Druhá

29. března 2010 v 13:34 | Elysia |  Píšu a povídám
Tak jsem se konečně odhodlala zveřejnit něco jako pseudopovídku. Nenavazuje na to, co jsem nazvala jako První, ale možná s ní má něco společného. Mám napsanou ještě jednu část a chtěla jsem to zveřejnit, až to bude celé, ale nějak mi to zas nejde a ono to dost dobře může fungovat i samostatně, bez toho konce, který je zatím jen v hlavě. Ono je jich vlastně víc těch konců a pořád nevím, který bude nejlepší, jestli vůbec bude a jestli vůbec bude mít cenu pokračovat, protože se to taky třeba nikomu nebude vůbec líbit a pak už by nebylo co řešit:D. Takže, kdož chceš číst pokračuj dále...


Ležela na posteli a koukala do stropu, oči se jí únavou a vyčerpáním zavíraly, ale ona se je snažila udržet otevřené, protože kdykoli je jen na chvíli přivřela, svět se s ní začal točit jako na tom nejbláznivějším kolotoči. Pomyslela si, že kdyby někdo takový kolotoč vymyslel, nejspíš by ho nazval "alkoholický simulátor". Chtěla změnit polohu, protože ji zmuchlaný polštář tlačil do zad, ale nemohla se ani pohnout. Takhle špatně už jí dlouho nebylo. Blbost, to si jen namlouvala, vždyť už si ani nepamatuje, kdy naposledy jí naopak bylo dobře. Připadala si najednou strašně ubohá a bezcenná. Jako ten nejposlednější odpad lidské společnosti. Jako žvýkačka vyplivnutá na zem, protože ztratila chuť. Jak dlouho už to vlastně trvalo? Pár měsíců, možná půl roku. Byla v lihu téměř permanentně, snad kromě víkendů, kdy jezdila domů. Naštěstí si ale nikdo ničeho nevšiml. Jen trochu víc spala a mírně zhubla, ale vymlouvala se na to, že ji tak vyčerpává škola. Náhle se jí sevřel žaludek a všechno se jí v břiše podivně zkroutilo, jako by v něm měla obrovského hada, který se svíjí a zároveň kolem sebe kouše a vypouští svůj jed, který ji pomalu zevnitř stravoval. Sebrala všechny síly, co jí zbývaly a vrávoravě doklopýtala k záchodu. Bože, kolikrát jen za poslední týden se nad ním takhle skláněla a "povídala" si se svým novým kamarádem. Kolikrát na její opilecké "blé" odpovídal spláchnutím a trpělivě čekal na další krmení. No jo, fajn konverzace na úrovni. Musela se pousmát, ačkoli to nebyl radostný úsměv, spíš jen škleb ubohého stvoření zhrouceného u záchodové mísy.
Chladná dlažba ji trochu probrala a ty kousavé myšlenky se zase vrátily. Proč to všechno vlastně dělala? Pro chvilku štěstí? Aby aspoň na chvíli zapomněla na všechny bolesti a trápení? Aby se dokázala aspoň chvíli smát? Záviděla všem, kdo se dokázali bavit bez alkoholu, dokázali být doopravdy šťastní a radovat se i z maličkostí a ne se jen v omámení smyslů řehtat kravinám, jako že se kámoš zlije pivem od hlavy až k patě a vaše opilecká kámoška si nablije do výstřihu. Pro ni to však byly jediné chvíle, kdy se dokázala smát a nemyslet na nic, jen na přítomnost. Jenomže pak se vždycky vrátila domů a jak tak ležela rozplácnutá na posteli (nebo u záchoda), ty myšlenky se začaly vracet a hlodaly jí v mozku snad ještě víc, než za střízliva. Už ani pomalu nevěděla jaké to je, mít čistou hlavu a v žilách jen krev, bez alkoholu...i když u ní už se nedalo mluvit ani o alkoholu v krvi, sama si spíš připadala jako by měla krev v alkoholu. Napadlo ji, že kdyby ji teď vysál upír, asi by to s ním pěkně zamávalo a začala se hystericky smát, dokud její smích nepřešel v pláč. Vzpomněla si, že někde slyšela, že šílenství začíná tam, kde pláč přechází v hysterický smích. Nevěděla jestli to platí i obráceně, ale šíleně si každopádně připadala. Bylo to jako zlý sen, ze kterého se stále nemůže probudit. A mohl za to on! To on to všechno způsobil, zkazil jí život! A nejen jí, ale přesto největší nenávist cítila sama k sobě, protože si uvědomila, že je vlastně úplně stejná.
drunk
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 29. března 2010 v 13:47 | Reagovat

napsala jsi to hezky živě... těch konců udělej klidně i víc a pak z nich vyber...
tak jsem se zamyslel, že ten záchod od nás dostane opravdu jen to nejlepší :-D

2 Elysia Elysia | Web | 29. března 2010 v 14:17 | Reagovat

[1]: jo no, chudak malej:D

3 veruce veruce | Web | 29. března 2010 v 19:31 | Reagovat

To zní hodně zajímavě, chci vědět co bude/je/bylo dál :)

4 Lili Lili | Web | 29. března 2010 v 21:26 | Reagovat

Docela drze závidím tu isnpiraci. Jsem ve skluzu s úkolem do Tvůrčího psaní a všechno co vyplodím je tak pateticky depresivní a na jedno brdo.

5 Enochian Enochian | Web | 29. března 2010 v 21:28 | Reagovat

Zajímavý článek... Mohla bys třeba někd něco napsat o sebepoškozování... Měj se pěkně a nezapomeň :-* a někdy napiš

6 ♣Alenka♣ ♣Alenka♣ | Web | 30. března 2010 v 20:13 | Reagovat

super blog

7 Enochian Enochian | Web | 30. března 2010 v 22:00 | Reagovat

Vidím, že si z Tebe stále dělají srandu :-D jo a mrkni ke mně a napiš komentík :-D :-*

8 Ophelia Ophelia | Web | 1. dubna 2010 v 11:29 | Reagovat

Ach jo, ty tvoje konce- á je tak nesnášim- i když vim, že nebude pokračování, pořád mě to nutí. Nutí k přečtení znovu a znovu. A hledám v tom ten správný konec

9 pavel pavel | Web | 2. dubna 2010 v 11:15 | Reagovat

dík za komentáře... hezký den:)

10 Mikeila Mikeila | Web | 4. dubna 2010 v 15:11 | Reagovat

Tak to je sand ještě lepší než to první. Ubíráš se moc dobrým směrem a jak říkal pavel, když uděláš víc konců nebude to na škodu :-) (ikdyž to možná bude trošku zvláštní)

11 Babbu Babbu | Web | 25. května 2010 v 16:48 | Reagovat

Úžas... Nemám slov...
☮ 4 U !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama