Leden 2009

Deathstars - historie

20. ledna 2009 v 11:12 | Elysia |  Hudba
DEATHSTARS

Deathstars jsou industrial metalová kapela, která vznikla ve Švédsku v lednu roku 2000. Tvoří ji zpěvák Andreas "Whiplasher Bernadotte" Bergh, kytarista a klávesák Emil "Nightmare Industries" Nödtveidt, Jonas "Skinny Disco" Kangur obsluhující basu a též mikrofon, Ole "Bone W Machine" Öhman jakožto bicman a Eric "Cat Casino" Bäckman druhý kytarista. Deathstars v podstatě vznikli ze členů 3 různých kapel což byly Swordmaster, Dissection a Ophtalamia. Původní sestavu tvořili Whiplasher Bernadotte, Bone W Machine, Nightmare Industries a Erik "Beast X Electric" Halvorsen jako kytarista. Jakožto Deathstars razantně změnili nejen svou image, ale i po hudební stránce začali tvořit trochu něco jiného než doposud v předchozích bandech. V téhle sestavě vydali své první album 'Synthetic Generation'. To bylo nejdřív vydáno na jaře 2002 ve Švédsku pod záštitou LED Recording, o rok později německý label Nuclear Blast umožnil vydání v celé Evropě. Na podzim roku 2003 se stal oficiálním členem kapely i Jonas "Skinny Disco" Kangur, který do té doby kapelu doprovázel jen při živých vystoupeních. Samozřejmě asi jako každá kapela i oni vydali před albem několik demo nahrávek, dvě z nich jsou volně dostupné na internetu - Razor End a Black Medicine.
Vydání druhé desky bylo naplánováno na červen 2004 avšak došlo ke zpoždění, protože když se vraceli z vystoupení na Wave Gotik Treffen bylo jim z autobusu ukradeno vybavení v ceně asi 15 000 dolarů. Deska s názvem 'Termination Bliss' se nakonec začala nahrávat na začátku roku 2005 v jejich vlastním Black Syndicate Studiu. Mezitím se mimo Deathstars Nightmare Industries a Skinny podíleli na vydání nové desky Dissection s názvem 'Reinkaos'. Eric Halvorsen z bandu odešel v dubnu téhož roku, prý kvůli "nedostatku nadšení". 'Termination Bliss' spatřilo světlo světa v lednu 2006. V témže roce doprovázeli také Cradle of Filth na jejich evropském turné. V září se pak na jejich stránkách objevila informace o novém členu Ericu Bäckmanovi ("Cat Casino"), který nastoupil na post kytaristy.
V říjnu 2007 podepsali smlouvu s Metrosonic Recording Studios k nahrátí v pořadí již třetí desky. Mezitím v květnu 2008 byla vydána rozšířená verze 'Termination Bliss' nazvaná 'Termination Bliss Extended'. Obsahuje CD a DVD s bonusovou skladbou "Termination Bliss (Piano Version)". DVD obsahuje všechny klipy plus speciál z natáčení. DVD bylo také vydáno samostatně jako 'Termination Bliss EXTENTION". V listopadu 2008 na svých myspace stránkách zveřejnili track list a obal nového alba s názevem 'Night Electric Night', které bude v našich krajích k dostání již od 30. ledna takže se máme na co těšit (i když nedočkavci určitě zjistili, že se dá už i stáhnout).

Official web pages:
http://deathstars.net/
http://myspace.com/deathstars


Přeloženo z wikipedie, NEKOPÍROVAT bez zdroje a svolení!!!

Deathstars - klipy

19. ledna 2009 v 14:01 | Elysia |  Hudba


Deathstars - Blitzkrieg

Deathstars - Cyanide

Deathstars - Death Dies Hard

Deathstars - Synthetic Generation


Deathstars - Syndrome


Deathstars - Virtue To Vice




Steampunk

15. ledna 2009 v 14:58 | Elysia |  Cyberpunk/Steampunk

Stručně o steampunku

Steampunk vznikl v 80. letech 20. století jako odnož kyberpunku. Je to podžánr sci-fi zaměřený na technologii a páru. Nejčastěji se odehrává ve viktoriánské éře, kdy průmyslová revoluce postupuje mílovými kroky, nové vynálezy a nová doba otřásá společností a mění ji. Ve steampunku však nenaleznete jen obyčejné reálie viktoriánského období, ale také letající města, magické stroje, parní androidy, měsíční děla, obří vlaky a cokoliv dalšího si jen budete přát. Odehrává se v ponurých, tajemných a smogem stižených městech, pod hladinou moří, na venkově kde si nikdo není jist svým životem nebo ve vířících průnicích sfér. Za základní představitele steampunku můžeme považovat třeba J. Vernea nebo H. G. Wellse, dále pak i některé spisovatele, kteří bývají primárně řazeni spíš ke kyberpunku (např. Gibson nebo Sterling). Později steampunk proniká i do filmů (anime Steamboy). Se steampunkem je spojena také vlastní módní a hudební subkultura. V hudebním světě steampunk reprezentují např. Abney Park, The Clockwork Quartet, Thomas Truax, Doctor Steel, Unextraordinary Gentlemen a Vernian Process. A takhle nějak pak vypadají fanoušci a příznivci stampunku:















