Říjen 2010

Dívat se a vidět

5. října 2010 v 15:55 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Ráda pozoruju lidi. Ne, nevykládejte si to špatně, nejsu žádnej úchylnej šmírák. Jen si tak zkrátka ráda krátím například cestu vlakem. Baví mě sledovat to divadlo života a přitom stát tak trochu stranou a neúčastnit se toho. Gesta, slova, věty, pohledy, úsměvy, zamračení, letmé dotyky..je zajímavé, když třeba na nádraží pozorujete dva puberťáky, které to k sobě očividně táhne, ona se snaží vysílat jasné signály, ale on je nepobírá, protože se to týká přímo jeho. Kdyby celou scénu mohl pozorovat mýma očima, bylo by mu všechno jasné a už by neváhal, jestli ji má pozvat do kina, ze strachu, že by mohla odmítnout.
Ve vlaku to je zase něco jinýho. Lidi nastupujou a vystupujou. Potkávají se a míjejí. Někteří se usmívají i když je vlak nacpanej k prasknutí, jiní se rozčilujou i kvůli maličkostem a to pak vždycky přemýšlím, jestli se jim ráno něco nepovedlo a jen mají špatný den nebo jsou takhle nerudní prostě pořád. Fascinuje mě, že si ve vlaku popovídáte s někým koho vůbec neznáte a pak vlak zastaví, vy vystoupíte a ...život jde prostě dál. Ale občas se takové setkání může stát osudovým. Věříte na osud? Já věřím, že všechno má svou příčinu a důsledek a na osud taky, ale zárověň věřím, že není nevyvratitelný, ale že ho do jisté míry můžeme řídit..to ale trochu odbočuju..
Někdy lidi a jejich jednání nechápu, ale jejich pozorováním docházím k určitému osvícení a pochopení. Možná to zní šíleně, jako když vědec pozoruje chování krysy v kleci, ale je to zkrátka tak. Zkuste to někdy. Když sedím v hospodě a účastním se konverzace uniká mi spousta věcí. Když na chvíli vypnu a "zneviditelním se" a jen pozoruju, pohlcuje mě čirý úžas nad tím, že najednou z té scény vystupují utajené pocity, vztahy a úmysly, které pod nánosem slov často snadno přehlédnete, protože lidi nejsou upřímní, nejsou otevření a taky jsou stydliví. Samozřejmě, že je třeba poslouchat a naslouchat, když se o někom chcete neco dozvědět, ale pozorování mi přináší, řekněme, doplňující informace. Nechci tady tvrdit, že se na někoho podívám a hned vím, co je zač, ale když se dívám, snažím se vidět i věci pod povrchem a to lidi, příjde mi, dnes moc nedělají. Spolehnou se na první pohled a dávají často volnou ruku svým předsudkům a tomu já se snažím aspoň trochu vzdorovat. 
I když se různé životní situace, události, rozhovory neustále opakují, přesto mě lidi nepřestanou udivovat a vždycky mě něčím překvapí. Líbí se mi ta rozmanitost, stereotypy, někdy předvídatelnost a jindy zase naprosté naboření všech očekávání. A hlavně... mě baví být součástí toho všeho.

zrcadlo
...a někdy je dobrý se podívat do zrcadla i sám na sebe...

DIY again

5. října 2010 v 15:12 | Elysia |  DIY
Co udělat s tričkem, když má flek? Vyhodit? Ani náhodou! Stačí koupit pár fix na textil a z flekatých triček jsou rázem nové originální přírůstky do mé skříně:). Ale než se mě začnete neprávem obdivovat, je to podle šablon z netu:).

diy

diy