Srpen 2009

Můj názor na ostatní hudební styly

30. srpna 2009 v 12:09 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Vy kdo sem občas zajdete už asi víte, že poslouchám punk, občas nějakej ten metal, death rock, gothic rock a podobně. Jaký je ale můj názor na ostatní hudební žánry(jen ty hlavní), vám prozradím právě teď :).

Pop, disko - v podstatě mi nevadí, chápu, že se to jiným líbí a i mezi popovými zpěváky se najdou takoví, které uznávám, protože něco opravdu umí. Co mi ale vadí jsou ti růžoví nagelovaní šamponci, co už snad ani vzdáleně nepřipomínají chlapy, kluky, prostě nic, co by mělo být mužského pohlaví. Nechápu jak se takoví kluci vůbec můžou někomu líbit. Já osobně bych si asi připadala spíš jak lesba s takovým klukem:D.

Hip-hop, rap - tak tohle ani jako hudbu neberu. Jako určitý druh pseudoumění možná, ale hudba to pro mě prostě není. Co mi opět vadí jsou ti borci největší, ovalení zlatýma řetězama a s kalhotama až u kolen. Nešlo by ani o tu módu, ať si každej nosí co chce, jde o to, že původně tohle vzniklo v těch černošskejch ghetech jako "styl" chudiny a lidského sociálního odpadu a co je z toho teď? Naši hopeři nakupujou ve značkovejch "skejtšopech" a čím dráž, tím líp, čímž se popírá původní "atmosféra" tohoto stylu a všechno se jaksi víc soustředí na módu než skutečně na tu "hudbu". Navíc většinou, aspoň co já měla možnost poznat, jsou to arogantní blbečci, co shodí kohokoli, kdo nemá stejně kůůl hadry jako oni. Ešte mě tak napadá jedna myšlenka k tomuto stylu. A napadne mě to pokaždé, když slyším někoho obviňovat metalisty, gothiky a vůbec všechna černá stvoření ze satanismu a z toho jak je ta naše hudba špatná a mravně poškozující. A v té chvíli si říkám: A co hip-hop? To už nikoho ani nenapadne! Přitom jejich texty jsou povětšinou o nasilí, drogách, sexu a vůbec o onom životě v gangu a na ulici. Vždyť to už jen z těch klipů je dobře patrné, že největší boss je ten, kdo má kolem sebe nejvíc sexy koček a za pasem pár bouchaček. To není špatné? To nekazí mládež? No nic, popojedem..

Techno - Techno není všechno aneb s technem zdechnem!:D Sice nechápu jak může někdo poslouchat několik hodin v kuse v podstatě jeden stále se opakující motiv, ale budiž, jestliže to někomu vyhovuje, já mu to brát nebudu. Jinak k tomu celkem nic nemám, technaři jsou v celku pohodáři, nikomu svůj styl nenutí, jsou prostě sví a tak trochu mimo:D.

Drum n bass - tak tohle po pravdě moc soudit nemůžu, neboť s tím nejsem až tak důvěrně seznámena, ale v podstatě mi taky nijak výrazně nevadí, pokud mi ho nikdo nevnucuje jako to nejlepší co může být. Osobně mi to příjde jako taková trochu hudební slátanina, ale opět komu se to líbí ať si to poslouchá, ale ať mi to nenutí.

Verdikt: V podstatě z toho všeho vyplývá, že asi žádný hudební styl jako takový mi nevadí (pokud mi ho někdo nepouští pod okny:D). Vadí mi lidé, kteří vás buď na základě stlylu odsoudí nebo si pod maskou příslušníka toho kterého stylu hraje na něco co není a hudba jde nějak mimo nebo se chovají jako arogantní blbci odsuzující všechny, kdož nesdílejí jeho hudební názory nebo prostě jen takoví, kdo si myslí, že všemu rozumí a přitom vědí s prominutím hovno. Takže tak to je, všechno je jen o lidech a lidské blbosti, jenže na tu žádný lék stále není, tudíž nám nezbývá než se s tím smířit:(.

Západy

28. srpna 2009 v 17:02 | Elysia |  Fotím










Naše město

28. srpna 2009 v 12:29 | Elysia |  Fotím
Dovoluji si vám představit naše "velkoměsto":D





Pár fotek

27. srpna 2009 v 22:15 | Elysia |  Fotím
Poslední dobou chodíme s miláčkem často na večerní (a podvečerní) procházky se psama a občas se prostě naskytnou obrazy, které musím zvěčnit. Tady jich pár je...





Pro pobavení

27. srpna 2009 v 12:24 | Elysia |  Blbůstky a cypoviny



Myslím, že k tomu není co dodat..:D:D:D:D

Moje ucho :D

27. srpna 2009 v 12:20 | Elysia |  Ostatní
Jak to tak pozoruju, všichni se teď chlubí svýma novýma piercama a tetováníma, takže ani já nezůstanu pozadu :D. Nový dvě díry přibyli k již stávajícím čtyřem sice už na začátku prázdnin, ale já se teprve teď dokopala k tomu abych se vyfotila. Tak tady je má pýcha :D.