Rozhovor s Justinem Sanem

14. ledna 2009 v 18:35 | Elysia |  Hudba
Tohle je jeden starší rozhovor s Justinem o politice, prezidentských volbách a jejich postoji k celkovému politickému, sociálnímu i ekonomickému stavu v USA.

Američtí punkeři Anti-Flag nechtějí v čela USA republikány


Justin Sane



Pittsburghští Anti-Flag, jejichž kořeny sahají až roku 1988 a kteří v Praze koncertovali koncem června, jsou nejvýznamnějšími představiteli současného amerického politického punku. Jejich kytarista Justin Sane v rozhovoru pro Právo ukázal, že za klíčové považuje, kdo bude novým prezidentem USA.

Zajímá vás výsledek amerických prezidentských voleb?

Jasně cítím, že záleží na tom, kdo je prezidentem Spojených států. Lidem, kteří s tím nesouhlasí, bych mohl říci, že je seznámím s více než miliónem Iráčanů* a s více než čtyřmi tisíci americkými vojáky, které ale musí vykopat na hřbitově, protože jsou všichni mrtví. George Bush je odpovědný za smrt více než miliónu lidí. Takže je skutečně velký rozdíl, kdo je prezidentem. A proto mě tak zajímá letošní politická sezóna. Myslím, že John McCain je jen prodloužením éry George Bushe. Zahraniční politika George Bushe vyšla ze způsobu uvažování Johna McCaina. John McCain je ještě větší válečný jestřáb, než byl George Bush předtím, než se stal prezidentem. John McCain hovořil o invazi do Iráku ještě předtím, než ji George Bush uskutečnil. Čtyři roky s Johnem McCainem by byly naprostou katastrofou.


Dáváte tedy přednost Baracku Obamovi?

Barack Obama nebyl mou první volbou na post prezidenta , ale je nejlepší z kandidátů, kteří zůstali ve hře. A z tohoto důvodu je důležitá podpora Baracka Obamy, i když, upřímně, není mým favoritem. Doufám ale, že by dělal správné věci, byl-li by zvolen. A věřím, že cokoli, co udělá, bude vždy lepší než to, co by udělal John McCain. Barack Obama hovořil o zdravotní péči pro lidi, hovořil o uzavření tábora na Guantánamu, takže už žádné mučení. Hovořil o řadě otázek lidských práv, jichž se JohnMcCain ani nedotkl. A hovořil taky o odchodu z Iráku, což McCain nedělal. V některých oblastech je ale Barack Obama slabý, nepodporuje svatby homosexuálů, nehovořil o snížení vojenského rozpočtu. Ze srovnání s Johnem McCainem však vychází mnohem lépe.


Neobáváte se, že volby nakonec může rozhodnout ten, kdo nabídne nižší ceny benzínu?

To je dost velká šance, protože stavebním plánem americké společnosti je levný benzín. Americká města se roztáhla do neuvěřitelné šířky, to není jako u vás v Praze, kde jedete, všude jsou pole a zeleň a náhle střih a jste ve městě. V Americe všechna ta pole a zeleň okolo měst je plná domů, lidé expandují ven. Většina lidí nežije ve městech, ale mimo ně. Jenže nyní jsou ceny benzínu tak vysoké, že si lidé nemohou ani dovolit jízdy z jednoho konce města na druhý. A to je důvod, proč by lidé mohli volit podle cen benzínu toho, kdo jim dá levnější benzín. Nahání to hrůzu, protože tu jsou důležitější témata. Co by ale mohlo zabrat, by byl komplexní plán energetiky, který by vedl Spojené státy zeleným směrem. Myslím energetický plán, který měl být uplatněn už před mnoha lety. Když byl prezidentem Jimmy Carter, tak začal mířit tímto směrem, a on nad Bílý dům dal sluneční kolektory. Když byl zvolen Ronald Reagan, nechal kolektory odstranit. V zásadě je to takto - zůstaneme u ropy, protože já jsem kamarád s ropnými firmami. A to je americká politika. George Bush uplatňoval osm let politiku mrhání s energetikou, která závisela na ropě z Blízkého východu a na ropě vůbec. Potřebujeme vůdce, který řekne: teď změníme energetickou politiku.


