Říjen 2009

Úlet xD

29. října 2009 v 18:02 | Elysia |  Hudba
Poznáváte je?:D

Into Darkness Tour 2009

27. října 2009 v 19:25 | Elysia |  Akce
Tak vám teda konečně přináším něco jako report z Into Darkness Tour, jíž jsme se s drahým zúčastnili v neděli večer a v pondělí ráno:D. První blbost, které jsme se dopustili byla, že jsme vyrazili příliš brzo, takže jsme tam pak asi ještě 2 hodiny čekali a mrzli. Aspoň že nebyla až taková kosa. Po vpuštění rozvášněného a již značně netrpělivého davu do vnitřních prostor Abatonu se okamžitě zaplnila prví řada fanynkama, který tam mrzly ještě dýl než my a bůhví jak dlouho předem tam byly (nedivila bych se, kdyby už od rána:D). Netrvalo to dlouho a odstartovala první kapela Dope Stars Inc., která mě opravdu mile překvapila. Takovej příval energie hned na začátek jsem opravdu nečekala, musím si od nich něco sehnat:). Jako druzí trochu zvolnili Lacrimas Profundere, jakožto náhradníci The Birthday Massacre. Někteří možná litovali, ale myslím, že Lacrimas nezklamali, aspoň mě teda ne. Když začali hrát Diary of Dreams začínalo to pomalu pod pódiem houstnout jelikož fanoušci využívali poslední možnosti se nacpat co nejblíž, než vypukne smršť v podobě vystoupení Deathstars, na který se asi všichni těšili nejvíc. S houstnoucím davem ubývalo vzduchu a vedro bylo jako v sauně. Nebylo tedy divu, že se tam začali někteří jedinci kácet. Jedna slečna než aby opustila své místo, raději riskovala ušlapání, druhou aspoň odvedli pryč než se vzpamatuje. A já, jak mi má profesní povinnost velí, pomáhala a dělila se s nimi o svou vodu, kterou jsem si prozíravě koupila, protože jsem věděla, že bych jinak taky skončila takhle, takže jsem za chvíli musela jít koupit další. Jen tak mimochodem rada pro všechny, když se vám sklátí kamarád čí kamarádka na koncertě nebo i kdekoli jinde, prosím vás, nesnažte se ho hned stavět a udržovat ve vertikální poloze! Je to samozřejmě to první, co reflexně uděláte, ale je to blbost. Pokud vám to prostor jen trochu dovolí, nechte ho/ji ležet a zvedněte mu nohy. A samozřejmě nezapomínejte na hydrataci. No to bylo jen tak mimo, ale přišlo mi důležité to říct, jelikož všichni dělali právě opak. Takže zpátky:). Diary of Dreams byli druhou věcí, která mě ten večer překvapila, jelikož jsem je někdy minulej týden poslouchala abych zjistila, co jsou zač a nijak zvlášť mě neoslovili. Asi si je budu muset poslechnout ještě jednou a pořádně. A už se konečně dostáváme k tomu velkému finále. Po krátké pauze nastupují na scénu Deathstars. Dav šílí, v předních řadách se pomalu nedá pohnout (já jsem omylem chytla za ruku místo miláčka kluka co stál vedle:D), ale i tak jsou všichni vděční za každý centimetr, o který jsou jim blíž. Byli perfektní, naprosto dokonalí a nepřekonatelní. A nejen po hudební stránce, ale i celková šou, jejich komunikace s publikem, prostě všechno. My jsme se taky snažili protlačit co nejblíž, sice to byla asi až třetí nebo čtvrtá řada, ale sáhla sem si na Wiplasherovu značně zpocenou ruku:D. Asi bych měla pomalu končit nebo se začnu moc rozplývat a slintat, neb byli prostě k sežrání:).
Bohužel všechno jednou skončí a i my se s nimi nakonec chtě nechtě museli rozloučit. Ještě jsme pokecali s pár fajn lidma, dokonce jsem narazila i na La Duchesse, což bylo moc fajn vidět někoho koho znáte jen virtuálně. Doufám, že vás všechny, co sem chodíte aspoň jednou za čas, taky jednou poznám osobně:). Nakonec jsem neodolala a koupila si vlajku Deathstars, která už mi visí nad postelí a já na ně neustále zbožně hledím a pořád nechápu, že jsem je doopravdy viděla:). Druhá věc, co jsme příliš nevychytali bylo to, že mě ani nenapadlo, že by v noci nejezdilo metro, takže jsme měli trochu problém se dostat na nádraží (ptali jsme se jedné paní na cestu a ta před náma málem utekla:D), ale když už jsme se tam konečně dostali, zjistili jsme, že si ještě do půl 4 počkáme, jelikož bylo zavřený. Takže jsme se místo mrznutí na místě radši šli ještě projít. Podívali jsme se na Václavák, který jsme ale radši zase opustili, když se tam kolem nás začal motat jakejsi zjev hrající si s nožem. Když jsme se konečně dočkali otevření nádražní haly, další hodinu a půl jsme čekali na vlak, ale nakonec jsme dorazili v pořádku, sice unavení, ale naprosto spokojení, protože tahle akce stála opravdu za to.

Bohužel jsme neměli foťák a z mobilu se jakž takž vyvedlo jen pár fotek:

Lacrimas Profundere
Lacrimas Profundere
Diary of Dreams

Diary of Dreams
Já s kytaristou z Dope Stars Inc.
A tohle mi teď visí nad postelí:)

Růže

20. října 2009 v 15:15 | Elysia |  Básním
Zase jednou mě přepadl básnický duch, je to sice taková EMOromantickotragická báseň, ale kvůli tomu nemůsí zůstat ležet na dně šuplíku :D.



Na místě smutku a žalu,
kde zem jen slzami je skrápěna,
kde neroste nic než plevel a trní,
kde ve vzduchu je cítit utrpení,
vyrostla růže červená.
Růže tak rudá jako srdce dívky,
jež leží tam pohřbená.
Je to již sedm let a osm dní,
co vyprchal život z ní
a každý den nový květ tam vykvétá
celý rok, od zimy do léta.
A nikdy jeden neuvadne dřív,
než nový nerozkvete v čarokrásný div
a růže místo srdce dívčina
pro lásku její dál životem tepe.
Než chlapec, jež ho milovala,
láska pro niž život dala
neulehne vedle ní
do země slané od slzí
a jejich těla v prach se nerozpadnou
a duše spolu neodlétnou
bude květ dál vonět krajinou
živen jen láskou nezměrnou
jež hnací silou k životu jí byla
však která ji též zahubila.
A onen chlapec den co den
u hrobu jejího sedá
hlavu v dlaních, myšlenky v oblacích
myslí na tu, jež spát mu nedá.
Ví, že milovala ho až k smrti
i on ji miloval a ztráta bolestná mu srdce drtí
Chtěl za ní, Bůh ví, že se pokoušel
však smrt jej ze spárů svých vrací
neb jeho čas ještě nenadešel.
Proč jejich láska? Proč oni dva?
Proč smrt si tak krutě vybírá?
Tak čeká dál, až příjde jeho čas
a jejich duše budou spolu zas
na věky šťastní, na věky spolu
pak utrhne jí růži z toho hrobu
a ona nepokvete nikdy víc
uschne a nezbyde z ní nic
než kořen v zemi dřímající
na další opravdovou lásku čekající
možná se dočká, možná, kdo ví?
Možná se láska taková, už více nezrodí.


Gran Torino

15. října 2009 v 16:28 | Elysia |  Filmy a seriály
Tak zase po delší době jsem viděla film, co stál za to, čímž myslím za skouknutí, za čas i za pár slz možná:)...Jedná se o film nesoucí název Gran Torino s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Je to ještě relativně mladý snímek z roku 2008 a docela se divím, že se o něm nikde nijak moc nemluvilo ba dokonce, že ani nebyl nominován na jediného Oskara...holt se na něj asi zapomnělo, protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Příběh vypráví o postarším Waltu Kowalském, který právě pochoval svou ženu a ve své samotě zjišťuje, jak je mu celý okolní svět cizí, dokonce i jeho vlastní rodina. Synové na něj nemají čas, snachu zajímá jen dědictví a vnoučata jsou rozmazlení, ničeho si nevážící spratci a jeho ulici, ba celou čtvrť osídlují šikmoocí přistěhovalci, vůči kterým je jakožto válečný veterán z Vietnamu taky vysazen. Jeho samotářský stereotyp je narušen ve chvíli, kdy se mu náctiletý Thao, pokusí ukrást jeho jedinou životní radost (snad kromě labradorky Daisy), Forda Gran Torino, ve snaze stát se tak členem místního gangu. Walt samozřejmě zuří, ale to ještě netuší, že právě mladý výtržník a jeho rodina mu přes mnohé prvotní neshody vnesou do života opět radost.
Film je plný milých, úsměvých, ale i smutných a bolestných zážitků a nekončí zrovna šťastně jako pohádka, ale právě díky tomu, je tak poutavý a já si ho naprosto zamilovala a rozhodně vám ho doporučuju nejen jako odpočinkovou podívanou. Určitě uspokojí i většinu náročnějších diváků, protože taková chvála není jen můj ojedinělý názor, což dokazuje hodnocení 91% na CSFD.

Pro zájemce například ZDE:).

Mraky

12. října 2009 v 18:00 | Elysia |  Fotím


Nebe

12. října 2009 v 17:54 | Elysia |  Fotím
To zase jednou sluníčko na nebi čarovalo...





Colorka No. 2

12. října 2009 v 17:46 | Elysia |  Přetvářím v PS
Tak jsem zas jednou z nudy vytvořila něco tak barevnýho, že mi to až dělá zle:D, na druhou stranu trocha barev v tak šedivém dni není na škodu:).


UAAAAA!!!:D

7. října 2009 v 18:01 | Elysia |  Den za dnem
Tak jsem právě objednala lístky na INTO DARKNESS Tour 2009, kde konečně uvidíme naživo naše milovaný Deathstars!!! Nebýt toho, že mi to pořád nedochází, že nakonec se našly peníze i čas a že tam fakt pojedu, měla bych radost jak malý děcko! Ale to se dostaví časem. Možná až budu mít ty lístky v ruce, tak mi to dojde:D. Jedete někdo taky?:)


Barevné střípky šedivých dnů

7. října 2009 v 14:28 | Elysia |  Ostatní
Ahojte všeci!
Tak nějak mě dnes napadlo, kolik vtipných hlášek, člověk za den slyší, ale to co si zapamatuje, je jen malý zlomek...pokud vůbec:D. Je trochu škoda, že už to není jako na gymplu, kde jsme měli třídní zapisovatelku hlášek a přeřeků. Teď se prostě zasmějem a jedem dál. Nikdo nevytáhne kus papíru a pero, aby to zapsal...ono to ani pořádně nejde, když jste někde v pohybu a nemáte po ruce ani tužku, ale jak říkám, je to škoda.
Ale na pár takových výroků si pamatuju, tak je zvěčním aspoň sem abych aspoň trochu pobavila i vás.
První a asi taky jediná vtipná věc, co si pamatuju ještě z prváku, je, když jsme probírali nervovej systém a paní doktorka, co nás měla z anatomie, chtíc nám něco vysvětlit na konkrétním příkladu, začala větu slovy: "Když k vám příjde ochrnutý pacient...". Já jsem se začala smát, protože nejsu žádnej šprt a oni narozdíl ode mě byli zabraní do toho aby si zapsali všechno, co se jim říká a tak ani nepostřehli toto vtipné spojení slov a pochopili to, až když já se začala smát a naštěstí se aspoň začali smát taky (u některých člověk totiž nikdy neví, jestli na vás místo toho nezačně civět s výrazem naprostého nepochopení). Teď mě tak napadá, takhle na nás šprtky civěly, když kluci z nudy nafoukli gumovou rukavici a my si s ní pak na pitevně pinkali. Jejich výraz v tu chvíli říkal: "Panebože, to snad ne! To jsme tu jak ve školce!" Ale přece, kdo si hraje nezlobí, ne? A taky nestárne, aspoň já bych teda chtěla být aspoň duchem mladá napořád, když už po fyzické stránce tomu asi nijak nezabráním:(.
Ze druháku si pamatuju taky jen jednu větu, kterou na jednom praktiku z fyziologie pronesla naše "oblíbená" asistentka. Dělali jsme tam zrovna nějaký pokusy s dýcháním a dýchalo se do takovýho přístroje , ve kterém váš vydechovaný vzduch procházel nádobkou s nátronovým vápnem, který má za úlohu vychytávat CO2 z vašeho dechu. No a někdo se zeptal, co je to to nátronové vápno a očekával odpověď, která by nejspíš měla obsahovat bližší chemický popis onoho vápna. Jenomže se mu dostalo takového vysvětlení, které by asi nikdo nečekal. Zněla: "Nátronové vápno je vápno, které obsahuje nátron." Od té doby tuto větu používáme, vždy, když na něco nevíme odpověď:D. Nebo její modifikace, ve stylu: Co je to otevřená zlomenina? To je zlomenina, která je otevřená.
Nebo třeba takové hodiny mikrobiologie. Tam jsme se snad nasmáli nejvíc, neb schváceni dlouhou přednáškou o bakteriích, unavení, hladoví a otrávení, prostě musíte vymýšlet kraviny. Takže takový věci jako posílání papírků se vzkazem: "Co dělá ta mrtvá žába na stropě?" a sledování toho, jak se každej bez výjimky podíval po přečtení toho papírku na strop, ačkoli moc dobře věděli, že tam žádná mrtvá žába není, to je prostě k nezaplacení. Jo to byly mazce...ale smutný je, že už si to taky všechno nepamatuju...zbydou jen útržky a kdo ví, jestli si i na ně jednou ještě vzpomenem:(.
Teď jsem si vzpomněla na další...víte co je ze všeho nejhorší? Když pacient ztratí bezvědomí:D. To taky prohlašovala (a to několikrát za sebou) jedna nejmenovaná paní doktorka. Prostě ztráta bezvědomí je opravdu netradiční diagnóza:D.
A teď už si vzpomínám jen na zážitky letošní a to jen na některé. Třeba včera jsem ségře vykládala, že jsme měli přednášku o karcinomu rakoviny tlustého střeva a vůbec jsem si neuvědomila, co to melu za nesmysl. Dneska jsme byli na traumatologické ambulanci a přišla slečna s podezřením na zlomeninu a když jí pan doktor dal průvodku, se kterou si měla zajít na rentgen, chtěla ji složit, aby se jí vešla do kapsy a tak se zeptala:"Můžu to přeložit?" A on jí odpověděl:"Klidně, ale já jsem to napsal česky.":D...

No a teď už mě vážně nic nenapadá, ale když si náhodou vzpomenu, tak to připíšu. A co vy, taky máte takový zážitky?:)



Moravské windows

3. října 2009 v 11:35 | Elysia |  Blbůstky a cypoviny
Tohle mi dnes přišlo mailem od jedné kámošky, doufám, že vás to pobaví stejně jako mě:).



Murderdolls

1. října 2009 v 18:43 | Elysia |  Hudba

Členové:
Wednesday 13 - zpěv
Joey Jordison - kytara, vokály
Acey Slade - kytara, vokály
Eric Griffin - basa, vokály
Ben Graves - bicí
(+ Tripp Eisen)

Diskografie:
Alba:
2002- Beyond the Valley of the Murderdolls
2003 - Beyond the Valley of the Murderdolls (Special Edition)
EP:
2002 - Right to Remain Violent
Singly:
2002 - Dead in Hollywod
2003 - White Wedding

Aktivní roky:
2002 - 2004
Styl:
Stejně jako ostatní bandy, ve kterých byl hlavním aktérem Wednesday13 se jedná o horror punk s texty zaměřenými na různé úchylárny a nechutnosti jako je nekrofilie, vykrádání hrobů atd., to vše doplněné samozřejmě o patřičnou vizáž.
Původ:
Hollywood, California, USA

Historie:
Úplné začátky Murderdolls bychom mohli hledat v roce 1994 v kapele The Rejects, ve které hrál Joey Jordison a zpěvákem této bandy byl Dizzy Draztik. Zvuk kapely by se dal přirovnat k Murderdolls avšak texty byly ještě o něčem jiném. The Rejects se rozešli, když se Joeyho druhá kapela, Slipknot, upsala velké nahrávací společnosti. Během Ozzfest tour v roce 1999, potkal Joey Tripp Eisena a zeptal se ho, zda by s ním nešel do projektu, který se mu zatím jen rýsoval v hlavě, mělo se jednat o obnovení The Rejects spolu s Draztikem. Eisen souhlasil a přivedl s sebou i bubeníka Racci Shaye, se kterým hrál v kapelách Dope a Genitorturers. Další osobou jež je doprovázela při živých vystoupeních na basovku byl Ian z New Yorské kapely Vampire Love Dolls.
Wednesday 13 se ke kapele dostal díky tomu, že Dizzy pustil Joeymu FDQFP13 a Eisen navrhl, aby se k nim jejich frontman, Wednesday, přidal. To se stalo v listopadu 2001, kdy byl přijat do The Rejects na post basáka. Tripp Eisen vznesl návrh, aby mezi sebe vzali i jeho přítele Acey Sladea, ovšem tento návrh ostatní nepřijali.
Brzy se Wednesday 13 dostal do pozice frontmana a Dizzy odešel. Se změnami v kapele taky přišla změna názvu a začali si říkat Murderdolls (což vymyslel Joey). Další změnou byla hororová transformace kapely,což měl samozřejmě na svědomí Wednesday, jakožto hnací síla celého projektu. Většina skladeb Murderdolls, byla převzata od FDQFP13.
Wednesday, Joey a Tripp se pak konečně zavřeli do studia začali nahrávat. Většinu nástrojů i vokály nahráli Wednesday s Joeym a Tripp má nasvědomí především kytarová sóla. Koncem března 2002 do kapely přibyli další dva muzikanti a to Ben Graves a Eric Griffin, které objevil Tripp a když ukázal Joeymu video na kterém s těmito dvěma jammuje, bylo hned všem jasné, že tihle dva jsou pro Murderdolls to pravé. Ačkoli se přidali ještě před vydáním desky, podíleli se už jen na grafické stránce. První vystoupení v této sestavě proběhlo v červenci 2002 v San Diegu.
Vydání desky však ještě předcházelo demo nesoucí název Right to Remain Violent, které mělo fanoušky navnadit na vydání debutového alba Beyond the Valley of the Murderdolls. Toto album má 15 skladeb, z nichž 12 napsal Wednesday pro FDQFP13 a jednu pro Maniac Spider Trash.
Po vydání alba byla kapela veřejností označována jako "ta druhá kapela Joeyho", či jako spolupráce Joeyho a Trippa, jelikož Wednesday ještě nebyl širšímu publiku natolik znám. Jako singl, kterým se chtěli uvést zvolili skladbu Dead in Hollywood, k němuž natočili promo video, k jehož natáčení si jako hosta pozvali Marilyna Mansona, který Joeymu tímto oplatil "laskavost", jelikož dřív se Joey objevil zase v Marilynově videu ke skladbě Tainted Love.
V červenci 2002 Tripp oznámil, že končí a vrací se zpět ke své původní kapele, Static-X. Nahradil ho jeho přítel Acey Slade, se kterým hrál v kapele Dope.
V letech 2002-2003 odehráli spoustu koncertů a vyspoupili na různých významných festivalech po celém světě, čímž si rozšířili fanouškovskou základnu o posluchače z Evropy, Austrálie i Japonska.
Na konci roku 2003 vyjeli na tour na podoru svého znovuvydaného alba obohaceného o 6 bonusových skladeb, zahrnujících cover verzi skladby White Wedding od Billyho Idola, dále pak skladby Let´s Fuck, I Take Drugs, Crash Crash, Welcome to the Strange a I Love to Say Fuck. Poslední dvě jsou opět skladby, které Wednesday dříve nahrál s FDQFP13.
Poslední vystoupení měli 17. ledna 2004 a poté se rozešli, kvůli Joeyho návratu k Slipknotům, dohodli se však, že to není definitivní konec, ale že v budoucnu budou ve spolupráci určitě pokračovat.
A co dělají členové Murderdolls, během této pauzy?
Wednesday 13 - dal znovu dohromady FDQFP13, rozjel nový projekt s názvem Wednesday 13 a mimoto se začal věnovat i country projektu Bourbon Crow
Acey Slade - do roku 2007 působil jako kytarista a zpěvák v Trashlight Vision
Joey Jordison - pokračuje jako bubeník v kapele Slipknot, mimoto hraje příležitostně jako host s dalšíma kapelama jako Ministry, Satyricon nebo Korn
Eric Griffin - působil jako kytarista Faster Pussycat, The Napoleon Blownparts a Roxy Saint. Od roku 2006 byl hlavním kytaristou ve Wednesday 13, ale rok nato odešel. V současné době hraje v Synical.
Ben Graves - bubnoval na japonské tour kapely Dope, dál hrál s AntiProduct a industrialovými Nocturne




Opět přeloženo z wikipedie, takže kopie jen se svolením a zdrojem, ok?:)