3:15 zemřeš - The Amityville horror

4. května 2014 v 19:41 | Elysia |  Filmy a seriály
The Amityville Horror je jeden z těch hororů "podle skutečné události". Teda pokud k tomuto označení stačí, že lidé, kteří vyprávěli onen příběh, skutečně žili. Co z toho jejich vyprávění ale byla opravdu skutečnost, to se nikdy nedovíme a záleží tak jen na vás, čemu jste ochotni nebo chcete věřit.
Příbeh vypráví o rodině Lutzových, kteří se nastěhují do domu, kde před časem došlo k vyvraždění celé rodiny DeFeových jedním z jejích členů. Začíná to jako vždy nenápadně, Georgovi, hlavě rodiny, je pořád zima, malá dcera Chelsey si najde "imaginární" kamarádku, která není nikdo jiný než jedna ze zavražděných obětí, písmenka na lednici se samovolně přeskupují a tak podobně. Jenomže George to začíná pomalu ovládat, přestává se kontrolovat, hlasy v domě mu našeptávají "najdi je, zabíj je" a tak matka Kathy zajde do knihovny vypátrá minulost domu, na chvíli se do toho zaplete i místní farář, kterej se ale ze strachu moc nezdrží a tak si musí rodinka nějak poradit sama.
Není to žádnej skvost, ale ani vyloženě peklo. Takovej standard, průměr. Tenokrát se asi poprvé ztotožním s hodnocením na ČSFD a taky bych dala tak 60%. Malým bezvýznamným plusem je, že George (Ryan Reynolds) je fakt sexy a dost často tam pobíhá do půli těla svlečen a předvádí svaly, což je jednoznačně velice estetický zážitek:).


Samozřejmě mě zajímalo, do jaké míry to teda podle skutečné údálosti bylo, proto jsem hledala a myslím, že tohle je docela zajímavé: http://cs.wikipedia.org/wiki/Horor_v_Amityville. Shrnutá fakta, pár záhadných otazníků a výsledný obrázek si prostě udělejte sami. Na mě osobně by to teda víc fungovalo, kdyby se vykašlali na "true story" a místo ovládání zlým duchem nechali být George prostě obyčejným psychopatem či psychotikem, ale to už by byl trochu jinej film..
 

Docvičeno

25. března 2014 v 21:16 | Elysia |  Den za dnem
Tak jsem dnes skončila třicetidenní cvičební výzvu. No dobře o pár dní jsem to natáhla, ale na zas o moc a všechny zameškané dny jsem nahradila. Verdikt? Stálo to za to. Jak už jsem psala, tělo se mi zpevnilo, ukázaly se i svaly, který jsem nikdy dřív u sebe neviděla, ale není to úplně takovej stoprocentní výsledek, jakýho bych chtěla dosáhnout. Takže budu pokračovat, protože mě to nabudilo a byla by škoda zahodit to, co jsem doteď "vybudovala". Jen to asi nebudu hrotit tak, že musím každej den. Ačkoli se trochu bojím, abych se nezačala moc často na něco vymlouvat. A taky si najdu další videa, protože jedno a to samé dokola taky omrzí. A taky bych chtěla začít dělat i něco dalšího, nějak si to zpestřit, občas jít běhat a bruslit a plavat, ale to už vyžaduje víc času a momentálně i lepší počasí, takže to zatím nechám, jak bude příležitost.. Jo a vlastně si musím koupit boty na běhání a nový brusle:D. A kolo.. Ach jo, potřebovala bych tolik věcí a to nemluvím o tom, jak se snažím šetřit na kuchyň a zoufale se mi to nedaří... že já si nevybrala radši kariéru striptérky!

I spit on your grave 1 a 2

22. března 2014 v 21:48 | Elysia |  Filmy a seriály
Konečně něco z hororového šuplíku, co se mi líbilo. V jedničce i ve dvojce jde v podstatě o to samé - slečnu znásilní parta chlapů a ona se jim pomstí. V prvním jde o mladou spisovatelku Jennifer Hills, která si pronajme chatu mimo civilizaci, aby měla klid na psaní. Jenže narazí na partu vesnickejch buranů, kteří se rozhodnou jí její pobyt v přírodě trochu okořenit. Pekně se na ní vyřádí, zbaví se těla a dál si jdou žít své primitivní životy. Jenže se chlapci trochu přepočítali a jejich obět nebyla tak úplně mrtvá. A tak jsou jeden po druhém vlákáni do pasti a následně si zažijí na vlastní kůži svoje malé soukromé peklo.

Dvojka je, jak už jsem řekla, v podstatě to samé v bledě modrém. Tentokrát je hlavní hrdinkou Katie, servírka, která má ambice stát se modelkou, jenže nemá dost peněz na kvalitního fotografa, který by jí vytvořil slušné portfolio. V touze po splnění svého snu velice naivně odpoví na inzerát s nabídkou focení zdarma, následně se setká se třema ne zcela důvěryhodnýma chlapíkama, čímž si podepíše rozsudek opakovaného znásilnění, mučení a smrti, která ale opět shodou šťastných událostí nenastane a tak se Katie opět otvírá příležitost k pomstě.


Ačkoli v základní dějové linii jsou oba filmy jak přes kopírák, tak to vůbec nevadí. Tady ani nejde o nějaké překvápko nebo originalitu. Tady jde o to násilí, mučení, zoufalství, utrpení a o to, co to s váma udělá. A tady to funguje. V první půlce prožíváte tu beznaděj s obětí, v druhé půlce si ten masakr v podstatě užíváte a říkáte si, že by si ti halzlové zasloužili i horší věci.
Nejsou to horory, u kterých se budete bát. Ale emoce to vyvolá a zanechá to ve vás nějaké dojmy, čili si říkám, že už se na ty duchařiny asi vykašlu, protože to se mnou už většinou nic nedělá a budu si asi ujíždět na vlně exploitačního subžánru..
Každopádně to, že tyhle filmy hodnotím kladně neznamená, že bych je doporučila každému. Slabší povahy by z toho mohly mít psychickou újmu, ačkoli v tomhle odvětví existujou i horší, nechutnější a úchylnější filmy. Každej má svý hranice..na druhou stranu člověk si zvykne na všechno..

Pozn: Píšu o I spit on your grave z roku 2010, který je remakem původního filmu I spit on your grave (nebo též Day of the woman) z roku 1978, který jsem ještě neviděla, ale chystám se na něj.
 


Drag me to hell

21. března 2014 v 21:45 | Elysia |  Filmy a seriály
Tak jsem právě dokoukala další horor. Teda "horor". Já jsem se u toho spíš nasmála. Což je sice fajn, ale já chtěla horor! Chtěla jsem se bát. Teda to asi ani ne, na to jsem si už zvykla, že mě jen tak něco nevyděsí, ale chtěla jsem prostě horor. Ne komedii. Tohle by byla podařená parodie, něco jako Scarry movie, kdyby to tak bylo opravdu koncipováno. Pak bych to brala a možná i zařadila mezi oblíbené filmy. Ale ono se to myslí vážně! A tím pádem je to absolutní katastrofa!

Tak tentokrát jsem se emocionálně neudržela a hned vyblila svoje osobní pocity předtím, než jsem nastínila obsah. Čili abych to napravila..
Jde o příběh mladé bankovní úřednice Christine, za kterou příjde stará cikánka s prosbou o odložení splátek za hypotéku, ale Christine ji ve snaze zalíbit se šéfovi a dosáhnout tak povýšení odmítne, načež ji cikánka prokleje. Od té doby se dějí divné věci, Christine se dozví od jednoho jasnovidce, že je prokletá a že si pro ni jde zlá démonka Lamia, která ji do tří dnů stáhne do pekla a poradí jí, jak by se mohla kletby zbavit, což se jí zcela předvídatelně nepovede.
Sorry, že jsem vyzradila konec, ale fakt z toho nemám výčitky svědomí, to bych je spíš měla, kdybych ten film někomu doporučila, protože by mě pak trápilo, že jsem ho připravila o hodinu a půl drahoceného času.

No abych to shrnula, opravdu není o co stát a vážne nechápu, kde to nabralo celých 68% na ČSFD.
A co vy? Vidělli jste? Souhlasíte se mnou nebo ne?


Poznámka pod čarou č. 1: Jedinej důvod proč se na to kouknout je Justin Long, kterej mě osobně prostě příjde sexy, ačkoli to už by bylo lepší si rovnou pustit Smrtonosnou past 4.
Poznámka pod čarou č. 2: K tématice cikánského prokletí mě hned napadlo Kingovo Zhubni, což je prostě milionkrát děsivější a to ani nepatří k jeho nejlepším dílům. A neměla bych sice srovnávat film s knihou, ale prostě mě to tak k tématu napadlo.

Cvičení a další věci

17. března 2014 v 19:25 | Elysia |  Den za dnem
Tak a mám za sebou druhej levej třicetidenní cvičební výzvy. Tentokrát mi to dalo ale víc zabrat. Původních 10 dnů se trochu protáhlo, protože 4 dny jsem opravdu, ale opravdu tak nestíhala, že mi na cvičení prostě prostor nezůstal. Každej vynechanej den jsem ale nahradila, takže si myslím, že jsem nenarušila efekt cvičení, jen natáhla jeho délku. Co se obtížnosti týče, tak přechod z jedničky na dvojku byl celkem náročnej, ale po pár dnech tomu člověk zase přivykne. Teď už mám za sebou i třetí den z třetího levelu, u kterýho mi přechod nepřipadal tak dramatickej jak z jedničky na dvojku. A musím říct, že mě i víc baví. Co se efektu týče, tak se mi sice na břichu pomalu rýsuje "sixpack", ale na druhou stranu mi tam pořád zůstává takovej špíček, kterej se jaksi nechce vstřebat:D. No uvidíme na konci:).
A zjistila jsem, že v poslední době i zdravěji jím. Jde to tak nějak samo, protože když už člověk cvičí, tak je mu pak líto zkazit si to hranolkama nebo čokoládou. A přitom se kupodivu ani nemusím nějak přemáhat, ani na to nemám chuť. Jediný, co mě ohledně mého jídelníčku štve, že jím strašně nepravidelně. Třeba dneska jsem snídala jogurt s müsli (domácí, včera upečené:D) v 6 ráno, pak jsem ve 2 stihla jeden pomeranč, kterej jsem původně měla mít na svačinu a pak až v 5 odpoledne, kdy jsem se dostala domů, pozdní oběd. Což je dost šílené, ale poslední dobou to tak mám často. A vinu za to nese moje praxe na chirurgii, kde většinou zkrátka nemám čas během dne jíst. Ono je sice fajn, že "co nesežeru, to nepřiberu", ale kámen úrazu je v tom, že se pak napráskám na večer a takovej způsob stravování není moc fajn. Budu se snažit s tím něco udělat, ale přinejhorším to do konce dubna vydržím a pak už zase najedu na pravidelný režim a staré dobré léčebenské obědy:).

O tom, že jaro je tu, není vážně pochyb, v kuchyni se nám vyrojili mravenci, už se objevili i první pavouci a kocouři se mi někde toulají a domů chodí se šrámy od jinejch kocourů a tak jak se normálně pomalu nehnou od baráku, tak je teď třeba i pár dní vůbec nevidím a pak se jeden po druhým courají, když dostanou hlad. Nejdřív jsem o ně měla fakt strach, protože mě pravidelně všichni čtyři čekávali, aby si vyloudili pohlazení a něco dobrého do bříška, sotva jsem přišla z práce. A teď najednou jako by se po nich země slehla. Ani na zapískání nepříjdou (ano moji kocouři, jsou takoví trochu pejsci, chodí za mnou jak ocásci a přiběhnou na zapískání). Ale tak snad je to jen tím jarním mámením a až obskočí všechny kočky z okolí, tak se zase zklidní a přestanou se toulat. A neraďte mi je nechat vykastrovat, to bych jim prostě udělat nemohla.
Ale kromě toho, že se mi toulají kocouři a do baráku leze hmyz, je brzský příchod jara jednoznačně pozitivní (a celkově i ta mírná zima mi vyhovovala, tak by to mohlo být pořád:)). To se hned všechno líp dělá. Celkově je teď všechno tak jaksi fajn..což bych neměla vyslovovat nahlas, protože vždycky, když si tohle řeknu, tak příjde nějaká větší či menší katastrofa. Takže radši nic, nic jsem neřekla..
Asi půjdu kouknout na nějakej horor..

Další články


Kam dál