A jste si jist, že by to Američané přijali, když by museli změnit svůj styl života?

V Americe existuje statistika, která ukazuje, že za posledních šest měsíců klesla spotřeba paliv o čtyřicet procent. Rychle stoupající ceny benzínu ukazují, že i Amerika, která nejvíce odolává ideji, že by lidé na něčem pracovali společně, a která spotřebovává nejvíce zdrojů, je schopná omezit spotřebu ropy. Kdyby tu byl prezident, který by řekl americkému lidu: musíme změnit své jednání a já mám program, který vás orientuje novým směrem, tak by ho Američané následovali. Myslím si, že by to udělala většina Američanů, protože Američané jsou tak patriotičtí, že by to vzali jako svou vlasteneckou povinnost. Měli jsme prezidenta, který to udělal. Po 11. září George Bush přišel s poselstvím: jděte nakupovat. Ani neříkal nic o tom, že musíme pracovat společně, nebo že musíme změnit styl života, jen řekl: jděte nakupovat A kdybychom měli prezidenta, jako je Barack Obama, který by měl novou vizi pro tuto zemi a orientoval by zemi novým směrem, tak by to mělo efekt.


Budete se účastnit nějakých akcí na zvolení demokratů, jaké se konaly před čtyřmi lety, kdy se koncertovalo proti znovuzvolení Bushe?

Jednou z věcí je, že se zúčastníme velké show na protest proti národnímu sjezdu republikánů a budeme poukazovat na všechny věci, které během posledních let způsobili. A budeme lidi upozorňovat, proč si myslíme, že je republikánská strana tak nebezpečná pro naši zemi a pro svět. Byli to republikáni, kdo zahájil válku proti Iráku, byli to republikáni, kteří ochraňovali ropné firmy, když měly rekordní zisky, byli to republikáni, kteří odpírali zdravotní péči lidem, byli to republikáni, kteří zcela selhali ve snaze pomoci lidem v New Orleans po hurikánu Katrina. Ten seznam pokračuje až do nekonečna. A pro nás je důležité ukazovat tyto věci lidem, protože republikáni staví na strachu. Říkají: která strana vás nejlépe ochrání před teroristy? A to je zrovna téma, který lidé nepřehlédnou, i když je podle mě uměle vytvořené.

*Justin Sane uvádí nejvyšší odhad obětí války v Iráku, který není obecně uznávaný.

24. 7. 2008

Nobody knows

14. ledna 2009 v 12:46 | Elysia |  Básním

Nobody knows
(by Elysia)

Someone is good
someone is bad
someone is happy
and someone is sad

Who is the angel?
Who is the devil?
Who lives in hell
and who comes from heaven?

Nobody knows,
you think you do?
No, only death
can show you true!


Cyberpunk Pictures

13. ledna 2009 v 17:10 | Elysia |  Cyberpunk/Steampunk


Ačkoli kyberpunk původně vznikl jako literární styl, později se objevuje i v ostatních sférách umění. Tady je na ukázku pár kyberpunkových fotek a obrázků z deviantartu k dotvoření představy o čem to vlastně je:).













Cyberpunková literatura

13. ledna 2009 v 16:50 | Elysia |  Cyberpunk/Steampunk
Autoři kyberpunkové literatury:
  • Rudy Rucker

    Vystudoval matematiku, učitel, od r. 1982 se věnuje výhradně psaní. Někdy bývá řazen k autorům kyberpunku. Jeho první román White Light (Bílé světlo, 1980) je podivuhodnou spekulací o posmrtném životě s použitím úvah o jiných dimenzích a vyšší matematice. Autor sám prohlašuje, že jde o první z jeho tří "transrealistic­kých" románů. Dalšími dvěma jsou The Sex Sphere (Sféra sexu, 1983) a The Secret of Life (Tajemství života, 1985). Jeden z hrdinů románu Master of Space and Time (Pán prostoru a času, 1985) objeví způsob, jak měnit realitu a putovat do jiných světů. Román Software (1982) pojednává o robotech, kteří se chtějí stát nezávislí na svých lidských tvůrcích. V pokračování Wetware (1988) se roboti pokoušejí vyrobit lidské napodobeniny a vetřít se tak nepozorovaně mezi lidi. Obě díla byla odměněna Pamětní cenou P. K. Dicka. Své povídky R. shrnul do sbírky The 57th Franz Kafka (57. Franz Kafka, 1983). Teorii dutozemě oprášil v románu The Hollow Earth (Dutá země, 1990) odehrávajícím se v alternativním světě. V R. prózách se mísí metafyzika s matematicko-fyzikálními teoriemi a autorovou zálibou v extravagantním ději. R. je také autorem několika úspěšných teoretických knih o matematice, např. The Fourth Dimension (Čtvrtá dimenze, 1984), a počítačového softwaru s prvky virtuální reality.

  • Bruce Sterling

    Jeho první SF román Involution Ocean (Oceán involuce, 1977; č. jako Oceán prachu, 1993) se odehrává na planetě Nullaqua pokryté oceánem prachu bez jediné kapky vody. Za tuto knihu byl S. r. 1978 navržen (neúspěšně) na cenu J. W. Cambella, ale román sám je dnes čtenáři téměř zapomenut. V románu The Artificial Kid (Umělý hoch, 1980) se poprvé objevil pro S. typický kyberpunkový styl. Nejvýrazněji se projevil v povídce Swarm (Roj, 1982; č. in: Ikarie 1992/6) a v románu Schismatrix (1985), které jsou součástí cyklu příběhů vykreslujících budoucí svět, v němž je planeta Země zdevastovaná a lidstvo žije roztroušeně ve Sluneční soustavě na asteroidech a orbitálních stanicích. O vládu nad tímto světem bojují dva mocenské bloky - Mechanikové, kteří vidí budoucnost v technologii a kyborgizaci, a Tvořitelé, ovládající bioinženýrství. Společně s prózami W. Gibsona je román Schismatrix nejlepší ukázkou stylu kyberpunk. Zatím posledním samostatným S. románem je Islands in the Net (Ostrovy v síti, 1988), v němž autor předkládá politický a ekonomický obraz světa 21. století. V tomto románu a ve svých nejnovějších povídkách již S. začíná opouštět kyberpunk, avšak používá ještě některé z jeho rekvizit. Výbor S. povídek vyšel v knize Crystal Express (Křišťálový expres, 1989). Č. vyšly S. povídky Mozart ve slunečních brýlích (in: Hvězdy jako bozi, 1993) a My se na věc díváme jinak (in: To nejlepší ze science fiction. První reprezentativní ročenka, 1993). S. je také editorem kultovní antologie kyberpunku Mirrorshades (Zrcadlové brýle, 1986). Spolu s W. Gibsonem napsal román The Difference Engine (Diferenční stroj, 1990). S. nejnovějším dílem je nebeletristická kniha o počítačové kriminalitě The Hacker Crackdown (Tažení proti hackerům, 1992).

  • John Shirley

    John Shirley je autorem mnoha knih a značného množství krátkých příběhů. Mezi knihy, které napsal patří Crawlers, Demons nebo Waiting in the Dark, či jeho nejznámější kyberpunkové dílo City come A-Walkin. V jeho dílech je patrný vliv Gibsona, Ruckera a Sterlinga. Píše také scénáře pro science fiction a horror filmy. (např. scénář Vrána)

  • William Gibson

    William Gibson začal vydávat povídky v roce 1977, ale slávu mu přinesl až roku 1984 první román Neuromancer [č. Neuromancer/Laser 1992], revoluční dílo moderní sci-fi. Kniha získala Huga, Nebulu i cenu Philipa K. Dicka, stala se biblí kyberpunku a snadno vplula do hlavního kulturního proudu, v němž se její témata - kyberprostor, virtuální realita, internet, počítačová kriminalita, umělá inteligence - pomalu stávala nepominutelnou skutečností. Směs detektivky z tvrdé školy a přetechnizované sci-fi v trilogii Neuromancer, Count Zero [č. Hrabě nula/Návrat 1997] a Mona Lisa Overdrive [č. Zběsilá jízda/Návrat 1998] prorazila nové cesty do neprozkoumané divočiny počítačové techniky a mikročipových telekomunikací. Zpopularizovala myšlenku "napíchnutí" lidského mozku přímo do počítačového systému. Interface mezi člověkem a strojem, byť založený na klasických postupech sci-fi. vyznačuje konceptuální posun ven orientovaného žánru do jeho nitra. Komplexní a mnohdy nevyzpytatelná realita, již Gibsonovy knihy nastolují, překonává tradiční geografické i kulturní hranice a staví nové v závislosti na využívání a zneužívání počítačových dat. Gibsonovu světu vládne hackerská subkultura a postavy za hranou zákona se stávají hrdinnými psanci. Jazyku vládne rychlý roztěkaný styl, moderní verze novovlnného básnění obohacená o technický žargon a narativní střihy blízké spíš videu a počítačovým hrám, než filmu. Dopad počítačové techniky na zbytek Gibsonovy tvorby byl stejně nevyhnutelný jako její vliv na moderní společnost. Román The Difference Engine [č. Mašina zázraků/Návrat 1999], napsaný s Brucem Sterlingem, je slavným steampunkovým dílem, v němž první počítače Charlese Dabbage dojdou využití ve viktoriánské Anglii. Romány Virtual Light [č. Virtuální světlo/Návrat 1998], Idoru [č. Idoru/Návrat 1998] a All Tomorrow's Parties [č. Všechny párty zejtřka/Návrat 2003] se dělí o stejné postavy, ale rozvíjejí různá témata spojená s počítači jako nanotechnologii, umělé osobnosti a "uzly" nebo zkraty v datovém toku, jež fungují jako znamení přelomových okamžiků dějin. Gibsonovy kratší práce vyšly v souboru Burning C/irome [č. Vypálit chrom/Návrat 1998], včetně povídky Johnny Mnemonic (č. Johnny Mnemonic-Ikarie 11/91 a Vypálit chrom/Návrat 1998), zfilmované Robertem Longem.
  • Neal Stephenson

    Američan Neal (Town) Stephenson je autorem bestsellerů Snow Crash (Sníh) a Diamond Age (Diamantový věk). Narodil se na svátek Halloween roku 1959 ve Fort Meade, ve státě Maryland, potom vyrůstal ve státech Illiois a Iowa, než začal navštěvovat universitu v Bostonu. Od roku 1984 žije většinou v Pacific Northwestu a živí se psaním románů a příležitostných článků do novin a časopisů. Další knihy: Kryptonomicon, Velké U...

    Další autoři:


  • Dan Simmons
  • Sergej Lukjaněnko - Bludiště odrazů
  • Jiří Kulhánek - Cesta krve, Divocí a zlí, Noční klub, Stroncium
  • Jiří Brossmann - Zákony Silnějšího
  • Jiří Walker Procházka - navazující povídky Rox'n'roll, Pražský průnik, Kybernátor, Jackův konvoj

Co to je?

8. ledna 2009 v 19:55 | Elysia |  Cyberpunk/Steampunk


Kyberpunk (cyberpunk) je minoritní, zejména literární, umělecký směr, který vznikl na začátku 80. let, kdy se oddělil od science fiction.

V kyberpunku hrají nezanedbatelnou roli informační technologie, počítače a zejména umělá inteligence. Obvykle je popisována činnost hackerů v undergroundovém prostředí v nepříznivém kybernetickém světě, ve kterém vládnou drogy, mafie a zbohatlické vrstvy zastoupeny mamutími nadnárodními společnostmi. Kyberpunk často charakterizuje nihilistický nádech s dotekem japonské kultury a kromobyčejný hrdina s neotesaným pohledem na přetechnizovaný svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Kyberpunková literatura na rozdíl od klasické hardcore science fiction často uplatňuje zápletku v detektivním duchu, a typickým rysem je i textový záznam zběsilých akčních scén v duchu hollywoodské filmové produkce.
Lze však vysledovat i další typické odlišnosti kyberpunku od žánru sci-fi:
  • Děj se téměř vždy odehrává v blízké budoucnosti, většinou 10 - 50 let od současnosti.
  • Děj se většinou odehrává na Zemi nebo v blízkosti Země (na její orbitě, na Měsíci, maximálně ve Sluneční soustavě).
  • Děj řeší témata a problémy, které alespoň částečně zasahují do našeho současného života, kdy není potřeba přílišné abstrakce a představivosti, aby se čtenář s hrdiny, které je řeší, mohl ztotožnit. Některé nadnárodní koncerny známe v čase napsání díla ještě existují, o některých méně významných současných událostech se dozvídáme jejich osud, setkáváme se se staršími postavami, které se narodily ve stejné době jako my.
  • Prostředí, politická situace, apod. v kyberpunkové literatuře je většinou extrapolací ze současného stavu - jako by si autoři pokládali otázku "V co se naše společnost ze současného stavu vyvine za takových 20 (30, 50, …) let?"
  • V drtivé většině případů nejsou předmětem děje mimozemské bytosti či jejich kontakt s lidmi; ve značné části kyberpunkové literatury se s nimi ani nesetkáme.
  • Místo exotických mimozemšťanů se většinou setkáváme s umělou inteligencí obdařenými stroji, roboty, androidy, cyborgy, synthorgy a nebo s lidmi s implantáty fyzické i mentální povahy, virtuální/elektronické osobnosti, avatary a podobně.
  • Hlavní hrdina v kyberpunku nemusí nutně být kladný hrdina. Nemusí však být ani zcela záporný hrdina - často se setkáváme s "napůl" kladným hrdinou, u kterého (podle subjektivního pohledu každého jednotlivého čtenáře) nacházíme jednu či více vlastností, se kterými se neztotožňujeme. (Tento rys se může vyskytovat i u jiných literárních stylů, ale v kyberpunku je zvlášť markantní.)
  • V kyberpunku se většinou vyskytuje více ženských postav, nejsou žádnou výjimkou hlavní hrdinky. Postavy žen v kyberpunku neplní podružnou úlohu ale velmi často jsou motorem celého příběhu - dokonce je můžeme vídat v rolích bojovnic či tělesných strážkyň.
  • Prostředí kyberpunkových děl jsou občas posazena na polarizované antitezi mezi úzkostlivě dokonalým elitním korporátním perfekcionismem a animalitou většinové anarchistické lůzy.
Autoři kyberpunku většinou říkají, že "blízká budoucnost je natolik zajímavá, že je ztrátou času psát o mimozemských rasách se sedmi nohama a třema očima v tisíce let vzdálené mírumilovně utopické budoucnosti."

Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda zaměřující se na nahrazování lidských možností a působností soběstačnými - počítačově řízenými chody) a punk (to snad není potřeba vysvětlovat:)). Význam slova se však už objevil v různých pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyperpunku nepochybně patří také autoři literárního undergroundu - například William Burroughs. Ovšem až William Gibson a jeho dílo Neuromancer specifikovali hnutí a "zaobalili" rašící kyberpunkovou kulturu z nahodilého povědomí v potuchu a mínění, jež význam kyberpunku pokryl. Dalším neopominutelným základním kamenem kyberpunku je román Bruce Sterlinga Schismatrix.

Kyperpunk trvale změnil tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od 90.let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata jako nanotechnologie a technologická singularita staly její běžnou součástí. Mezi autory, kteří se pohybují mezi hranicemi různých žánrů a jsou silně ovlivněni právě kyberpunkem patří například Neal Stephenson nebo Dan Simmons.
Kyberpunk se mezitím přirozenou cestou rozdělil do několika dalších podproudů, řízených většinou tou kterou vizí budoucnosti. Mezi některé "potomky" kyberpunku patří například cypherpunk, biopunk, steampunk nebo postcyberpunk.



zdroj: wikipedia

Hurá, sláva!

8. ledna 2009 v 18:18 | Elysia |  Postřehy, úvahy, názory
Třikrát hurá, jásejte! Tak se mi zdá, že pandemie gHotic blogů náctiletých puberťaček konečně začíná odeznívat. A že už taky bylo na čase! Včera sem to tak trochu projela a zjistila, že už jich je o dost míň a nebo když už tam sou, tak už aspoň delší dobu nejsou aktualizovaný, z čehož se dá usuzovat, že už si děti našli jinou zábavu (snad). I tak ty blogy ale mohly zrušit, takhle se tam pořád vyskytuje spousta debilností, jako že Evanescence sou nejvíc super gHotik kapela a že gHotic rovná se temno, krev a hřbitovy. Nezbývá než doufat, že se to postupně zlepší ještě víc. Vyvstává tu ovšem otázka, čím se pubošky budou bavit teď? Doufejme, že se pro příště z daleka vyhnou tématům o kterých prd vědí a nebudou tak mystifikovat další spoustu lidí.

Lacrimosa

8. ledna 2009 v 10:38 | Elysia |  Hudba
Členové:
Tilo Wolf
Anne Nurmi


Hudební žánr: Darkwave, gothic rock

Oficiální stránky: http://www.lacrimosa.ch

Lacrimosa je hudební projekt, založený roku 1990 Tilo Wolffem. Skupina se už od svého založení řadí mezi nejznámější zástupce tvz. "Nové německé kultury smrti" . Jako znak používá tato skupina harlekýna, který se objevil již na obalu prvního nosiče.

Jméno pochází z poslední sloky křesťanské liturgické písně Dies irae z 12. století, která je součástí rekviemu. Říká se v něm: "Lacrimosa dies illa'" , v češtině "Plačtivý je onen den" (lat.lacrima: "slza", lacrimosus, "plačtivý").

První demo-nahrávka s názvem "Clamor" (lat. Nářek) se objevila roku 1990. Protože Tilo Wolff nemohl přesvědčit žádné hudební vadavatelství, založil své vlastní jménem Hall of Sermon a vydal svou první desku "Angst" (Strach).
Od roku 1994 patří k Lacrimose jako stálý člen také Finka Anne Nurmi, která stála u zrodu gothic rockové skupiny Two Witches.
Největší hitparádový úspěch Lacrimosi byla píseň "Stolzes Herz". Dalšího úspěchu dosáhla Lacrimosa roku 1999 s albem "Elodia" které se také dostalo do první desítky. Lacrimosa pořádá vyprodané turné po Evropě a jak po Středí tak i po Jižní Americe. Se svou skladbou "Der Morgen danach" se Lacrimosa udržela čtyři týdny na německé oficiální hitparádě.

Na debutovém albu "Angst" jsou použity minimalistické elektronické zvuky umožňující realizační prostředky Tilo Wolffa. Také následující alba "Einsamkeit" a "Satura" jsou vytvořena v podobném duchu.
Od čtvrtého alba "Inferno" je v Lacrimose přítomna již i Anne Nurmi. Od té doby se styl neustále vyvíjí. Inferno stejně jako jeho předchůdce Satura obsahuje rockové a metalové pasáže s elektrickými kytarami. V Infernu poprvé se objevují anglické texty, ale také klasické prvky v závěrečné skladbě "Der Kelch des Lebens". Což je čtrnáctiminutová skladba v které působí symfonický orchestr.
Následující album "Stille" (něm. ticho) obsahuje hit "Stolzes Herz", stejně tak jako čtvrthodinovou skladbu s názvem "Die Straße der Zeit". Tato skladba obsahuje rozsáhlé chorálové pasáže, instrumentální vsuvky a dlouhá kytarová sóla.
"Elodia" patří k nejúspěšnějším albům Lacrimosi. Byla nahrána spolu s londýnským symfonickým orchestrem. V první skladbě "Am Ende der Stille" se opakuje motiv poslední skladby předchozího alba. Skrz tento počin dosáhl Tilo Wolff takřka cyklického propojení alb. V tomto albu splývají hranice mezi klasickou hudbou a metalem.
Album "Fassade" do jisté míry leží na třech pilířích. Obě okrajové části alba (to znamená 1. a 3. část) jsou spolu hudebně úzce propojeny. Druhá ve středu ležící část vytváří klidný protipól alba. Připomenutí hodná je také skladba "Stumme Worte", která je založena jen na Tilově zpěvu, klavíru a smyčcovém kvartetu.
"Echos" (něm. ozvěny) začínají čistě klasickou "Kyrie", převzatou z Ordinarium Missae, pro chór a orchestr. Toto album je také hodně ovlivněno elektronickou a industriální hudbou, jak je zvláště viditelné na skladbě "Ein Hauch von Menschlichkeit".
Deváté album skupiny Lacrimosa Lichtgestalt, velkou měrou přebírá klasickou orientaci předchozího alba, ale začíná se také obnovovat rockový prvek. Zvláště je to zřejmé v první skladbě "Sapphire", která zpočátku začíná poklidně, ale od druhé poloviny přechází na metal, rychlost hudby se zvyšuje, nastupují kytary a Wolffův hlas se mění ze zpěvu na chrapot. Podstatný odklon od dosavadního směru, tento druh hlasu jsme u Lacrimosi neviděli od skladby "Copycat", která byla na albu Inferno a to znamená, že byla nahrána už před deseti lety. Zbývající skladby představují mix stylů předchozích alb.
V březnu 2008 začali práce na novém albu, jméno a datum vydání není ještě známo.

The Sisters of Mercy - Diskografie

7. ledna 2009 v 16:45 | Elysia |  Hudba

The Sisters Of Mercy - First And Last And Always (1985)




The Sisters Of Mercy - Floodland (1987)




The Sisters Of Mercy - Vision Thing (1990)




The Sisters Of Mercy - Temple Of Love (1992)



The Sisters Of Mercy - Some Girls Wander By Mistake (1992)




The Sisters Of Mercy - A Slight CAse Of Overbombing (1993)



The Sisters of Mercy - Historie

6. ledna 2009 v 19:51 | Elysia |  Hudba

HISTORIE KAPELY THE SISTERS OF MERCY

Asi nejznámější představitel britské vlny gothic-rocku. Kořeny skupiny sahají do přelomu 70.-80.let, kdy se za mikrofon postavil někdejší bubeník Andrew Eldritch a svůj post za bicími obsadil automatem, kterého nazval Dr.Avalanche. Celá historie skupiny plyne okolo těchto dvou.


Období do vydání první dlouhohrající desky je lemováno singly, vydávanými na vlastním labelu Merciful Release. Za zmínku stojí určitě první verze Temple of Love (1983), nebo EP The Reptile House (1983). V té době skupinu tvoří vedle Eldritche ještě dva pánové, jejichž jména se v budoucnu spojí v jediné synonymum - The Mission. Je to Wayne Hussey (někdejší člen Dead or Alive, kteří se později proslaví diskotékovým hitem You Spin Me Round) a Craig Adams.


V době, kdy vychází First and Last and Always (1985) jako první LP, už to uvnitř skupiny povážlivě skřípe. Hussey a Adams odcházejí a zakládají trucpodnik The Sisterhood (což nebylo nic jiného než název fanclubu Sisters). Zhrzený Eldritch svým ex-spoluhráčům nepřeje, a tak během několika dní (některé prameny uvádějí jediný den) nahrává desku Gift, kterou vydává pod hlavičkou The Sisterhood. Podle britských zákonů má vlastník hudební nahrávky výhradní právo na užívání názvu skupiny, a tak se odpadlíci musí přejmenovat - volí název The Mission, což měl být název druhého alba Sisters v původní sestavě. Ale ani potom to The Mission nemají lehké - ve Státech už Mission existují, proto jejich tvorbu někdy najdeme pod hlavičkou The Mission UK.


Zpátky k Sisters: Eldritch nachází nového parťáka, tedy spíš parťačku v Patricii Morrison (ex The Gun Club). Ta věší na krk basu a v roce 1987 spatří světlo světa album Floodland. Album produkuje Jim Steinman, kterého proslavilo koncem sedmdesátých let produkování Meat Loafova Bat out of Hell. Ani Patricia se dlouho neohřeje a Sisters znovu mlčí.


Eldritch zahájí období změn vizáže (nechá se ostříhat) a přestěhuje se do Hamburku. Obklopuje se novými spoluhráči a v roce 1990 vydává album Vision Thing. Už to není klasický gothic rock, ale pořád je to dobré. V roce 1991 vychází sebrané singly z raného období pod názvem Some Girls Wander by Mistake, následující rok vychází singl Temple of Love 1992, kde svým hlasem přispěla (dnes už nežijící - zemřela na AIDS) Ofra Haza. V roce 1993 uzrává čas na album Greatest Hits Volume One - A Slight Case of Overbombing. Zde se objevuje poslední oficiálně vydaná skladba, nazvaná Under the Gun, kde zpívá vedlejší vokál Teri Nunn (kdysi skupina Berlin - vzpomenete si na sladký oplodňovák z Top Gunu nazvaný Take My Breath Away? Toť ona).


Tady by v podstatě mohla biografie končit. Eldritch absolvuje tahanice s vydávajícím labelem, nahrává a nevydává album SSV (kdo neslyšel, neuvěří), kterým se vyvazuje ze smlouvy, a mezitím koncertuje. Po odmlce, která nastala od konce roku 1993, se kapela opět na pódiu ukázala v roce 1996 a s malými přestávkami koncertuje dodnes. Tři zastávky v Česku (v roce 1998, 2001 a naposledy 2005 na festivalu Love Planet) dávají vzpomenout na sílu songů z plodného období a zároveň nabízejí i několik nových skladeb - byť oficiálně nevydaných, a tudíž známých jen okruhu věrných příznivců. Eldritchova kštice postupně přešla do blond, někdy mizí úplně (v roce 2005 v Táboře se objevil dohola s bradkou). O tom, že skupina ještě přežívá a cosi tvoří, se fanouškové dozvídají z nesčetných koncertních bootlegů (kdysi se Sisters pyšnili titulem kapely s nejvíc pirátskými nahrávkami). Na oficiálních stránkách visí už několik let info o nové nahrávce jménem Summer, která na koncertě poprvé zazněla v roce 1997, ale k jejímu vydání zatím nedošlo. Zatím poslední novou skladbou je Still, kterou "Sisters" představili během turné konaného v roce 2006 k 25. výročí kapely - mimochodem, potvrzením megalomansko/ironických nálad Eldritchových byl fakt, že turné začalo v Las Vegas a skončilo v Moskvě. Ale naděje umírá poslední - v listopadu 2005 vydávají jejich někdejší gothic-rockoví souputníci Fields of the Nephilim výbornou desku po 15 letech mlčení od poslední řadovky. Jestli to dobře počítám, má Eldritch nejvyšší čas, aby to udělal stejně. I když žádný kouř a temné tóny ani v případě zázraku, jakým by bylo vydání nového alba, nečekejte. Ostatně, jak Eldritch občas prohlašuje na koncertech: "We are THE Sisters Of Mercy. And we are rock'n'roll band…"




Článek je opět z wikipedie, napsala bych vlastní, ale nač se namáhat když už to takhle někdo pěkně zpracoval:)

My Schizophrenic Soul

5. ledna 2009 v 14:13 | Elysia |  Básním


My Schizophrenic Soul
(by Elysia)

Nenávidím a miluji
hřeším a taky slibuji
směju se a pláču
tancuju a skáču
jsem romantik i rebel
někdy jsem růže a jindy plevel
někdy černá a někdy barevná
někdy smutná a někdy veselá
taková je duše má
plná strachu a nenávisti
ale i lásky a obětavosti
jsem proti vám i s váma
a někdy zas úplně sama
hroutí se mi svět a já ho pořád stavím znova
a až ho postavím zbourám si ho sama
chci žít s tebou i bez tebe
věřím na peklo a taky na nebe
jsem nerozhodná a přesto vím co chci
chci žít a dál sama sebou být...