Prosinec 2009

Omluva a přání

23. prosince 2009 v 10:43 | Elysia |  Den za dnem
Ahojte, tak v první řadě se vám musím omluvit, že články, co jsem slibovala, nebudou. Nebo aspoň né teď, protože nám doma nejde net a nevím, kdy to bude zase v pořádku. S tím souvisí i to, že u vás nebudu komentovat, tak jen abyste se nebáli, co se mnou je:D(si věřim, co?:D). Jinak vám teda všem přeju co nejkrásnější prožití vánoc a prázdnin celkově a vše nejlepší do novýho roku, hlavně co nejvíc splněných přání. Mějte se krásně, zatím se loučím.
Vaše Elysia:*

Zase všechno OK....zatím:D

19. prosince 2009 v 21:49 | Elysia |  Den za dnem
Jen bych chtěla v krátkosti oznámit, že můj tragický stav, který jsem vám tu vyjevila posledně už pominul a jsem zase OK. Navíc konečně prázdniny, co víc si může člověk přát?:D A opět mě přepadá spousta nápadů, tak doufám, že budu mít čas to všechno sepsat a obohatit tak pár rubrik o další články. Na co byste se měli těšit vám neprozradím, protože jak se znám půlka mých plánů se většinou nějak zvrhne v něco jinýho, než co to mělo být, nebo nevyjde vůbec, takže radši nebudu slibovat a necháme se jak vy, tak i já, překvapit:). Zatím se mějte a užívejte volna;).

Wednesday 13 - Skeletons and My Demise

14. prosince 2009 v 17:15 | Elysia |  Hudba
2 naprosto dokonaly songy, ktery mi hrajou už od včerejška pořád dokola protože se krásně hodí k mému momentálnímu rozpoložení...enjoy...

Wednesday 13 - Skeletons


They come and talk to me
When I am all alone
They always remind me of
all the things that I've done wrong

It's scary, disturbing, but somehow I'm not sorry
The only thing that's even real is the feelings that I don't feel
They're all the same
But they're so different
They're leaving evidence of my darkest secrets

I hear them, they're calling
The skeletons in my closet
I hear them, they're calling
The skeletons in my closet

It's taking parts of me into the unknown
It's like a void inside of me that goes on and on and on

It's scary, disturbing, but somehow I'm not sorry
The only thing that's even real is the feelings that I don't feel
They're all the same
But all so different
They're leaving evidence of my darkest secrets

I hear them, they're calling
The skeletons in my closet
I hear them, they're calling
The skeletons in my closet

Now I just can't pretend to forget
These voices in my head
And they just wont stop screaming

They're all the same but all so different
They're leaving evidence of my darkest secrets

I hear them they're calling
The skeletons in my closet
I hear them they're calling
The skeletons in my closet

Wednesday 13 - My Demise


There's a crack in the frame,
But the photo is the same,
But I don't recognize the face,
It looks a lot like me, or who I used to be,
Now there's no one but myself to blame,
Now the shadows are all around,
Mine is nowhere to be found.

Pull the wings off a fly,
Watch it suffer and die,
And I'll never get out of this life alive,
Drenched in blood with no alibi,
And the crowd goes wild at my demise.

Through this bottle I can see,
My friends and enemies,
As they turn their backs to me,
But who's really to blame,
Myself or just my name,
In the end, I can't win.
The shadows are all around,
Mine is nowhere to be found.

Pull the wings off a fly,
Watch it suffer and die,
And I'll never get out of this life alive,
Drenched in blood with no alibi,
And the crowd goes wild at my demise.

Z mého života

14. prosince 2009 v 14:52 | Elysia |  Den za dnem
Mám potřebu se trochu vypovídat a jelikož momentálně není komu, hodím to zase na vás (to máte radost, co?:)). Posledních pár dní je mi nějak smutno. Příčinu nedokážu ale jednoznačně určit. Je to taková směsice všeho možného, některých událostí, věcí, co mě straší v podvědomí a i když tuším co jsou zač, nechci je pouštět ven a přemýšlet o nich ačkoli mi někdo možná řeknete, že bych měla a taky je to možná částečně umocněno i špatnou částí měsíce:P. Nezávislý pozorovatel by přitom mohl říct, že si nemám na co stěžovat, že je vše v podstatě ok. Ve škole se mi zatím daří, doma to vypadá líp než jindy a vůbec na první pohled není patrné nic, co by mě mohlo přivádět do stavu deprese. Jenomže! Nic není nikdy takové jak se zdá, že? Vždycky musí být nějaké ale. A já jich mám hned několik, které jsou možná samy o sobě nicotné, ale v součtu všech dohromady se na mě valí jako lavina. Všechno je tak nějak pod tou křehkou idylickou slupkou zkažené a jen to čeká až s to všechno vyvalí navenek (pokud možno naráz samozřejmě). Asi bych to přirovnala k jablku, které navenek vypadá chutně a šťavnatě, ale uvnitř je zkažené a červavé. Některé věci se mě dotýkají možná víc, než by měly. Asi jsem si za ty roky už měla zvyknout, ale na některý věci se snad zvyknout nedá. Hádky, jsou nepříjemné. Tím spíš, když se pořád opakují. Tím spíš, když jsou bezdůvodné. Tím spíš, jsou-li vyvolávány přímo za účelem ublížit....
Bojím se vánoc. Ano, opravdu bojím. Vždycky se najde něco, co je zkazí. Nechci se těšit, protože není na co. Ale i to mě ničí. A stejně ve mě přetrvává dětsky naivní naděje, že tentokrát by to mohlo být jiné. Jenomže nebude. A já, i když to vím, budu kvůli tomu naivnímu očekávání opět zklamaná. Zase. I když to čekám a snažím se na to připravit. Prostě to nejde.....
Znáte ten pocit, když zjistíte, že ti, co jste je považovali spíš za známé, jsou vám lepšími kamarády než ti o kterých jste si mysleli, že jsou to vaši přátelé? Když zjistíte, že s lidmi se kterýma prohodíte sotva pár slov máte více společného než s těmi s nimiž jste denně a myslíte si, že si rozumíte? Když zjistíte, že si s takzvanými přáteli nemáte co říct? Znáte ten pocit, že se nic nemění? Přesto, že jste si mysleli, že některé věci jsou minulostí, najednou vyjde na světlo, že jsou pořád tady, pořád stejné, jen skryté za jinou maskou. Doktor House má vě dvou věcech naprostou pravdu - všichno lžou a nikdo se nemění. Možná, že procházíme určitým intelektuálním, duševním, tělesným, zájmovým, hudebním atd. vývojem, ale v jádru jsme v podstatě pořád stejní. Není možné zbourat věž a postavit zcela novou. Vždycky zůstanou stejné základy. Je to jako se starým stolem, který sice nově natřete, že se bude na pohled jevit jako nový, ale uvnitř to bude pořád ten starý, prožraný stůl se svou minulostí. Ta se totiž nedá vymazat. I když ji zatlačíte, co nejhlouběji do podvědomí, i když se ji budete snažit vymazat, popřít, nemyslet na ni, vždycky tu bude. Je naší součástí, stejně jako naše ruce, nohy, orgány, duše. Někdy ji možná nevnímáme, tak jako automaticky provádíte některé úkony, celkově si žijete tak nějak automaticky a nevnímáte to, ale ono se to čas od času připomene a pěkně se vám zakousne do mozku až to hezké není. A přinutí vás, chtě nechtě, vzpomenout si.
Nejhorší je, že někdy bolí i ty pěkné vzpomínky, protože to připomíná dobu, kdy jste byli šťastní a chtěli byste to vrátit zpět, ale to nejde...Musíte si prožít přítomnost...Přítomnost s lidmi, kteří vás štvou a bez těch, po kterých se vám stýská...
Jak to tak po sobě čtu, koukám, že to moc nezapadá do obvyklého ladění článků tady. No, přivítejte mé depresivní já. To je taky ono, možná je to všechno jen můj problém, protože se pořád snažím vypadat a chovat v pohodě. Já jsem přece ta bezproblémová holka, co si proplouvá životem bez strastí a neúspěchů a radí všem okolo jak se vypořádat se svými problémy, ale sama si pomoct nedokáže. Sama ani nedokáže skoro nikdy a skoro nikomu říct, co ji trápí, co ji žere...prostě neumí moc mluvit o svých citech a pocitech. Nechce tím nikoho obtěžovat a pak to dusí v sobě, což se ale zákonitě projeví i navenek a je pak protivná a nikdo vlastně neví proč.
Jejda, já jsem ale zoufalec. To si normálně nepřipouštím. Ale někdy, jenom někdy, dospěju do bodu, kdy to musí ven. A to je právě teď, takže vás tím takhle obtěžuju. Teda pokud to ještě vůbec někdo čte. Jedno je ale dobrý. Ještě pořád nejsem až na dně. Protože pořád ještě nedokážu o některých věcech mluvit naplno otevřeně, ale jen v náznacích, aby se mi ulevilo. Možná bych to měla pustit ven všechno, ale na to jsem zase příliš zbabělá a bojím se toho, že mě to oslabí. Přitom, je to blbost. Slaboch jsem teď, protože otevřeně si přiznat problém přece vyžaduje odvahu. A tu já prozatím nemám...
Už radši skončím, pro dnešek toho bylo myslím dost. Doufám, že vám se daří líp než mě a taky, že mě to zas přejde a tyhle sebelitující výlevy už nebudu muset psát...
...do háje, ani ty cigára nemám:(...
Dopsáno po pár minutách:
Jak já říkám, když už si člověk myslí, že nemůže být hůř, tak zaručeně bude. A je. Jasně, když se to má posrat, tak pořádně!:(

Asi jsem se zbláznila:)

10. prosince 2009 v 18:12 | Elysia |  Přetvářím v PS
Historicky poprvé (a doufám, že taky naposledy:D) jsem se z nudy zapojila do soutěže a vytvořila, teda pardon, upravila logo blog.cz. Není to nic moc, moc času jsem nad tím nestrávila a co jsem z nudy začala, to se mi z lenosti nechce přivádět k lepšímu výsledku... ale i tak, když už jsem to stvořila, tak to zkusím:D.


Skinny už má stromečéééééék XD

10. prosince 2009 v 14:48 | Elysia |  Hudba
Btw. s těma brýlema vypadá prudce inteligentně co?:D kdo by to byl do něj řek, že hraje v kapele jako je Deathstars:D

Gunfire 76

10. prosince 2009 v 14:33 | Elysia |  Hudba
Gunfire 76 je zatím poslední projekt Wednesdayho13, který rozjel spolu s Toddem Youthem na začátku tohoto roku. Spolu nahráli desku s názvem Casualties & Tragedies, která vyšla teprve nedávno a Wednesday se hned vydal na podpůrné turné na kterém ho doprovází Roman Surman a Dave Muselman na kytary, Scott Whalen na basu a za bubny se posadil Rob Hammersmith. Zatím odehráli nekolik vystoupení ve své rodné zemi, ale na prosinec koncertování přesouvají do UK, takže pakliže je chcete vnímat na vlastní smyslové orgány, lepší příležitost zatím mít nebudete, protože v lednu se vracejí hrát opět na domácí půdu a další koncerty nejsou zatím naplánovány. Pokud je pro vás ale i Anglie pořád dost daleko a nemáte ani na CD, netruchlete, protože 10 z 11 skladeb naleznete na oficiálních stránkách http://www.myspace.com/gunfire76
(o dalších metodách jak se k nim dostat snad mluvit nemusím:D).
Tracklist alba Casualties & Tragedies čítá tyto kousky:

01. Let's Kill The Hero
02. Casualties And Tragedies
03. Nothings All I Need
04. Los Angel-less
05. Rocket To Nowhere
06. Something For The Suffering
07. One More Reason To Hate You
08. Tell You Like It Is
09. What Did You Expect
10. Back To The Gutter
11. Get Me Through The Night

Co se zvuku a stylu týče, Gunfire 76 trochu vybočuje od toho, na co jsme u Wednesdayho normálně zvyklí. Hudba je trochu rockovějšího rázu a ani v textech byste nenarazili na nic, co by vám Wednesdayho mohlo připomínat. Zkrátka tentokrát žádné mrtvolky, zombíci, krev a vykrádání hrobů, ale pěkně poctivě drogy, sex a rock´n´roll. Nicméně rozhodně nemusíte být zklamaní, protože pořád je to Wednesday a ten jeho chrapláček uspokojí fanoušky ať už zpívá
o čemkoli:).

A pro představu samozřejmě ukázka:


Jóó a abych nezapomněla, Wednesday po letech shodil dredy a vypadá teď asi takhle ( to jen tak pro úplnost, kdybyste ho náhodou potkali na ulici, tak abyste ho poznali:D:D):

Old Broken Tree

9. prosince 2009 v 17:45 | Elysia |  Fotím

Komín

9. prosince 2009 v 16:56 | Elysia |  Fotím

Objev

7. prosince 2009 v 21:27 | Elysia
Náhodou jsem dnes narazila na fotku, která je sice nic moc, focená jen mobilem, ale je to jedna z mála, na kterých jsem vyfocená, když jsem měla obarvený vlasy. Na té fotce ta barva není moc rozeznatelná, měla to být červená, která mi ale chytla spíš do fialova. Myslím, že to bylo před třema rokama...bylo to poprvý, co jsem zradila svou přírodní blond a zatím taky naposled...a taky byla pěkně šmejdská páč se mi do měsíce úplně vymyla a nikdo mi to ani nechtěl věřit a jak už jsem zmínila fotek moc není a už vůbec žádná taková, co by za to stála. No, co na to říkáte?:D:D:D

Kdybyste mě náhodou nepoznali, jsem ta úúúúplně vpravo:

Houbičky

7. prosince 2009 v 19:34 | Elysia |  Fotím

Listy

6. prosince 2009 v 22:50 | Elysia |  Fotím
Trocha podzimu pro ty, co nemají rádi zimu tak jako já:D.


Paranormal Activity, Náš vůdce a Sirotčinec

6. prosince 2009 v 19:20 | Elysia |  Filmy a seriály
Zase se mi nakupilo pár filmů, které jsem nedávno shlédla a stojí za doporučení a dle titulku začnu od konce.

Sirotčinec (El Orfanato)
Spousta z vás ho již viděla nebo na něj byla upozorněna u Lúmenn a jelikož máme téměř stejnou "klientelu", nebudu se o tom rozepisovat příliš podrobně. Pro dosud neznalé aspoň ve zkratce. Jde o mexicko-španělský horor režiséra Juana Antonia Bayona, který se svou kvalitou, propracovaností, napětím a děsem i bez hektolitrů krve a překvapivým koncem dá srovnat snad jen s Těmi druhými. Rozhodně doporučuju a pakliže se bojíte rádi a povrchních bezduchých hororů, které jsou spíš k smíchu, už máte plné zuby, neváhejte. (Pozn.: já se dokonce v jedné chvíli tak lekla, až jsem zařvala a to se mi fakt nestává:D)

Hodnocení ČSFD: 76% (ale já bych teda dala víc)

Náš vůdce (Die Welle)
Pro změnu německé drama, na které jsem přišla díky doporučení Veruce. Takže jí nebudu krást článek a jestli si o tom chcete něco bližšího přečíst, máte možnost přímo u ní ZDE. Mě se to zamlouvalo a ačkoli bych měla jisté výhrady, je to krásný příklad toho jak jsou lidé zmanipulovatelní a jak křehká někdy naše společnost může být.
Hodnocení ČSFD: 83% (tady bych zase trochu ubrala, ale nevadí)

Paranormal Activity
Horor z roku 2007, který se ale až teď dostal do kin. Je pojat tak trochu netradičně formou amatérských záběrů mladé dvojice, která si pořídí kameru právě za účelem nahrávání podivných jevů v jejich domě. Začne to tím, že Katie, hlavní hrdinka, slyší divné zvuky v domě ale její přítel Micah si z ní i z odborníka na vyhánění duchů dělá spíš legraci a moc jí nevěří. Ovšem po pár nocích, během kterých kamera neustále běží a oni si záznam zpětně pouštějí zjistí, že si Katie nevymýšlí a podivné nejsou jen zvuky. Začínají se zavírat dveře, rozsvěcet světlo, houpat lustry atd. Do tuhého začíná jít, když začne být Katie náměsíčná a přítomný duch či démon si začíná dovolovat stále víc. Konec vám samozřejmě neprozradím, co k tomu ale dodám, že jsem se u toho docela slušně bála. Je pravda, že spousta věcí byla kapku přitažená a vlasy a že onen pokus vyvolat v divákovi autentičnost prostřednictvím amatérských záběrů se občas vymyká kontrole, když i Katie, která proti natáčení neustále něco má, sama natáčí, kdykoli se jí kamera dostane do rukou. Šlo by to zřejmě udělat i líp. Že jsou to skutečné záběry asi nikdo úplně neuvěří a lidem, kteří na takové věci nevěří by to určitě připadalo jako pěkná blbost, ale pokud v sobě máte aspoň trochu víry, že něco takového se může doopravdy dít a děje, tak si myslím, že by vás to mohlo slušně vyděsit (přinejmenším jako mě:)).
Hodnocení ČSFD: 64% (opět bych dala víc, ale tady to zřejmě dost závisí na osobním vkusu)

Suchá tráva a strom

4. prosince 2009 v 16:14 | Elysia |  Fotím
Vím, není to příiš originální název, ale každej není přád kreativní.:D





Sháním spolubydlící!!

3. prosince 2009 v 23:02 | Elysia
Nevíte náhodou o někom, kdo by sháněl bydlení v Hradci Králové? Odešla nám jedna spolubydlící a potřebujem náhradu a teď uprostřed roku je trochu obtížné někoho sehnat. Zkouším všechny cesty, tak kdybyste o někom věděli, neváhejte a dejte vědět:).

Wednesday 13

3. prosince 2009 v 16:36 | Elysia |  Hudba
Členové:
Wednesday 13 - zpěv, kytara
Nate Manor - basová kytara
J-Sin Trioxin - kytara
Johnny Chops - bicí
(+ Ikky, Piggy D., Kid Kid, Ghastly, Eric Griffin, Racci Shay, Acey Slade)

Diskografie:
2005 - Transylvania 90210: Songs of Death, Dying, and the Dead
2006 - Fang Bang
2008 - Skeletons
2008 - Bloodwork (EP)
2008 - Fuck It, We´ll Do It Live (CD/DVD)

Aktivní roky: 2004 - ?

Styl: horror punk, glam metal

Původ: Severní Karolína, USA

Web:
http://www.wednesday13.com
http://www.myspace.com/officialwednesday13

Historie:
V březnu 2004, během pauzy, kterou si udělali Murderdolls, se Wednesday 13 vydal na sólové tour po Británii, nazvané "Graveyard A Go-Go tour". Doprovod mu dělala floridská horror punková kapela Death Becomes You.
Po návratu domů se Wednesday rozhodl dát dohromady stálejší kapelu, která by vystupovala pod názvem Wednesday 13. Nejdřív k sobě přibral Ikkyho, bývalého spoluhráče z FDQFP13, což jim ale vydrželo jen do září, kdy Ikkyho nahradil Matt Montgomery, známý též jako Piggy D. Spolu se v listopadu 2004 vydali na evropské turné "Look What The Bats dragged In", na kterém je podpořili angličtí rockeři Viking Skull.
Po tour vydali své první album "Transylvania 90210" a natočili promo video k songu I "Walked With A Zombie". Následovalo další tour v UK nazvané "Tour from the Crypt". V roce 2005 si také zahráli na Download Festivalu v Doningtonu, ale klíčovým momentem jejich kariéry byly jejich vystoupení s Alice Cooperem, které proběhly v době kolem Halloweenu.
V září 2006 spatřila světlo světa druhá deska v pořadí s názvem "Fang Bang". Evropská verze alba navíc obsahuje bonusový cover "R.A.M.O.N.E.S." od Motörhead a japonská navíc ještě extra bonusový song "Good Day To Die". Společné pro všechny skladby na Fang Bang je, že jsou inspirovány hororovými filmy.
Rok 2008 byl z hlediska produkce desek nejplodnější. Vyšlo jednak EP Bloodwork, v dubnu pak vydali album s názvem "Skeletons", které bylo na podzim následováno prvním live albem "Fuck It, Let´s Do It Live."


Přeloženo z wikipedie. Nekopírovat! Ačkoli jsem se snažila, víc informací jsem nenašla, ale nejlepší názor si stejně uděláte z ukázek, že?:)













Ještě žiju

2. prosince 2009 v 22:36 | Elysia |  Den za dnem
Teď jsem trochu delší dobu neměla na blog vůbec čas. Už mi to chybělo, ale na nějakej duchaplnej článek teď nemám sílu, přesto se mi chce psát, tak vám aspoň ve zkratce vypovím, co jsem těch pár dní dělala:). Především jsem se učila na zkoušku z radiologie a nukleární medicíny, kterou jsem si dnes odbyla, takže jupíí:). Učení mi zabralo podstatnou část času, plus ještě škola do toho, znáte to...Ale abyste si nemysleli, že jsem šprt, tak jsem si dovolila menší uvolnění v podobě akce našeho ročníku známé jako "Půlení mediků" (námi přejmenováno na štěpení), což je prostě kalba pořádaná každej rok aktuálníma čtvrťákama na oslavu toho, že už jsou (jsme) za polovinou studia (opět jupíííí). Ale aby to nebyla jen taková ožíračka, má to taky svůj program, pouští se prezentace a videa, které se točí buď za celej ročník, popřípadě každá skupina má svoje a taky se objednají trička... prostě něco jako maturiťák akorát míň formální:). A já si zase jednou udělala na hlavě pár bodlinek, čímž jsem některým (nebo spíš všem) vyrazila dech, protože takhle mě ještě neznají:D. Jinak jsem toho v posledních dnech moc nestihla, ale už to doháním. Dnes jsme byli v kině (já asi po sto letech) a to na "This is it" a ačkoli jsem nebyla nikdy nějaký velký Michaelův fanda, vždycky jsem ho uznávala jako umělce a dnes mě to opravdu dostalo. Jsem ráda, že jsem tam byla a viděla to a že mi to zrovna takhle vyšlo, protože dnes to dávali naposled. Sice realita má vždycky i svou odvrácenou tvář, ale proč si kazit zážitek chmurnými myšlenkami:). No pro dnešek už jsem se vypsala dost (asi jsem to na začátku trochu přecenila), ale chystám se na pár hudebních příspěvků, které se tu snad v nejbližších dnech objeví, zřejmě taky nějaké ty fotky, protože už je prosinec, ale já tam mám ještě pár podzimních snímků, které se mi docela zamlouvají. Navíc, čím dýl bude podzim na úkor zimy, tím líp:D. No a pak mám ještě spoustu dalších nápadů, ale to se uvidí podle toho kolik bude času a jestli mě nepřejde chuť o tom psát. Takže pro dnešek končím a přeju vám dobrou noc:).