První

22. srpna 2009 v 20:26 | Elysia |  Píšu a povídám
Nikdy jsem neoplývala nějakým písařským uměním, ale tak jako neumím kreslit a přesto čas od času se mi něco povede ani nevím jak, tak je to i se psaním. Teda nechci tvrdit, že by to bylo bůhví co, je to krátké a ani nevím jak to nazvat, ale je to prostě moje první mě se líbící rádobypovídka (to slovo povídka berte s hodně velkou rezervou:D), tak ji zveřejním. Chválu neočekávám, kritiku přijímám:D.


Seděla u počítače a zamyšleně zírala na blikající kurzor na prázdné stránce. Ani nevěděla jak začít a přitom toho měla tolik co napsat, tolik co říct, kdyby se našel někdo, kdo by poslouchal. Ale nikdo takový nebyl. Jenomže ona to ze sebe prostě musela dostat a tohle byla poslední možnost. Nevěděla jestli jí to pomůže, ale chtěla to zkusit. Každopádně to bylo lepší, než jen tak sedět a znovu a znovu o tom všem jen přemýšlet. Stejně to nikam nevedlo. Ona totiž neměla nikdy na výběr. Každý má na výběr, myslíte si, ale ona přece ne! Ne pokud nechtěla ztratit svou duši, svou identitu. Vždycky totiž musela volit jen mezi tím, co je sice správné a pro ostatní dobré, ale jí samotné to ubližovalo, nebo mohla zvolit opak, čímž by sice ulevila sobě, ale druhým by to ublížilo tolik, že by se nedokázala smířit s tím, co udělala. Stal by se z ní sobec a egoista a to už by nebyla ona. O takovou změnu svého charakteru nestála. Byla ráda takovou jaká byla. I když trpěla. Pomyslela si něco o citovým masochismu a pak ty myšlenky zahnala. Musí se do toho pustit. Váhavě položila prsty na klávesnici a ty se pomalu a neochotně rozeběhly po klapkách a prázdnou stránku začaly konečně zaplňovat slova.
...
Přerušilo ji až volání k večeři. "Pane bože," pomyslela si, "to jsem tu opravdu byla tak dlouho?" Pohledem si narychlo změřila své dílo a zjistila, že odvedla úctyhodný kus práce. Ale to nebylo ještě všechno, byl to teprve začátek. Událo se toho přece tolik za ta léta. "Cha, už uvažuju jako nějaká stoletá pamětnice," pomyslela si a s hořkým úšklebkem odešla večeřet.


Piercing a tetování jako forma sebepoškozování? Ale jděte...

16. srpna 2009 v 11:29 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Včera mi mamka vykládala zážitky z dvolené a z jedné takové psychologické přednášky, která byla zaměřená na sebepoškozování. Ze začátku to prý bylo OK, jako o řezání, pálení se atd., ale pak ona přednášející do toho začala motat i piercing a tetování, že si to prý lidé nechají dělat kvůli požitku z té bolesti. A to moje mamka, ačkoli z nás se ségrou nebyla nadšená, když nám před nedávnem přibyly další díry do ucha, nevydržela a ozvala se, jako co třeba, že je to moderní? Že na tom nevidí nic zas tak hroznýho, vždyť to má dnes kde kdo. A paní psycholožka, že sice jo, ale když je toho víc, tak už je to špatný a vedla si dál tu svou. V tu chvíli jsem fakt litovala, že jsem tam nebyla! Jo beru, že takový ti lidi, co mají cvočkama ověšenej celej xicht, že jim jdou vidět sotva jen oči, mají asi nějakou úchylku (ale těch je sakra málo), ale když má prostě někdo jen pár pierců po těle, to z něj přece nedělá sebedestruktivního psychouše! To samý tetování! Scarifikace ano, to už člověk musí být masochista aby si to nechal udělat, ale tetování? Jo, bolí to, ale asi nikdo tam nejde kvůli té bolesti. Většina tam jde proto, že se jim to prostě líbí a tu bolest teda už nějak přetrpí, ale určitě by se bez ní obešli. Někdy mi příjde, že někteří psychologové (i psychiatři) už jsou tak postižení svou prací, že vidí problémy i tam, kde nejsou. Beru to, že sebepoškozování je v dnešní době velkým problémém (nejen, ale hlavně) mladistvých, ale zbytečně malovat čerta na zeď a volat psychologa jakmile vám dítě domů příjde s propíchnutým jazykem? To je prostě blbost.
Vlastní zkušenost: Před pár lety, když mi bylo špatně (myslím psychicky) jsem hledala způsob jak se toho stresu a bolesti zbavit a přiznám se, že jsem se zkusila taky párkrát říznout, ale byly to spíš jen takové povrchové škrábance...prostě mi to nějak nepomáhalo. Občas mi pomohlo třeba praštit rukou do zdi, ale nikdy ne tak, že bych si nějak ublížila. Prostě to byla jen taková blbá doba a já to zkoušela spíš jen tak ze zvědavosti, jestli to opravdu pomáhá, ale zjistila jsem, že mě teda ne...a když se teď nešikovně říznu do prstu třeba při krájení chleba, je mi z toho spíš blbě, než že bych z toho měla nějakej požitek. Takže do skupiny sebepoškozujících se psychopatů (tím nechci nikoho urazit, je to jen odborný termín) určitě nepatřím. Co se piercingů týče mám jich v jednom uchu 6, v druhým 4 a plánuju další. Tetování taky zatím jen plánuju, ale že bude, vím jistě jako že je slunce nad námi. Při píchání té poslední díry, to byla fakt bolest a já si říkala: "Kurva, co to dělám, dyť to bolí, sakra! Do toho už víckrát nejdu!" Ale vzpomínka na bolest odezní a už si zas říkám, že to nebylo tak hrozný a pro krásu se přece musí trpět:D. Takže kvůli bolesti to opravdu nedělám, to si buďte jistí. Prostě se mi to jen líbí...jako spoustě dalších lidí...nebo jsme opravdu vsichni masochisti? A nebyli by potom rodiče, co svým malým dcerkám nechavájí propichovat uši u doktora, když jsou to ještě mimina, sadisti?
Co dodat? Snad už jen prosbu, aby se všichni, co sdílí názor oné paní, nad tím ještě zamysleli a přehodnotili svůj postoj nebo to pak dopadne jako v naší "skvělé" vládě a budeme řešit kraviny místo toho abychom si všímali skutečných problémů, které pak uniknou naší pozornosti.

Ano, toto je přehnané a v případě tohoto jedince by se dalo mluvit o nějaké psychické poruše...
...ale tohle je přece naprosto normální...nebo snad někdo nevidí ten rozdíl???:)

Prokletí Salemu

13. srpna 2009 v 12:21 | Elysia |  Stephen King
Tak jsem před pár dny dočetla další knihu od mého milovaného pana Kinga. Nese název Prokletí Salemu (v originále Salem´s lot) a byla vydána roku 1975. Je to hned po Carrie, která Kinga proslavila, druhá nejstarší kniha, kterou napsal. Někteří lidé tvrdí, že Kingova ranná tvorba se od té současné trochu liší, že teď už tak trochu "vyměkl". Já jsem asi za poslední půlrok přečetla 2 jeho nejnovější díla a 2 z těch starších. No, výborné byly všechny a určitě bych to neřekla až tak krutě, ale něco málo pravdy na tom možná bude. Jako by mladá mysl měla více prostoru pro brutalitu, krvežíznivost, krutost a perverzi a jeho fantazie se více ubírala právě tím směrem hororovým, než je tomu dnes. Nebudu vám prozrazovat děj, snad jen naznačím. Pokud máte rádi upíry (jako jsem měla i já) a máte o nich takovou tu filmově romantickou představu, po přečtení této knihy už nebudete. Co do děsu, zdaleka nemá na Řbitov zviřátek, ale i tak se budete bát večer podívat z okna, jestli tam na vás náhodou nekouká bledé stvoření s prázdným a krvežíznivým pohledem, které jen čeká až jej pozvete dál....

Co se filmových adaptací týče, je jich víc:
Salem´s Lot / Prokletí Salemu z roku 1979, na CSFD má 67%, což není na televizní minisérii nejhorší a myslím, že už ta atmosféra starýho filmu stojí za to. Sice jsem to neviděla, ale pokusím se to určitě stáhnout, protože mě to docela zaujalo.
Salem´s Lot / Prokletí Salemu z roku 2004 je novější verze, má na CSFD 66%, takže bude zhruba na stejné úrovni jako jeho předchůdce, ovšem už trochu ztrácí to kouzlo starých časů. I tak si ho ale jako správný kingolog musím sehnat:).

Ovšem na co rozhodně nekoukejte (nebo jen v případě, že byste se chtěli zasmát) je film z roku 1987 s názvem A return to Salem´s Lot / Návrat do městečka Salem´s Lot. S Kingovou knihou má společnou jen tu část názvu a je to docela tragédie. Hodnocení bylo 40% a to jen díky tomu, že kritici přidávali hvězdičky navíc jen z nostalgie, protože to byl třeba první horor, který viděli jako děti a pro dítě to bylo něco! Pro dospělé jedince má však hodnotu značně podprůměrnou až odpadní. Mě stačila ukázka, kde se hlavní hrdina v klidu prochází v noci venku a bez jakéhokoli strachu si povídá s upíry vysávajícími krávu. Docela úsměvné, ovšem horor to opravdu nebude:).