Moje andulky

4. listopadu 2009 v 16:06 | Elysia |  Zvířecí kout
Během mého dosavadního života naším domovem prošla spousta zvířat. K úplně prvním (pokud nepočítám bráchovy rybičky), ke kterým jsme se dostali tak trochu morbidně, patřili náš první pes a 2 andulky. Proč morbidně? No zkrátka proto, že původně patřili jedné sousedce, která umřela a o nebohá zvířátka už se neměl kdo starat, takže skončila u nás. O Terince, kříženci pražského krysaříka, se zmíním jindy a dnes věnuju vzpomínku těm ukřičeným opeřencům, jejichž krásu bych možná ani dodnes nepoznala nebýt právě té smutné události. Inu, všechno zlé je pro něco dobré, že?
Už si to nepamatuju přesně, ale myslím, že to bylo někdy v první nebo druhé třídě. Byly dvě, zelená a modrá, ale na pohlaví ani na jména už se mě neptejte:D. A tyhle dvě odstartovaly mou vášeň a mou chovatelskou kariéru, jestli se tomu tak dá říct:). Ty dvě první moc dlouho nevydžely, už byly starší a prostě sešly věkem. Od té doby jsem bez nich nemohla být, ze začátku jsem mívala 1 nebo 2 doma, který byly ochočený tak, že mohly mít celej den otevřenou klec a když jsem se třeba učila, hopsaly mi vesele po stole, nebo mi sedly na rameno a probíraly se mi ve vlasech. Pak jsem ale jednou dostala voliéru od jednoho známého, co je taky choval a já rozjela chov trochu ve větším:). Zažila jsem s nima krásné chvíle, ale i smutek, když některá z nich odešla na věčnost, ať už to bylo stářím, chorobou či přičiněním sousedovic kočky:(. Když jsem se blížila k maturitě, tak jsem zrovna měla zas jen jeden páreček, kterej jsem nakonec dala tomu známýmu, co mi předtím dal tu voliéru, protože zrovna sháněl nějakou schopnou samici (a to ta moje opravdu byla...myslím, že pomalu celej život nic jinýho nedělala XD) a protože jsem už věděla, že jsem přijatá do Hradce a že by se tu už o ně neměl kdo pořádně postarat. Teď už to bude čtvrtej rok, co jsem bez nich, ale pořád se mi stýská a strašně bych zase nějakou chtěla, bohužel to teď nejde. Myslím ale, že až skončím školu, bude andulka to první, co si pořídím:), protože i když vás ráno budí dřív, než byste si přáli a křičí z plných ptačích plic zrovna, když chcete mít chvíli klidu, pro mě se prostě nevyrovná nic tomu pocitu, když ji zavoláte a ona přiletí na prst nebo přistane na hlavě a probírá se vám tam, jako by svému druhu probírala pírka nebo vám shazuje věci ze stolu abyste se jí začli věnovat...jsou to prostě chytrá a milá stvoření, která vždycky budou mít místo v mým životě i srdci.

Že by rozený model?
Ten modrej byl nejstarší, zakladatel rodu:).

Nová samička a už po ní jdou... co si pamatuju tihle dva měli vždycky pěkny děti (myslím tím, zřetelný vlnkování:)).
Ha, tak kdo je tady větší samec?
zlopohled:D
Miminko připravené k opuštění hnízda.
Otec a syn, podobní jako vejce vejci. Kdo uhádne, kterej je kterej?:)
Opět další póza pro fotografa..
Hlavně ji nepouštějte dovnitř, chraňte hnízdo!
Další mimi, ještě ani není pořádně opeřené




Velké krmení..
To vypadá jak kdyby se schválně rozdělili podle barev..toho jsem si všimla až teď:)
Teď nevím, jestli už mi nadávali nebo jenom zíve:D.
A poslední zamávání na konec:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joan Joan | Web | 4. listopadu 2009 v 17:05 | Reagovat

Jsou moc krásné :)

2 Bels Revenge Bels Revenge | Web | 5. listopadu 2009 v 19:06 | Reagovat

Jsou úžasné :) Jako malá jsem si moc přála papuška, ale bydleli jsme v paneláku, pták nepřicházel v úvahu, navíc je trochu zapáchající :/ Takže jsme si nakonec pořídili pejska, maltézáčka. teď máme pejska, rybičky a králíčka (beránka) :)
Jinak andulky měla moje kamarádka, musela jim vždycky přikrejvat klec, aby tolik nekřičely :D No, jsou to krásná zvířata :)

3 Elysia Elysia | Web | 6. listopadu 2009 v 11:38 | Reagovat

[1]: dekuji:)

[2]: ja je taky prikryvala, ze zacatku to fungovalo, ale pak si zvykly a nedaly se oblbnout:D

4 veruce veruce | Web | 6. listopadu 2009 v 14:16 | Reagovat

Pěkné jsou :) Papoušky mám ráda, přítel má doma korelu a já vždycky chtěla toho velkýho pestrobarevnýho, ale ty jsou neskutečně drazí :/

5 Chloë Chloë | Web | 6. listopadu 2009 v 15:47 | Reagovat

Andulky...hmmm...sú krásne..a farebné, ale najpriek tomu by som ja andulky domov určite nechcela...mám pocit, že vedia byť dosť hlučné, teda súdim podľa toho ako vyvádzajú v obchodoch so zvieratami. A aj tak...ja sa rada bijem so psom (akože hra :D ), a pochybujem, že by sa to dalo aj s takými malými operencami :D Chjo...andulky by mne asi neposkytoali veľa zábavy :D

A tie fotky sú pekné, rodení modeli :D

6 Gandelion Gandelion | Web | 6. listopadu 2009 v 22:30 | Reagovat

Andulky jsme mívali taky, nejdřív modrou, pak zelenou. Obě se jmenovaly (nebo jmenovali?) celkem prozaicky - Pepík.
Už oba odpočívají na andulčím hřbitově :-(
A já si furt říkala, že mi další zvířátko nesmí do domu, až jsem si po víc jak 20 letech pořídila psa.. ehm, nebo je to tele? :-D

7 Bels Bels | Web | 7. listopadu 2009 v 15:09 | Reagovat

Ty jsou skvělý! :-)  Já ci taky andulku! Nebo ne, nechci, ona by mi moc dlouho nevydržela ;-) Zrzavej ocas by měl véču :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama