala. Jak jsem ale už zmínila, s tím klukem nám to nevydrželo dlouho a i když souhlasil, že přes rozchod budem dál tancovat, asi to psychicky nezvládl a přestal chodit. Naštěstí jsem poměrně rychle našla náhradu, protože jeden kolega se chtěl zbavit své partnerky, která byla opravdu dřevo (a taky tak dutá). Spolu jsme to v tanci táhli téměř až do mojí maturity, kdy jsme se rozešli ve zlým. Sakra, proč kluk a holka nemůžou být prostě přátelé a vždycky se jeden z nich zamiluje? Pak se zkrátka všechno pokazí. Našla jsem si sice brzo náhradu, ale ten žačínal v podstatě od začátku a vzhledem k jeho nedostatečné vůli to taky brzy vzdal. A to byl konec. Já se dostala na výšku do Hradce a tím to bylo úplně zpečetěno. Sice jsem nějakou dobu uvažovala nad tím, že budu pokračovat v Hradci, ale studium a tehdejší přítel mi bohužel zabrali veškerej můj čas. Taky jsem začala mít potíže s nohou. Dodnes mám. Žádnej doktor neví, čím to je (třeba na to jednou příjdu sama:D), ale zkrátka nevydržím na podpatcích, takže ani kdybych chtěla, zřejmě bych se přes bolest nepřenesla. A tak nejspíš definitivně skončila má taneční "kariéra". Našla jsem si jiné koníčky, na který taky nedám dopustit, ale bez tance mi stejně asi zůstane už napořád takové malé prázdné místo v srdci, který nic jinýho nemůže zaplnit. Ještě víc mě bolí to, že už i má paměť bledne a já si už pomalu ani nejsem schopná vybavit kroky, kterými jsem se kdysi tak ladně pohybovala po parketu a měla jsem pocit, že mi v tu chvíli patří celej svět, ačkoli jsem pořád v podstatě byla jen na začátku a uměla jen relativní základy.


Soustřeďte se na blondýnku v růžovém a jejího partnera, to jsou totiž ti, co se tenkrát trpělivě snažili z nás vymáčknout maximum, a kterým vděčím za víc než jen pár lekcí tance.
Ačkoli byste mě většinou potkali nejspíš v roztrhaných riflích a vytahané mikině, neváhala bych to vyměnit zas aspoň na chvíli za třpytivé šaty a taneční boty..
Ačkoli tenkrát byl můj život v lecčems dost složitej a komplikovanej, byly to zárověň asi nejkrásnější léta mýho života a na naši tehdejší partu budu vzpomínat nejspíš do smrti jako na tu nejlepší.
Samba bývala moje nejoblíbenější..

Tango jakožto nejvášnivější tanec v podání pro mě těch nejlepších u nás v kulturáku, kde jsem kdysi protančila spoustu plesů a kde jsme takhle jednou dokonce vystupovali i my, jako celá skupina. Bohužel z toho žádný video nemám, což je docela škoda, protože to bylo mých jediných 15 minut slávy:D.

Další už sem dávat nebudu, protože je mi jasné, že vy to asi nebude sledovat s takovým nadšením jako já. Já jsem si jen potřebovala zavzpomínat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luz Luz | 26. února 2011 v 20:38 | Reagovat

Tanec je nádherný a přináší radost, mně se po tanečních taky někdy stýská. Snad se mi ještě někdy poštěstí zase na nějaké kurzy chodit. V těch tanečních mě to moc bavilo, jenže když už se potom nechodí na žádné plesy apod., tak se to bohužel skoro všechno zapomene.

2 veruce veruce | Web | 27. února 2011 v 10:37 | Reagovat

Vy, co ste chodili/chodíte tancovat máte můj obdiv, já umím jenom mazurku a nebyla jsem schopná se naučit ani zatracený flameco :-D

Stejně jako ty jsem si takhle začala vzpomínat na taekwondo, chyběla mi ta fyzická únava po každém tréningu, sestavy, zápasy a fakt, že jsem tehdy byla v daleko lepší kondici. Naštěstí mi v tom nebrání žádné zdravotní problémy a po pěti letech jsem začala chodit zase.

Teďka asi budu za barbara, ale boty s nižším podpadkem by tvůj problém nevyřešily?

3 veruce veruce | 27. února 2011 v 10:37 | Reagovat

* flamenco

4 Elysia Elysia | Web | 27. února 2011 v 12:17 | Reagovat

[2]: bohuzel, protoze nejde ani tak o ten podpatek jako ze ses stejne furt na spickach:(

5 Jane Jane | Web | 28. února 2011 v 22:09 | Reagovat

Já se do tanečních chystám na příští rok. A docela se na to i těším. I když doteď zvládám fakt jenom to pogo :-D

6 pavel pavel | Web | 1. března 2011 v 17:50 | Reagovat

Hezké vzpomínky vždycky oblaží... já bohužel velkej tanečník nejsem. :-D
Ale mám podobné problémy jako ty s nohou. Rád chodím a bolest v ní mi celé to potěšení znepříjemňuje. Říkám tomu boží schválnost, protože ten bezbožníkovi nepřeje když se z něčeho raduje. :-D

7 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 9. března 2011 v 11:44 | Reagovat

Obdivujem ľudí, ktorí tancujú (tancovali). Sú tak nádherní. Tanec je nádherní a z ľudí spraví magické stvorenia lietajúce po parkete.
Ja som rodené poleno (no, keď som bola malá, ale to som mala 4-5 rokov, chodila som na tanečnú, ale aj tak by zo mňa nič nebolo...), takže ja môžem len ticho závidieť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama