Únor 2010

Ska-P

28. února 2010 v 22:02 | Elysia |  Hudba
Základní info:

Ska-P je španělská, konkrétně madridská anarcho-ska-punková banda, což je logicky patrné už z názvu, kterej se správně vyslovuje jako "eskape", čímž získává název druhý význam, jelikož escape v překladu znamená "únik". Kapela vznikla roku 1994, po deseti letech působení se většina přiklonila k tomu, že je čas dát si pauzu, avšak dobrá zpráva je, že od roku 2008 jsou opět spolu a koncertují seč jim síly stačí:). Na svém kontě mají 9 alb, z toho 3 živáky. V textech otevřeně propagují své názory, vyzdvihují anarchii, bojují za práva lidí i zvířat, dále se objevují témata antifašistická, proticírkevní a samozřejmě taky antikapitalistická a volání po legalizaci marihuany.

Členové:
Pulpul (Roberto Gañán Ojea) - kytara a hlavní zpěv
Joxemi (José Miguel Redin Redin) - kytara
Julio (Julio Cesar Sanchez) - baskytara
Kogote (Alberto Javier Amado) - klávesy, zpěv
Luismi - bicí
Pipi (Ricardo Degaldo de la Obra) - showman a pomocný zpěv
Pako - dříve bicí, později manažer
Toni - dříve kytara a pomocný zpěv
Chiquitin (Alberto Iriondo) - trumpeta
Gari (Garikoitz Badiola) - trombon

Diskografie:
1994 - Ska-P
1996 - El vals del obrero
1997 - Live in Madrid (live)
1998 - Eurosis
2000 - Planeta escoria
2002 - ¡¡Que corra la voz!!
2004 - Incontrolable (live)
2008 - Lágrimas i gozos
2009 - En Concierto (live)

Kde je najdete:
http://www.myspace.com/skap
http://www.last.fm/music/Ska-P

A pár ukázek na závěr:

Nejkrásnější sen

28. února 2010 v 12:07 | Elysia |  Zvířecí kout
Už jako malá jsem milovala zvířata, taky jich naším domovem prošla spousta, ale nebyli to vždy jen domácí mazlíčci, měli jsme taky králíky a prateta měla slepice, 2 kozy, králíky a taky prase, takže ani to hospodářské zvířectvo mi nebylo cizí a já už od malička snila, že jednou budu mít velkej statek a budu tam mít úplně všechno :). Jenomže to, po čem, jsem toužila snad nejvíc, mi dostupné nebylo. Jak se říká, je to to nejkrásnější a nejušlechtilejší zvíře, z jehož hřbetu je nejhezčí pohled na svět. Ano, koně jsem milovala ..už ani nevím od kdy, prostě co si pamatuju...Mají v sobě asi zvláštní kouzlo, protože, když se nad tím tak zamyslím, zamilovat se na první pohled do takového, oproti malé snad tříleté holčičce, obrovského zvířete jen tak bez zvláštního důvodu, je opravdu trochu jako očarování:). Člověk by řekl, že by se ho měla spíš bát...Nicméně mi tahle láska vydržela, ale já pořád jen toužím. U nás totiž nikde není a nebyl žádnej jezdeckej klub, žádná stáj nebo chovatel, ke kterýmu bysme mohly chodit (píšu mohly, protože ségra mou vášeň sdílí). Bydlíme sice relativně kousek od Olomouce, kde už by se dalo něco najít, jenomže náš druhý problém byl v tom, že máma se bála, že by nám to včetně dojíždění tam zabralo příliš času a škola a učení je přece důležitější...bylo jedno, že sme se učily dobře a aspoň jednou do týdne by jsme to zvládaly (tam byl ale problém zase v tom, že i když jsme se byli někde ptát, odmítli nás s tím, že buď budem chodit každej den nebo vůbec)...a mimo školu byly vždycky zase jiné povinnosti a moje sny o tom, že bych mohla někam chodit jezdit se pomalu rozplývaly...Zajímavé je, že když jsme byli s rodinou někde na prázdninách hodněkrát se stalo, že jsme při obhlídce okolí narazili na nějakou stáj a my se ségrou si vždycky vyškemrali aby nám bylo zaplaceno pár jízd, dalším světlým bodem byly koňské tábory a ačkoli v součtu to nedá příliš mnoho hodin strávených v sedle troufám si říct, že základní kroky zvládám, nepotřebuju umět drezůrní dovednosti, ani skákat jako závodník, mým snem nikdy nebylo stát se šampiónem, ale mít společníka na výlety do přírody a to už zvládám, jak jsem zjistila, když mě jedna známá vzala na projížďku se svým koněm:). Teď se párkrát dostanu na koňský hřbet právě díky ní a jejímu příteli, kterej taky chová koně, ale pořád je to jen jednou za x měsíců. Teď už mám situaci doopravdy zkomplikovanou školou:(. Ale to nevadí..taková láska k těm velkým tmavým očím, k hřívě vlající ve větru, tichému ržání ve stáji ... ta prostě přetrvá a já vím, že si svůj sen jednou splním. Jakmile totiž budu mít po škole, začnu snad vydělávat:D a hned jak budem s miláčkem schopní aspoň trochu uživit sami sebe a budu vědět, že na to mám, tak si ho prostě pořídím a hotovo!:D. Můj sen o velkém statku sice za ta léta dostal trochu hranice, ale pořád ho mám a vím, že se k jeho, byť trochu okleštěné a realističtější realizaci blížím...
A jakej bude? Přece nádhernej!:) Ne, teď vážně, sice se mi šíleně líbí frísák

a hafling

...na ty ale jen tak mít nebudu, ale ono to zas tak nevadí, budu ráda, když budu moct koupit nějakého, třeba staršího, kterému bych tím pomohla a možná ho zachránila před jatkama...zkrátka ať už bude jakýkoli, bude prostě můj a já se těším, že vám sem jednou napíšu: "Tak dneska si pro něj jedem...":)

Pipes and Pints v Óčku

23. února 2010 v 19:52 | Elysia |  Hudba


Pipes and Pints - info

22. února 2010 v 19:37 | Elysia |  Hudba

Pipes and Pints jsou pražská kapela řazená do žánru celtic punk či punk folk. Netradiční spojení žánrů a lahodně znějící dudy však nejsou jediným specifickým znakem kapely. O punc jedinečnosti se navíc postaral frontman kapely Syco Mike, pocházející až ze slunné Kalifornie. Neméně významní jsou ale i ostatní členové - Vojta, který se v podstatě zasloužil o vznik kapely tím, že se naučil hrát na dudy a dal kluky dohromady, kytarista Tomáš, basák Ondra a bicman Vinca. Mají na svém kontě demo z roku 2007, rok nato EP a v podstatě čerstvou záležitostí je deska Until we die.
O hostorii vám vykládat nebudu, to si můžete přečíst na jejich stránkách:
http://bandzone.cz/pipesandpints
http://www.myspace.com/pipesandpints,
ale ukázku si neodpustím...přece jen z keců se nedovíte jak to vlastně hoši válej!



Film o Kurtovi?

22. února 2010 v 18:25 | Elysia |  Hudba
Koukněte na tohle:

No nevím jak vy, ale já z toho mám kapku smíšené pocity... teda spíš se mi to moc nezamlouvá. Možná to bude kvalitně zpracované, možná to bude dobré a třeba se mi to nakonec bude líbit, ale tak nějak se bojím toho, že z filmu tak nevyzní to, co se dočtete v knize (viz nedávný článek). Že se jim nepodaří tak vystihnout ty jeho nálady a jejich původ, charakter a zkraty, co dělal...prostě se bojím, že to nebude on. Bude to jen zkreslená postava... A navíc, Kurta přece nikdo nemůže hrát!:( Neřeknu kdyby to byl nějakej dokument, kde by byly záznamy, posbíraný všechny informace a zdokumentovaná činnost Nirvany, ale jako film, kde se někdo bude vydávat za Kurta...to se mi prostě nezdá....ale kdo ví, nemůžu jim křivdit dřív, než to vůbec natočí, že? Co si o tom myslíte vy?

Tohle fakt nechápu!

22. února 2010 v 18:03 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Zase sem si početla na Novinkách.cz a jako vždy mě tam zas něco dostalo. Konkrétně tenhle článek.
Chápete to? Já ne! Bráníte si svůj majetek a oni vás za to pošlou k soudu. Neskutečné! A eště řeknou, že je to za pokus o vraždu. Copak nemáme právo bránit si svoje? Zvlášť když se krádež opakuje a policie s tím (jak jinak) nedokáže nic udělat? Vezmete věci do svých rukou a je z vás zločinec. Dokonce i tu zbaň měl legálně. Pak se nemá zlodějům dařit! Když se vám nepodaří nic ukrást aspoń třeba vytřískáte z majitele slušné odškodné, když se vám v krádeži pokusí zabránit. Asi se dám taky na zlodějinu jak na to tak koukám...Dělají tragédii z toho, že holka přišla o zrak. Neměla krást,může si za to sama. Každý čin má své následky ne? A ostatním bych nechala useknout pracky. Bože tak debilní zákony máme snad fakt jen u nás! Policajti stejně hovno dělají a když si někdo zloděje dopadne sám, je za to eště potrestán. Mám pocit, že teď měli i ňákou takovou kauzu v televizi, nevim jestli to bylo Občansky judo či co, ale taky tam byla žena, co si sama našla zloděje i odcizený majetek, ale i tak s tím policie nebyla schopná nic udělat. Tady se fakt nemůžem spolíhat na to, že by nám někdo pomohl, nedejbože když je to ještě jeho práce! Ale sami se bránit taky nesmíme. Co nám zbývá? Držet hubu, nechat si srát na hlavu a tiše podporovat kriminální bujení...jé já se tak rozčílila, že ten článek asi nebude dávat moc smysl, psala sem, jak mi myšlenky přišly na jazyk, nebo spíš pod prsty, ale muselo to ven:). No tak já si radši půjdu udělat čaj a zkusím se uklidnit:D.

What is love?

21. února 2010 v 21:29 | Elysia |  Hudba
Milé děti, dnes pro vás mám něco k poslechu. Máte rádí covery? Já ne, pokud se snaží navážno být lepší než původní originál(většinou se to totiž vůbec nepovede)..ale pokud je to něco jako Britney odzpívaná drsným metalovým hlasem, je to aspoň sranda a baví mě to. No a tak mám pro vás jeden punkovej:). Ať se líbí:).



Moje "umělecká" tvorba - rozcestník

19. února 2010 v 23:14 | Elysia |  Moje "umělecká" tvorba
nebo se o to spíš snažím

když se nudím

i když mi to jde jen občas

když se dostaví ta správná nálada

ale jen zcela vyjímečně

Já a mé druhé já - rozcestník

19. února 2010 v 22:28 | Elysia |  Já a mé druhé já
aneb jak vypadám

aneb nahlédnutí do mé duše

aneb co mi zrovna přišlo na mysl


aneb kde jsem byla

aneb co si myslím

aneb co se jinam nevešlo

Výplody č. 1

18. února 2010 v 23:32 | Elysia |  Den za dnem
Spousta z vás, mých blogových přátel, má zavedenou rubriku zaobírající se každotýdenními událostmi a já přemýšlela, že bych se opičila a něco podobného si zavedla. Po zralé úvaze zahrnující uvědomění si vlastní neschopnost obměňovat už jen to týdenní video dole, jsem dospěla ke svojí vlastní verzi. Nebude to mít žádný mustr, jako co zrovna čtu, sleduju, dělám, na co se těším, netěším, ale bude to prostě občasné zachycení mého momentálního stavu a událostí v mém životě. Prostě a jednoduše takové výplody. Protože ačkoli nejsem schopná pravidelně psát podle "formuláře", potřebuju občas jen tak sepsat, co se mi zrovna honí hlavou a protože jsou to jen takové útržky, které nevyjdou na celý samostatný článek, budu je házet takhle dohromady. Navíc se o mě takhle dozvíte trochu víc..možná...


1) Od včerejška všechno taje, blíží se jaro. Hurá! Však už taky bude březen, ne?:D Jediné, co mě na tom netěší je, že už to poznali i pavouci:P, jeden se nám už usídlil vedle dveří. A taky už si moc neužiju novou zimní bundu, která je asi první, co mi naprosto jako zimní bunda vyhovuje:D.

2) Z čeho mám radost neméně menší než z taní sněhu je, že jsem (i když doteď nevím jak:D) udělala tu zkoušku a měla sem (vlastně eště mám) týden volna než mi začne škola. O to lepší to je, že moje drahá rodinka využila jarních prázdnin a vyrazila na chatu a já tu osiřela...balzám na nervy aneb ticho léčí:).

3) Další radostí je mi nová dovednost. Eště než odjeli, dostala sem se konečně k tomu aby mě mamka seznámila s jejím šicím strojem, takže po krátkém výcviku v podobě 4 polštářků, jsem si konečně zalátala gatě, který by mi jinak mamka odmítla opravit a vyhodila by mi je..a jak se teď mají k světu! A dokonce sem si stary gatě, ktery jsem už kdysi zkrátila na kraťasy, nyní přešila na sukňu. Chtěla sem to udělat už dřív, ale ručně se mi do toho fakt nechtělo...teď to bylo hrk, hrk a mám aspoň v šatníku další originální kousek:).

4) O tom, že se jen neflákám taky svědčí to, že dočítám třetí z autobiografických knih jistého člověka, o kterých se vám tu ale snad rozepíšu později více...přemýšlým ale, co budu číst teď? Mám zálusk na pár kousků, ale finance omezené takže budu asi v knihkupectví brečet až se nebudu moct rozhodnout :D.

5) Koukali sme na další Tarantinův film. Jackie Brownová, bylo to docela dobrý, prý kritiky i velice kladně hodnocený, možná proto, že to nebyla ta typická tarantinovská řežba...mě to ale přišlo místy až moc zdlouhavé...A včera sem viděla Final fantasy VII a ačkoli z toho mám mírně smíšené pocity, brilantní grafika se tomu upřít nedá a v podstatě se mi to líbilo:D. Jako odpolední odpočinková podívaná ideální...A znovu taky padlo Pár pařmenů (na to a na RRRrrrrr se můžu dívat furt:D)..a málem bych zapomněla na Gumídky, které si vyžádalo mé dětské já:)

6) Včera sme si s miláčkem zavzpomínali na dětství...ani nevím jak sme k tomu přišli...a mě se najednou vybavilo několi vzpomínek, na které už jsem si dlouhou dobu nevzpomněla, vybavilo se mi jedno místo, lidé s ním spojení a asi nejšťastnější okamžiky mýho života. Jak jsem na to mohla zapomenout? Vždycky sem říkala, že bych se do dětství už vrátit nechtěla, že je mi nejlíp tam, kde právě jsem, ale poté, co se mi vybavily tyhle vzpomínky...až mi z toho bylo smutno...a vlastně pořád eště tak trochu je...zavládla ve mě jakási nostalgie...

7) Po dlouhé době sem udělala pizzu, mám recept od člověka, co žil dlouhou dobu v Itálii a ví jak na to...nechci se chlubit, ale na lepší sem eště nikde nenarazila:-D...tak mám aspoň rezervu, když neudělám školu - otevřu si pizzerku:D...

8) Co mě netěší je, že už v pondělí mi zase začíná škola:(. Ale aspoň se zas vrátím do zajetých kolejí, doma bych se asi delší dobu zbláznila:D. Ale stejně, to vstávání!!:(

No, to by bylo asi vše, mám pocit, že už jsem se dostatečně vypsala...tak zase někdy:)...

Zrcadla

15. února 2010 v 15:09 | Elysia |  Filmy a seriály

Film Zrcadla je americkým remakem původně korejského hororu Geoul sokeuro (Into the mirrors) a jako takový samozřejmě vyvolává rozporuplné reakce, kde na jedné straně stojí odpůrci předělávek, na druhé pak ti, kteří jsou novým zpracováním vcelku potěšeni. Já jsem původní korejskou verzi neviděla, takže nebudu srovnávat, ale co se týče Zrcadel, líbily se mi hodně, což je ostatně asi zřejmé, protože jinak bych o tom nepsala:).

Charles R. Cross: Těžší než nebe

14. února 2010 v 11:03 | Elysia |  Knihovna
Spousta lidí v mým věku si stěžovala o vánocích, že už to není jako když byli malí, že už není žádné překvapení, rodiče se prostě zeptají, co chcou, a to pak taky dostanou. Ani u nás to není jiný. Ale mě to narozdíl od jiných nevadí. Nikdy jsem nijak zvlášť neměla ráda překvapení a když vím, co dostanu, těším se prostě víc. Možná su divná, ale je to tak. Letos jsem si jako jednu z věcí přála knihu, jejíž název i autora vidíte v titulku článku. Řekla bych, že většina z vás ví, o co de, pro ostatní v krátkosti - jedná se o životopis Kurta Cobaina. O něco takového se už pokoušelo více autorů, jiní se spíše věnovali Nirvaně, ale tahle kniha je považována za nejvýstižnější, nejpřesnější a nejpodrobnější, co se Kurtova života týče. Rozepisovat se o obsahu nemá moc smysl, je to prostě zachycení JEHO života od narození až po onen osudný den, kdy nás navždy opustil:(. Co bych vám ale chtěla sdělit, jsou pocity, které ve mě tato kniha zanechala...

Punk girl a divnej týpek

13. února 2010 v 13:19 | Elysia |  Čmárám
Začalo to jako obyčejná čmáranice bez vyššího cíle, proto mi potom jaksi nevyšlo místo na vlasy. Nakonec se čmáranice zvrhla a vzniklo z toho něco, co bych na začátku vůbec nečekala...vím, že to není úplně dokonalé, ale na moje poměry je to docela úspěch:)...
O den později vznilk tenhle prapodivný výtvor...nejsem s ním tolik spokojená jako s předchozím, je to takovej divnej hermafrodit, ale tak co už...
pozn: musela sem ho trochu ztmavit v PS, byl jakejsi světlej...

DIY pokusy se svítícíma barvičkama:)

12. února 2010 v 12:17 | Elysia |  DIY
V první řadě bych chtěla poděkovat Anči za inspiraci a nakopnutí k tomu, abych se do něčeho podobného pustila. Popravdě jsem ani nevěděla, že existuje tolik různých barev na textil (dosud pro mě existovala akorát batika, savo, černá fixa na textil a barvy, co se musí nanášet štětcem, což jsem ale radši nikdy nezkoušela:D). O "fosforkách" jsem neměla ani páru a i kdyby, asi by mě samotnou nenapadlo si s něčím takovým hrát. Může za to vlastně eště jedna věc...poslední skoro 4 týdny jsem se učila na zkoušku z farmakologie (kterou jsem mimochodem včera udělala:)) a jak už jsem tu párkrát zmiňovala, potřebuju si mezitím dělat pauzy, během nichž se musím odreagovat něčím zcela odlišným a pak mě napadají věci, keré mě během normálního provozu prostě nenapadnou. A tak jsem občas básnila, občas kreslila a poté, co jsem si koupila ty barvičky, taky dělala pokusy:). A jak to dopadlo? To máte teď možnost posoudit sami.

První mi za oběť padl kousek černé látky, ze které sem se pokusila vytvořit nášivku:
Když už jsem přišla jak na to, druhou obětí bylo tričko. Měla sem dvě stejné, tak sem si říkala, že se nic nestane, když to zkazím, ale nakonec jsem s výsledkem vcelku spokojená:
detail:
Škoda, že to nejde vyfotit, jak to svítí ve tmě, ale je to fakt mazec!:)

Jediné, čeho se bojím je, že se to oloupe, páč se ty barvy nevsáknou, ale vytváří, jak bych to řekla...plastický reliéf...no uvidíme, jak dlouho to vydrží:).

Vampire hunter D: Bloodlust

10. února 2010 v 22:09 | Elysia |  Filmy a seriály

Tentokrát vám představím film z tak trochu jiného soudku. Dal by se charakterizovat asi jako japonská animovaná romanticko-fantastická "hororová" pohádka:). Vampire hunter D: Bloodlust z roku 2001 je mladším pokračováním Vampire Huntera D z roku 1985. Fanoušci Japonské tvorby budou pravděpodobně vědět, že se jedná o filmové adaptace knižních románů Hideyuki Kikuchiho. První film jsem neviděla, k Bloodlustu jsem přišla náhodou, aniž bych tušila, co to vlastně je, a tak se o prvotním díle dozvídám až teď, při hledání informací k článku. Proto pochopte, proč budu psát jen o tom "novějším" díle. Zároveň ale upozorňuju, že podle zdrojů je prý lépe shlédnout nejprve díl první. Ne že by na sebe nějak extra dějově navazovaly, ale po kvalitní podívané v podobě Bloodlustu byste mohli být prý zklamaní z o něco horší grafiky a propracovanosti staršího filmu.
Ale teď už k samotnému Vampire hunter D: Bloodlust...

Krátká rýmovačka o přístavní vraždě aneb tvorba ze šuplíku

6. února 2010 v 18:09 | Elysia |  Básním

Vlnky vody proudící
zabarvím do ruda
loď v přístavu stojící
a na obloze bílá luna
jediní svědci mlčící...

Obrázek "vypůjčen" z DA.