Můj hudební vývoj

2. listopadu 2009 v 11:23 | Elysia |  O mě
Na žádném blogu, který je aspoň částečně zaměřen na hudbu nesmí chybět popis vlastního hudebního vývoje autora, takže se toho ujmu teď i já.
Bohužel jsem neměla to štestí jako někteří a mí rodiče nejsou ani kapku rockoví. Mamka, když už něco poslouchá tak rádio, ale má ráda hlavně klasiku, opery atd. Tata je zase vysazenej jiným směrem a poslouchá country a folk. Takže se mi jako malé dostalo klasického hudebního vzdělání, taky díky tomu, že jsem od první třídy chodila na klavír a zároveň jsem znala všechny osobnosti české country a folkové hudby, takže zabékat něco u táboráku mi taky problém nedělá :D. Co se ostatního týče, pamatuju si, že jsme jako malé se ségrou sedávali u Esa a pravidelně ho sledovaly, takže co se týče pop music měla jsem taky docela přehled:D. V období puberty, jsem vždycky poslouchala to, co kámošky. Vzhledem k tomu, že sem nikdy nepřišla do styku s někým, kdo by poslouchal něco jinýho, internet jsme tenkrát neměli, tak bylo těžký přijít k něčemu méně tradičnímu a popravdě já o tom neměla ni moc potuchy, co všechno může existovat. U většiny lidí, kteří na tom byli třeba v dětství podobně jako já se to láme přibližně právě ve věku od těch 12-15 let, u mě to bylo trochu pozdějc. Asi tak v 16-17 jsem začala poslouchat rockovější záležitosti a začal se mi rozšiřovat obzor. No vlastně ty počátky by mohly být i dřív, když jsem poslouchala Linkin Park a Rammsteiny, ale do toho pořád ještě i ty disko blbosti. Pak přišli Kabáti, Divocí Billové a já se najednou dostala až k punku. Ani jsem nevědela jak a už jsem v tom byla až po uši:D. Samozřejmě to začalo takovou tou klasikou, která byla taky nejdostupnější, takže Houba, Volanti a Totáči. Tou dobou už jsme i my měli internet, což mi mou cestu neskutečně ulehčilo a já objevovala stále další a další zázraky punku. Nejlepší na tom nebyla ale ta hudba, ale to, že jsem našla něco, co vyjadřovalo moje názory. Já jsem totiž dost dlouho měla dost nízký sebevědomí a vždycky jsem se snažila vyrovnat kámoškám, na který jsem ale prostě neměla. A jednoho dne mi došlo, že nikdy nebudu spokojená, dokud nebudu sama sebou. A tak začala má celková přeměna. Změnila jsem všechno od vlastního vnímání světa i sebe samé, přes hudbu až po vizáž. Do té doby jsem byla šedá myš, co byla v podstatě ráda, že si jí nikdo moc nevšímá, protože jakákoli poznámka na mou osobu se mě vždycky hrozně dotkla a ještě víc mi podkopala mé už tak narušené sebevědomí. S mou proměnou přišlo samozřejmě i víc reakcí z mého okolí a to především negativních, ale já už to vnímala jinak, bylo mi to jedno. Už jsem byla prostě sama sebou a nějakej blbeček s kšiltem nakřivo mě nemohl rozhodit. O něco později se začal po internetu šířit onen fenomém Gothic a já se začala zajímat, co to vlastně je. Samozřejmě jsem nejdřív získala značně zkreslenou představu, sami víte, jak byly blogy zamořené nejrůznějšími blbostmi, takže bylo těžké se v tom vyznat. Tou dobou jsem začala chodit s miláčkem, kterej mi pustil Nightwish a já se zamilovala, pak přišli i Within temptation a Evanescence a já si myslela, že tohle je ta Gothica, naštěstí jsem brzo našla i pravdivé informace a zjistila, že to byla jen ghotyka:D. Začala jsem se víc zajímat o tu pravou goth hudbu a zalíbila se mi, takže jsem ji přidala na seznam žánrů o které jsem si rozšířila obzory, stejně jako metal, ke kterýmu mě dovedl miláček. V současné době je to se mnou tak, že punk je prostě srdcovka, která je ve mě, ale poslechnu si i něco z metalu (spíš ten melodičtější, ale když si miláček pustí black tak mi to taky nevadí, ačkoli sama bych si to nepustila) a v oblasti gothic rocku stále bádám. Není to můj hlavní "obor" takže nemám tak široký rozhled, ale v základech se vyznám a pomalu se přesouvám i do death rocku, horror punku, post punku, ale i trochu elektroničtějším směrem.
Uvidíme, kam se ještě časem dostanu, jedno vím ale jistě, základ zůstane stejnej:).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chloë Chloë | Web | 2. listopadu 2009 v 11:49 | Reagovat

Pekne pekne. S tou ghotykou sme na tom podobne :D
Asi sa nechám inšpirovať a spíšem niečo tiež :D Napokon..musím sa liečiť, takže na premýšľanie mám teraz času dosť. :D

2 Bels Revenge Bels Revenge | Web | 2. listopadu 2009 v 12:55 | Reagovat

moc hezky udělaný článek, s přehledem o hudbě jsem na tom byla podobně, taky jsme dlouho neměli internet, takže jsem poslouchala všechno, i hip hop ale rodiče jsou odjakživa rockeři, takže já už v šesti letech byla na koncertě Kabátů a rádi tam jezdíme pořád. Prostě jsem k rocku byla vedená odjakživa, znám spustu starých rockových skupin, které hodně lidí v mém věku prostě nezná. Třeba kamarádka nezná ani písničku Až se bude psát rok 2006 ... nebo tak.

3 Luz Luz | Web | 2. listopadu 2009 v 13:30 | Reagovat

Pěkné :) Já jsem v dětství taky poslouchala věci z Esa apod., bez nějakého velkého výběru, pak v 11 jsem si oblíbila hlavně Alanis Morissette and ve 13 Beatles. Potom jsem začala hrát na klarinet a to mě na mnoho let ovlivnilo v tom, že jsem poslouchala skoro jenom klasiku, sem tam něco z rocku, co jsem zrovna náhodou někde slyšela a zalíbilo se mi, ale cíleně jsem se po tom moc nepídila. Přechod ke gothic hudbě, která je teď moje nejoblíbenější, začal až v mých 21 poté, co jsem na to náhodou narazila na internetu [nemám totiž žádné známé, kteří by se o to zajímali.] Gothic rock a darkwave jsem si zamilovala a patří do toho největší část mých oblíbených skupin, ale mám ráda i věci z jiných žánrů - rock, power metal, heavy metal, i tu starou dobrou klasiku. :)

4 Lili Lili | Web | 2. listopadu 2009 v 21:14 | Reagovat

Hej, jakoby to někdo napsal o mě :D Mě teda naši vůbec nevedli k hudbě, protože byly toho názoru, že u ničeho dlouho nevydržím. Máti je diskant a otec poslouchá Queeny a Michala Tučnýho, ale oba vlatně tu hudbu nějak nehrotí. Takže jsem si tu cestu vybojovala sama. A k metalu jsem se na pevno dostala asi tak před 3 lety, pak začala hrát na bicí a ted si rozšiřuju obzory o gothic...

5 Joan Joan | Web | 2. listopadu 2009 v 22:29 | Reagovat

Je skvělé, že jsi taková, jaká chceš být :)..a nesnažíš se o něco, co by se ti příčilo..
Já jsem nějakou dobu poslouchala Within Temptation a i pár písniček od Nightwish, Evanescence... poslouchám taky ráda takové kapely jako Three Days Grace, Coldplay..to nevím jaký "žánr" je..
Ovšem tohle u mě nehraje žádnou roli :)

6 Carol Liimatainen ★ Carol Liimatainen ★ | Web | 3. listopadu 2009 v 11:28 | Reagovat

Moc krásně napsané, řekla bych, že toho máme mnoho společného. :) Hlavně v těch začátcích, taky jsem vůbec neměla ponětí někdy ve věku 12-ti - 13-ti let o pořádné hudbě a co se týče mého sebevědomí, měla jsem ho taky na bodě mrazu, protože ve škole a kdekoli jinde se mi všichni jen posmívali, asi 2 roky mě i šikanovali... Až jednou jsem koukala na T-music a tam jsem objevila My Chemical Romance. To bylo někdy když mi bylo tak 13/14. Ze začátku jsem si myslela, kvůli tomu. že to tvrdili všichni ostatní, že mCR jsou emo, ale později jsem přišla na to, že tuhle "nálepku" jim přišili jen média a oni jsou jen úžasnou rockovou kapelou. Musim říct, že tu ty roky, co jsem poznávala MCR jsem se změnila co nejvíc, ať už vzhledově, tak i myšlenkově a jen tak mě nikdo nerozhodil. Lidi mě začli brát s respektem a už si mě přestali dobírat.
No a teď mi je 16 a muj hudební vývoj se stále mění, taky jsem dřív myslela, že Evanescence, Nightwish atd. jsou gothic, ale naštěstí ještě existuje pár slušnejch blogů, které mi o tom otevřeli oči. :) Jinak poslední dobou mě taky dostal horror punk i elektronická hudba. :) A ještě jsem zapomněla, že hned po MCR přišli ještě HIM, kteří mě taky velmi změnili. :) Jinak MCR jsou stále mou nejoblíbenější kapelou, jako je to u tebe punk, u mě jsou to oni. Ale nepohrdnu ani něčím tvrdším. :)

7 onni onni | Web | 3. listopadu 2009 v 20:10 | Reagovat

A to ja jsem rada ze nasi nebyli jacysi rockeri ci metalisti, jo, poslouchali rock, ale spis polsky, nebo treba veci jako Matadors, tatka taky zral Queeny a Deep Purple.. ale hlavne byli na tu klasiku, takze jsem uz od mala vyrustala v prostredi plnem nadherne hudby.. no a zbytek, to je na strasne dlouho a beztak to mam na blogu uz dlouho :D

8 veruce veruce | Web | 3. listopadu 2009 v 21:40 | Reagovat

Zajímavé si to měla. Taky jsem si prošla obdobím "já se jim chci vyrovnat" a zjistila, že to fakt nehrozí, ve 14 jsem se na to vykašlala a šla svou cestou. Jo a v tý době jsem si taky myslela, že NW a WT jsou gothic  :-D

9 Anča Anča | Web | 20. prosince 2009 v 7:30 | Reagovat

Na Evanescence jsem úplně zapomněla, ti se mi kdysi také líbili  :D  Jinak je opravdu zajímavé si to číst, třeba jak zmiňuješ to "vyrovnávací období", to jsem taky měla. Ovšem nikoliv co se hudby týče.Bohužel ... Nu nebo jak píšeš o elektroničtějšímu směru - mě cyber goth hudba  donesla až k technu a topro změnu k teknu  :-D Zdůrazňuji, že jsem touhle hudbou předtím opovrhovala a naprosto nechápala, jak to někdo může poslouchat... Řekla bych tedy, že u mě je ten huzdební vývoj spíše přivykání uší na jiné žánry, než nějaký posun ke "stále vyšší metě" ... i když polsední dobou docela poslouchám jazz, ten jsem dřív nijak nemusela, takže to vnímám pozitivně  :-)

10 Anča Anča | Web | 20. prosince 2009 v 7:31 | Reagovat

pardon *mně cyber goth...

11 Elysia Elysia | Web | 20. prosince 2009 v 11:10 | Reagovat

[9]: jo to mas pravdu ze zvyknout se da asi na vsechno, ja si treba taky zvykla na black, kterej posloucha pritel, ale ze bych si ho zas sama od sebe pustila to ne:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama